Čekanka má vegetační dobu okolo devadesáti dnů. V oblastech, ve kterých přicházejí větší mrazíky až koncem října, ji lze vysévat ještě do poloviny prázdnin.
Čekanka patří k zelenině s poměrně malými kořeny. Pro rychlý a zdárný růst potřebuje mít v půdě pohotové živiny a dostatek vláhy. Jako předplodiny jsou vhodné například rané brambory, záhon po zlikvidovaných jahodách, záhon, na kterém byly rané kedlubny, květák, zelí, kapusta.
Tyto předplodiny byly dobře živené a obyčejně po nich v půdě zůstává dostatečná zásoba živin pro růst další kultury. V půdě většinou bývá i dostatek humusu, pozemek je čistý, bez plevelů.
Čekanka typ Radicchio
Čekanky (rod Cichorium) zahrnují v podstatě tři skupiny listové zeleniny:
Čekanku pro zelené hlávky typu Zuckerhut a červené hlávky Radicchio můžeme vysévat až po letním slunovratu. Bývá to i výhodný termín, protože čekanka z časnějších výsevů do podzimu vykvétá. Je možné ji vysévat přímo na stanoviště, nebo vysazovat prostokořennou předpěstovanou sadbu. Vysazujeme ji na vzdálenost 35–40 cm v řádku, 40–50 cm mezi řádky.
Srovnání tvořících se hlávek čekanek červeného a zeleného typu
Zelená čekanka narůstá rychleji a má větší objem hlávky než odrůdy s hlávkou červenou.
Pěstujeme-li oba typy, stojí za to je na záhoně prostřídat. Pokud by zelené hlávky své červené sousedy příliš utiskovaly, mohou se jim nejstarší listy krátit.
Jak již bylo řečeno, obyčejně bývá v půdě po předplodině dostatek živin do začátku růstu. Ale je možné zhruba tři týdny po výsadbě přihnojit hlávkovou čekanku buď zálivkou, nebo na list hnojivem určeným na listovou zeleninu.
I když se zdá, že s podzimem je v půdě více vláhy než v létě, bývá to jinak. Podzimní rosy nejsou pro čekanky dostatečnou zálivkou. Zálivku stačí opakovat jednou či dvakrát za týden, ale musí být důkladná.
Rostliny se při dodržení sponu vzájemně nedotýkají, netrpí houbovými chorobami. Problém nastává tehdy, když je na pozemku drátovec. Ten může narušit jemný hlavní kořen a rostlina začne vadnout, odchází. Podle ročníku jsou různě významným problémem i slimáci.
Zelené čekanky bývají vysoké, podobné pekingskému zelí. Červené připomínají červené hlávkové zelí. Zelené hlávky jsou poněkud volnější, než na co jsme zvyklí u pekingského zelí.
Sklizeň by se měla uskutečnit před opakovaným příchodem mrazíků okolo −5 °C. Jeden mrazík hlávky nepoškodí, pokud se opakuje, pak zejména červené odrůdy mohou začít od vnějších listů zahnívat.
Jednotlivé hlávky je možné skladovat ve sklepních či jiných prostorech, kde je teplota okolo 4–6 °C. Vybereme-li je s trochou země okolo kořínků, uložíme je do nízkých beden se dnem bez otvorů. Občas kořenový bal namočíme. Tak čekanka vydrží prakticky až do jara.
Obalové listy, které jsou doširoka rozložené, odstraníme, aby se hlávky vzájemně nedotýkaly. V místě kontaktu se obyčejně objeví houbová choroba. Stárnoucí a žloutnoucí listy průběžně odstraňujeme, jinak také začnou zahnívat. Podle mých zkušeností mají červené odrůdy kratší dobu skladovatelnosti.
Zatímco rostliny uskladněné téměř ve tmě vydrží i do dubna až května, ve studeném skleníku ze stejné sklizně prorůstají a chystají se kvést už koncem dubna.
Salátovou čekanku pro zimní puky vyséváme na jaře. Je dvouletá, z jarních výsevů nevykvétá. Ve velkovýrobě se vysévá v květnu, na zahradách lze i dříve, případně i trochu později. Celý kořen vyrýváme v říjnu před příchodem mrazíků. Nadzemní hmotu opatrně ukroutíme, abychom nepoškodili srdéčko, a uskladníme do sklepa na volno do malých přepravek.
Rychlí se v zimě, ve tmě, optimální teploty jsou od 12 do 20 °C. Při nižší teplotě narůstají puky pomalu, při vyšší jsou řídké a více hořké. Spíše nás potěší, když budeme mít kořenů více a budeme si je moci rychlit postupně celou zimu. Ideální kořeny mají průměr okolo čtyř centimetrů.
Oproti velkovýrobě nemusíme po první sklizni kořeny vyhodit. Počkáme-li si ještě, budeme mít za několik málo týdnů ještě jednu sklizeň malých puků vyrůstajících ze spících oček.
Výsev, pěstování i uskladnění těchto čekanek je stejný jako u hlávkových. Spon by měl být minimálně 40 cm. Pěstují se odrůdy se zelenými listy, které tvoří i zelený střed růžice stejně jako odrůdy, u nichž je střed růžice bělavý nebo žlutý. Listy této skupiny čekanek se rozkládají do plochy.
Uskladněné endivie či eskarioly vydrží kratší dobu. Snáze podléhají houbovým chorobám.
Endivie připravená na vybělení
Ať je to, jaká chce čekanka, vždycky je nahořklá. Když budete držet puky v naprosté tmě, bělit endivie či eskarioly, vybírat z hlávkových jen srdíčka, hořké látky v nich budou.
Nevnímám výrazný rozdíl mezi hořkostí puků, listů hlávkové čekanky (po oloupání obalných či manžetových), středů endivií a eskariolů.
Na čekanku se dá zvyknout. Buď se přidává do směsi s jinou listovou zeleninou postupně ve větším podílu, nebo se její chuť něčím doladí. Třeba:
Hořkost údajně snižuje namočení do vlažné osolené vody (cca na 15 minut).
Na list čekanky položíme plátek sýra nebo šunky, společně srolujeme. Buď tuto rolku ukusujeme tak jak je, nebo si ji namáčíme ještě v nějaké omáčce či dipu. Časem hořkost přestává vadit, naopak po zimní sezoně s čekankami nám na jaře tato chuť začne chybět u salátů máslových, ledových, listových. Absenci čekanky trochu nahradí salát římský. Čekanku, zejména pukovou, lze i tepelně upravovat.
Bělená odrůda se žlutým středem růžice na řezu
Čekanky se dříve na stolech objevovaly více než dnes. Asi i proto, že se často pěstovaly v zahradách. Endivie a eskarioly patřily k oblíbeným zejména v období Vánoc. V pařeništích se růžice svazovaly a zasypávaly suchým listím, nebo obkládaly slámou, aby nenamrzly.
Čekanky patří mezi zeleninu vhodnou mj. pro diabetiky. Obsahují inulin, označovaný za rozpustnou vlákninu, vitaminy, minerální látky, lutein a v neposlední řadě hořké látky. Vše toto dohromady příznivě ovlivňuje metabolismus a má své neopomenutelné klady.
Čekanky zmenšují koncentraci cholesterolu a tuků v krvi, snižují krevní tlak, regulují hospodaření vodou s vodou v těle, preventivně působí proti arterioskleróze, zbavují střeva jedovatých látek (vazba na vlákninu) a chrání je před střevními chorobami. Stabilizují střevní mikroflóru.
Pomáhají při odtučňování, mimo jiné i tím, že nejsou nijak výživně vydatné. Mohou se uplatnit ve stravě diabetiků (dík obsahu inulinu), v některých případech je vítaný ještě další účinek hořkých látek, intybinu – podporují chuť k jídlu.
Při vyšší spotřebě obdobně jako jablka nebo hrušky může čekanka vázat některé stopové prvky, jako je zinek, železo, vápník. Pokud nebudeme mimo ni jíst zdravou a obecně vyváženou stravu, pak nemusíme být s jejími účinky spokojeni.
Foto autor
Čekankový salát zlepšuje metabolismus i díky obsahu vlákniny. Zbavuje člověka látek, které tělu neprospívají, upravuje hladinu cholesterolu.
Lednový plán celosezonního pěstování zeleniny, v němž si ujasníme, jak budeme střídat druhy a doplňovat živiny do půdy, nám může přinést novou zkušenost i pěknou úrodu.
Co se záhonkem sklizeného hrášku, raných brambor nebo fazolek? Nechat ho ladem, vyset zelené hnojení, nebo tu pěstovat další druhy zeleniny?
Rajčata, papriky, cukety a další zeleninové plody sklízíme průběžně tak, aby je nepoškodily první mrazíky.
