Začněme semeny. Plody jedlé řepy jsou nažky uložené v tzv. klubíčku. Jaký význam má pro zahrádkáře tato informace?
Zahrádkář se může setkat buď s řepou vícesemennou, nebo s řepou geneticky jednoklíčkovou, v obalovaném osivu.
Když sejete klasickou vícesemennou, umístěte ji na konečnou vzdálenost. Počítejte s tím, že z jednoho klubíčka vyroste více rostlinek, budete muset řepu vyjednotit, nechat na jednom místě jen jednu rostlinku.
U osiva obrušovaného a geneticky jednoklíčkového, obalovaného toto odpadá. Z jedné kuličky je maximálně jedna rostlina. Proto při výsevu osiva, u kterého nemáte jistotu, že bude klíčit na téměř 100 %, dávejte do důlku dvě semínka (správněji dva plůdky). U obalovaného osiva dejte jen jedno, ale schovejte si zbytek, pro případné dosetí mezer.
Jedlá řepa v pestrých barvách; foto I. Dvořák
Po dlouhodobém pěstování v zahradě bez doplnění bóru může řepa trpět srdéčkovou hnilobou.
Řepa má ráda humózní, dostatečně vlhkou, ale ne těžkou půdu, vítá hnojení hnojem. Patří tedy do první nebo druhé trati. Potřebuje dostatek draslíku v půdě a zejména stopové prvky, hlavně bór.
Řepu sejeme zhruba od dubna do července, podle toho, jestli chceme sklízet velké bulvy nebo malé, tzv. baby řepy. Můžeme ji pěstovat jako jedinou kulturu i jako následnou, po rané zelenině, raných bramborách, po zlikvidovaných jahodách.
Řepná odrůda Monika; foto I. Dvořák
Za suchého počasí výsevy zaléváme, zejména pelety. Po vzejití, je-li to třeba, vyjednotíme nebo dosejeme mezery. Občas řepu okopeme – po dešti nebo po zálivce.
Dvakrát za sezonu můžeme řepu přihnojit. Ideální je ředěná močůvka, nebo naředěné vykvašené slepičiny. K zahození není ani přihnojení hnojivem s vyšším obsahem dusíku a draslíku, s menším množstvím fosforu.
Sklízíme dle potřeby, nebo na konci sezony. Tedy v době, kdy se objevují první podzimní mrazíky. Ukládané řepě ukroutíme chrást od srdéčka, řepy buď necháme oschnout, nebo je lehce omyjeme a necháme oschnout.
Odrůda Renova; foto I. Dvořák
Otlučenou řepu necháme tak dva týdny při teplotách do 20 °C zahojit. Potom jí přísluší místo ve sklepě v podobných podmínkách, v jakých máme brambory. Když není kam ji dát, můžeme ji nechat nějaký čas na záhoně přihozenou svrchu zemí.
Chrást můžeme uložit na kompost nebo ho zarýt v místě, kde řepa rostla. Nejvíc doporučuji variantu třetí: Řepu pěstovat nejen pro bulvy, ale i pro listy. Takové listové řepě říkáme mangold. Chutí však není daleko od listů řepy cukrové nebo jedlé. Takže pokud jíme mangold, můžeme stejně upravovat i listy jedlé řepy!
Když řepu nemáme kde uložit, nejspíše si uděláme několik jídel s dušenou nebo pečenou řepou, nějaké pečivo s řepou, zavaříme jí na sladkokyselo, nakrájenou na tenké plátky usušíme. Významně dlouho lze řepu udržet čerstvou ve spodní části ledničky s kořenovou zeleninou. Máme-li dobrý sklep, vydrží v něm řepa třeba až do doby, než sejeme novou, nebo spíše jen tak dlouho, než ji sníme.
Při chudokrevnosti můžeme z řepy připravit posilující nápoj: Nastrouháme řepu, stejně mrkve, přidáme něco cukru a necháme odležet. Po několika hodinách vymačkáme z hmoty šťávu, smícháme jí se stejným množstvím lepšího červeného vína a uložíme do ledničky.
Pijeme decku dvě denně, připravujeme si nejvíce takové množství, jaké odpovídá láhvi 0,7 l vína. Až dopijeme, za týden to můžeme ještě zopakovat, vcelku tak dvakrát nebo třikrát.
Barevné jedlé řepy se i na talířích mohou projevit jako dva tvarové typy. Kulaté a válcové. Válcové mají výhodu v tom, že ze stejné plochy sklidíme větší úrodu. Bulva roste do výšky. Barevné, bílé, růžové s proužkovanou bulvou jsou vždy řepy kulaté.
Obsahuje barviva (žlutá má více luteinu), vitamin C, kyselinu listovou (vit. B9), více draslíku a křemíku. Důležitá je též vláknina a vegetativně vázaná voda v dužnině.
Vedle červené řepy lze pěstovat červenofialovou či fialovou.
Řepu můžeme jíst syrovou, vařenou, pečenou, sterilovanou v různých nálevech. Neztrácí tím na obsahu vitamínů C, B9. Ani po dlouhodobém skladování. Barviva z řepy se v těle váží jen málo, mohou člověka poněkud vyplašit, odcházejí z těla v moči.
Pokud řepu nepěstujeme, a přece o ní stojíme, je prakticky celoročně na trhu. V různých odděleních obchodů. Sterilovaná, syrová nebo ovařená v chlazených pultech.
Foto J. Nováková a autor
Důvodů vysévat zeleninu bez předpěstování máme několik. Například kořen mrkve, petržele nebo pastináku by se při výsadbě rozvětvil.
Lednový plán celosezonního pěstování zeleniny, v němž si ujasníme, jak budeme střídat druhy a doplňovat živiny do půdy, nám může přinést novou zkušenost i pěknou úrodu.
Při promýšlení, které druhy zeleniny pěstovat na zahrádce, se hodí plánovat hned tři sezony naráz. Přinášíme příklad osevního postupu.
Které teploty a jaká vzdušná vlhkost svědčí které zelenině, aby vydržela uskladněná až ke spotřebě? A kolik měsíců má zelenina vlastně vydržet v optimálních podmínkách?
Koncem měsíce vysazujeme v teplejších oblastech a podle vývoje počasí hlíznaté květiny, z nichž zejména jiřinky (Dahlia) krášlí zahradu po celé léto až do prvních podzimních mrazíků. Pokud chceme kvetení jiřin uspíšit, můžeme je přirychlit v teplejších podmínkách v květináčích.
