Hlíva ústřičná maďarská našla v Číně zemi zaslíbenou
26. 9. 2020První pokusy s pěstováním hlívy se konaly v 60. letech minulého století v Maďarsku. Nejdříve byla hlíva pěstována na topolových špalcích a pařezech.
Trochu jiným houbařením se může stát domácí pěstování žampionu dvouvýtrusého, ať už toho bílého, nebo hnědého.
Žampion dvouvýtrusý (Agaricus bisporus) se pěstuje na substrátu, který se vyrábí fermentací koňského (anebo jiných druhů) hnoje s následným propařením, kterým se likvidují zárodky chorob žampionů. Při fermentaci se mj. rozkládají složitější organické látky na organické látky jednodušší, které je žampion schopen vstřebat a metabolizovat.
Vzhledem k tomu, že příprava žampionového substrátu není vůbec jednoduchá a pro drobného pěstitele prakticky neproveditelná, prvním krokem při pěstování žampionů je nákup bloku substrátu, který je prorostlý podhoubím (myceliem) žampionů. Blok substrátu je často v plastové fólii, ze kterého odřízneme vrchní stranu tak, aby po stranách zůstal asi 5cm okraj.
Tvorba plodnic by bez krycí zeminy nebyla možná. V žampionové kultuře slouží jako opora při růstu plodnic, jako zásobárna vody pro mycelium, ale také jako prostředí, ve kterém se množí mikroorganismy podílející se na tvorbě plodnic. Potřebné množství krycí zeminy se obvykle prodává s blokem substrátu, neboť příprava vhodné krycí zeminy je taktéž poměrně náročná.
Jakmile máme k dispozici blok substrátu prorostlý myceliem žampionu, povrch bloku trochu načechráme, urovnáme a pokryjeme asi 3cm vrstvou krycí zeminy. Krycí zeminu na povrchu urovnáme a mírně postupně zavlažíme, aby voda nezatékala do substrátu.
Pokud se plodnice vyvíjejí v příliš suchém prostředí, dochází k šupinatosti plodnic (krokodýlovitosti).
Blok substrátu pokrytý zeminou ponecháme při teplotě 20–24 °C, ideálně ve vlhčím prostředí při vzdušné vlhkosti 80–85 %. Krycí zeminu udržujeme přiměřeně vlhkou, pokud však máme k dispozici pouze sušší prostory, můžeme vysychání částečně omezit pokrytím krycí zeminy např. navlhčenými novinami.
Mycelium žampionu začne vrůstat do krycí zeminy, a jakmile jí proroste asi do 2/3 pod povrch, zeminu lehce prohrábneme a opět urovnáme. Tím zajistíme rovnoměrné prorůstání mycelia zbylou krycí zeminou a nasazení plodnic.
Za 2–3 dny po prohrábnutí krycí zeminy přeneseme blok substrátu do prostředí s teplotou 15 až 18 °C a přerušíme závlahu. Tímto zchlazením kultury navodíme fázi plodnosti.
Po zchlazení žampionové kultury se na povrchu krycí zeminy zanedlouho začnou objevovat primordia (zárodky plodnic žampionů). Během fruktifikace udržujeme teploty v rozmezí 14 až 18 °C. Při vysokých teplotách klobouk ztrácí klenutý tvar a lupeny rychle hnědnou. Jakmile plodnice dosáhnou velikosti hrášku, obnovíme opět závlahu.
Žampiony plodí v několika vlnách. Po sklizni první vlny následují s odstupem 1–2 týdnů vlny další, ve kterých žampionová kultura nasazuje nové plodnice. První dvě vlny jsou nejsilnější, v následných vlnách se množství nasazených plodnic postupně snižuje a v době, kdy jsou ze substrátu již vyčerpány potřebné živin, kultura přestává plodit.
Plodnice sklízíme velmi opatrně, neboť je žampion náchylný na mechanické poškození. Pokud chceme mít vysokou kvalitu plodnic, sklízíme je ještě ve fázi, kdy jsou klobouky pevně uzavřené. Plodnice se uchopí za klobouk a krouživým pohybem se vykroutí ze substrátu i se spodní částí třeně, která se odkrojí a dá do kompostu. Pokud žampiony ihned nezpracujeme, můžeme je uchovat v chladničce po několik dnů při teplotě okolo 5 °C.
V kuchyni mají žampiony díky svému výraznému aroma široké spektrum použití při vaření, smažení a pečení, lze také mrazit, sušit a sterilovat. Nedoporučuje se však konzumace syrových žampionů např. v salátech, neboť syrové plodnice obsahují látku agaritin, která není v pokrmech žádoucí a při tepelné úpravě žampionů se odbourává. Nutno však dodat, že u pěstovaných žampionů je obsah agaritinu výrazně nižší než u hub z volné přírody.
Po vyplození lze žampionový substrát včetně krycí zeminy přidat do kompostu, anebo jej můžeme smíchat s pěstebním substrátem a dále využít pro pěstování rostlin.
Foto autor
V Česku jsou rozšířeny všechny kmeny šarky švestky, které napadají všechny druhy modrých peckovin, meruněk a broskvoní. Virus je přenášen mšicemi, dále je šířen ovocnými výpěstky – rouby a očky, vegetativně množenými podnožemi.