Jedlý bob patří ve střední Evropě k hojně pěstovaným druhům zeleniny. Pozornosti se těší na farmářských trzích v Polsku, na Slovensku, v Maďarsku.
Z českých kuchyní se však sláva jedlých bobů po roce 1945 úplně vytratila. To, že v Československé republice patřil k pěstovaným luskovinám, napovídá dobový název odrůdy Klatovský svinský. Její semena měla po dozrání hnědou barvu.
Od běžnějšího bobu krmného, pěstovaného pro výživu domácích zvířat na směsky v zeleném stavu a na zrno, se rostlina odliší až v době, kdy narůstají lusky. Má je i více než dvakrát delší a silnější.
Rostlina dorůstá výšky kolem 100 cm, má dutou čtyřhrannou lodyhu, listy uspořádané ve třech až čtyřech jařmech.
Květy jsou bílé s tmavou skvrnou. V lusku bývá 2–6–8 semen. Jak semena rostou, lusky se zaškrcují, zvlňují, někdy se kroutí. Semeno je ploché, podle odrůdy bílé, někdy zelené nebo hnědavé, hnědé, 2 až 4 cm v průměru, proti krmným odrůdám mnohem větší.
Bob zahradní (Faba vulgaris var. major) patří mezi luskovinami k nejméně náročným. Stačí mu běžné půdy dobře zásobené vodou a živinami, v roce, kdy se hnojí, popřípadě i druhý rok, po okopaninách hnojených hnojem.
Seje se v březnu, ve vyšších polohách i v dubnu. Snese jarní mrazíky do −5° C. Časnější výsevy lépe využívají jarní vláhu, dříve kvetou, více plodí. Výsev patří 5–8 cm hluboko, aby se rostliny nevyvracely, seje se po jednom semeni. V řádku vyséváme 12–20 cm od sebe, řádky 30–50 cm.
Rostlina bývá napadána mšicí bobovou.
Sklízí se zelené lusky s nezralými semeny, postupně podle toho, jak v nich semena vyspívají. Ke sklizni jsou semena měkká, semena se vylupují z lusků. Mají mít konečnou velikost, ale současně být v tzv. voskově mléčné zralosti. Je to doba, kdy jsou ještě sladká, v semenech se ještě cukry nemění na škroby.
Několik rostlin můžeme ponechat dozrát, ať už na vaření, nebo na semeno. Semenaření u bobu je snadné jako u hrachů.
Lusk bobu zahradního (Faba vulgaris var. major) vysetého v březnu nebo dubnu sklízíme v zeleném stavu v červnu a v červenci
Semena ve voskové nebo mléčně voskové zralosti používáme do zeleninových salátů. K jídlu se hodí bob vařený, blanšírovaný, spařený, dokonce i syrový.
Bob lze zavařovat na kyselo, přidávat do sterilovaných směsí zeleniny. Méně časté je vaření celých nezralých lusků ve stádiu tvorby semen, ta jsou cca 1 cm v průměru.
Ze zralých usušených semen se vaří kaše, nebo se uvařená semena přidávají do luštěninových polévek. Namáčí se přes noc, vaří se déle než hrách či fazole.
Zralá semena bobu jedlého; foto Jolana Nováková
Bobu na talíři svědčí nápadité dochucení nebo kombinování s dalšími surovinami. Ovšem obsahem živin a vitaminů patří k ceněným potravinám. Obsahuje 22–27 % bílkovin (lysin), 1,5 % tuků, 50 % sacharidů, 7 % vlákniny, vitaminy E, A, B.
Navíc patří mezi rostliny, které zlepšují strukturu půdy a obohacují ji o dusík. To zajišťují hlízkové bakterie na kořenech bobu.
Foto autor
Fazoly se liší barvou i tvarem lusků: Jsou zelené, žluté, fialové, v řezu kulaté, ploché. Rovněž různé barvy zrn zpestřují užití plodiny.
Vedle semínek zeleniny určených pro jarní výsevy se prodávají i semena určená na klíčení k jídlu. Klíčky obsahují vitaminy, minerály, enzymy a další látky prospěšné zdraví.
Fazoly pěstované v zahradě mohou překvapit rozmanitým využitím v kuchyni, ať už ty čerstvé, konzervované nebo uchované jako suché fazole.
Když přijde jaro, začínáme se obyčejně starat o to, co všechno a kdy můžeme vysévat.
Ovocné stromy můžeme začít prořezávat již v prvním měsíci roku. Podmínkou je však teplota nad bodem mrazu, které trvá aspoň několik dní po sobě. Průklest v tomto období děláme u jabloní a hrušní, u rybízu a angreštu.
