Artyčok patří mezi nejlepší léčiva na játra a žlučník. Je však i velkou lahůdkou pro labužníky. Nejčastěji ho podáváme vařený nebo pečený.
Řadí se mezi rostliny z čeledi hvězdicovitých, s modrofialovými úbory, které jsou podobné bodláku. Jeho domovinou je celé Středomoří. Navíc je to krásná rostlina, která bývá ozdobou naší zahrady i v době mimo kvetení.
Rozvetlý atyčok zeleninový (Cynara scolymus)
Artyčok lze pěstovat i ve středoevropských klimatických podmínkách. Vyžaduje slunečnou, výhřevnou a chráněnou polohu. Svědčí jim lehká, výživná a propustná půda. Artyčok je během růstu poměrně náročný na vodu a živiny, proto je třeba pečlivě zalévat a přihnojovat. Květenství nesnášejí teploty pod nulou. Musí se proto před prvním mrazem z venkovního záhonu sklidit.
V průběhu ledna a února se semena vysévají do květináčků a sazenice se vysazují až v druhé polovině května přímo na záhon s kyprou, na živiny bohatou půdou. Optimální spon výsadby mezi jednotlivými rostlinami je 0,75 metru.
Odkvetlé stonky uřežeme u země, dlouhé listy zkrátíme a rostlinu na zimu obložíme suchým listím a přikryjeme smrkovým chvojím nebo mulčovací fólií před mrazy.
Čerstvý artyčok zeleninový
Důležitá je i zimní ochrana rostlin před vyšší vlhkostí, před deštěm a odtávajícím sněhem. Nad přikrytou rostlinou je vhodné vytvořit jakousi stříšku, která zamezí zapadání zimního krytu sněhem, a která ji ochrání před deštěm. V mokré zemině bohužel mnohdy nepřezimují rostliny ani v relativně teplé zimě.
Artyčok je oblíbenou zeleninou již několik tisíciletí. Poupata artyčoků byla jako pokrm oblíbena už ve starověkém Egyptě. Jako zelenina se používají vařená zelená květní lůžka, která mají hořkosladkou chuť.
Artyčoky jsou výborné i marinované
Jí se uvařené dužnaté lůžko a masité části spodních listenů. Pokrmy připravené z artyčoků mají skvělé dietetické vlastnosti. Můžeme je uvařit v osolené vodě a podávat polité máslem a posypané smaženou strouhankou. Lze je také zapékat, plnit různými nádivkami a polévat omáčkami.
Artyčok kardový (Cynara cardunculus) v květu
U nás je znám poměrně málo, zatím co ve Francii patří mezi tradiční vánoční zeleninou. Je pěstován také i pro svůj dekorativní vzrůst. Jde o víceletou rostlinu, která dorůstá výšky 1,5 m. Vzhledově připomíná velký bodlák a je příbuzný s artyčokem. Jeho květy jsou ale o dost menší, okolo 5 cm, fialovo modré barvy.
V prvním roce je pěstován pro řapíky listů, které jsou mimořádně chutné. Řapíky se 2 až 3 týdny před sklizní svazují dohromady a jejich spodní část se obaluje slámou, papírem či igelitem, aby byly vybělené. Připravují se podobně jako chřest, tj. vařením nebo zapékáním atd. Chuť bílých jemných řapíků je lehce nahořklá a trochu připomíná artyčok zeleninový.
V druhém roce rostlina vykvete a má již jen dekorativní hodnotu. Velké modré květní okolíky jsou krásnou ozdobou a vydrží dlouho ve váze. Na zimu je nutné je vykopat a uskladnit v chladu a písku.
Jeho antioxidační účinek je jeden z nejvyšších u zeleniny. Je velmi vhodný pro diabetiky a pro lidi s jaterními a žlučníkovými potížemi. Dá se říci, že svým působením celkově zlepšuje trávení, i díky obsahu hořčin a látkovou výměnu vůbec.
Artyčok se seje v únoru. Silné sazenice vykvetou už první rok. Kardy a artyčoky jsou zeleninou i léčivkou.
Artyčok patří mezi velice teplomilné rostliny, proto pro ně volíme slunečné místo. Vyséváme v zimním období a vysazujeme po ledových mužích, aby listové řapíky byly křehké s malým obsahem vláken. Během vegetace potřebují dostatek zálivky a živin v podobě dusíkatých hnojiv v době zakořeňování. Ty poté nahradíme hnojivy s vyšším obsahem draslíku a fosforu.
Foto Shutterstock
Inulin patří do skupiny látek, které tvoří tzv. vlákninový komplex. O vláknině víme, že v mnoha ohledech svědčí lidskému organismu.
Ve vsích Dolního Rakouska od konce dubna do půlky června nabízejí čerstvý jarní chřest. V této době se tady, v rovinaté oblasti rozlehlého Moravského pole, sklízí.
Zkušení pěstitelé často radí vyčkat s výsadbou teplomilné zeleniny na venkovní záhon až do začátku června – až se zvýší teplota půdy.
Do volné půdy vyséváme kořenovou, listovou i košťálovou zeleninu, kterou jsme ven v této sezoně zatím neseli. Vedle toho opakovaně vyséváme zahradní řeřichu, špenát, ředkvičky, saláty a další.
