Sice je zima, i tak je možné jít ve starých sadech na sklizně. A co že to sbírat? Přeci jedlé houby jako je penízovka nebo Jidášovo ucho.
Penízovka (Flammulina velutipes) je houbička rostoucí v trsech, která má hlavičku někdy širokou jen 2 cm, jindy dokonce až 8 cm. To nastává, když jich je v trsu málo. Penízovka začíná růst, až když je opravdu zima a mráz. Tedy od října až do února, podle počasí. Může vícekrát přemrznout. Po mrazech začne opět znovu růst. Pro využití v kuchyni jí přemrznutí nijak nevadí.
Podle počtu hlaviček se jejich velikost pohybuje od 2 do 8 cm
Je to také houba, která je za vlhka lepkavá a má příjemnou houbovou chuť i vůni. Své místo má jak v evropské gastronomii, např. s rýží nebo kroupami a česnekem apod., tak v asijské kuchyni.
Pokud by měl někdo obavy zpracovat tuto houbu pořízenou přímo z přírody, může se poptat po enoki či enokitake. Jde o japonský název penízovky pěstované v kultuře.
Její pěstování doma není náročné, pěstuje se na čerstvě pokáceném dřevě a podhoubí je dobře dostupné. V přírodě roste často na vývratech, čerstvě zlomených listnáčích, prý i na živých stromech. Ty musí být určitě nějak oslabené, jinak by do nich houba nepronikla.
Penízovka na březovém pařezu
Jakmile si ze dřeva vybere výživné látky, které k růstu potřebuje, mizí. Ale objeví se zase na jiném, výživově hodnotném místě, jako je čerstvě pokácený nebo vyvrácený listnáč.
V sadu může růst na jabloních, na bezech, na hlohu, jeřábu, moruši a ořešáku, dokonce i na starém rybízu.
Také se jí říká boltcovitka bezová (Hirneola auricula-judae) je další ze známých, zimních, jedlých hub. Pokud jí sbíráme na bezu černém, nemůžeme si jí s jinou podobnou houbou splést.
Na jiných druzích listnatých stromů si ji můžeme naopak splést s nejedlými druhy černorosolem uťatým (Exidia truncata nebo Exidia glandulosa) nebo rosolovkou listovitou (Tremella foliacea Pers).
Jidášovo ucho na bezu
Sbírat můžeme jak uschlé, tak samozřejmě čerstvé plodnice. Nesmí být porostlé řasami. To je pak nesbíráme. Uschlé kousky stačí před použitím na pár minut naložit do vařící vody.
Zatímco penízovka přináší do pokrmů i aroma, Jidášovo ucho je prakticky bez chuti. Oblíbené je především pro svou křupavou konzistenci. Hojně je využíváno v asijské kuchyni, zejména pak čínské. Do evropské gastronomie si svou cestu teprve hledá.
Především pro svou křupavou konzistenci je Jidášovo ucho velmi oblíbenou surovinou v asijské kuchyni
Jidášovo ucho a ani penízovka nejsou příliš hojné, ale na druhou stranu ani vzácné. Někdy je najdeme těsně u země, na pařezech, na ležících kmenech, jindy klidně ve výši očí na odumírajícím dřevě listnatých dřevin.
Z jehličnanů je hlášen nález snad jen ze zeravů. Nemusíme se bát je sbírat a jíst. Naopak, vedle kulinářské hodnoty mají i velmi pozitivní vliv na zdraví člověka.
Foto autor a Shutterstock
Jak už název napovídá, houba ucho Jidášovo neboli boltcovitka bezová je pojmenována podle podobnosti s lidským boltcem.
Pokud chceme sklízet pěstované houby co nejdříve, jsou piliny jednoznačně vhodnějším substrátem než dřevo. Umožní celoroční sklizeň.
Pěstované houby jsou v Česku zatím nedoceněnou potravinou, přestože lidskému organismu prospívají.
V současnosti lze pěstovat v domácích podmínkách více druhů hub. Přibývají i varianty pěstebních substrátů, které se v srpnu očkují houbovým myceliem.
Doba zakořeňování přezimovaných hlíz begonií je přibližně 3 až 4 týdny. Výhodné je předklíčení na sucho při teplkotě 15-20 °C a ve tmě. Zhruba po týdnu se objeví na plošší straně malé puky. Hlízky opatrně očistíme od starých zbytků kořenů a vysadíme.
