V uličkách středozemních měst, třeba v Dubrovníku či Malaze, si člověk snadno všimne keře vyrůstajícího z kamenné zdi. To kapara našla dobré místo k životu.
Botanický druh kapara trnitá (Capparis spinosa), někdy také nazývaná nesprávně jako kaparovník, je nízký keř rostoucí na skalách, ale i na uměle vytvořených zdech původně ve Středozemí a na Arabském poloostrově. Zavlečena byla do Asie a Austrálie.
Kapara trnitá roste na skalách a zdech; foto Libor Kunte
Vytváří až 2 m dlouhé poléhavé nebo převislé prutovité větve na kterých jsou střídavě postavené, šedozelené, široce vejčité až okrouhlé, mírně dužnaté listy.
Opravdovou ozdobou jsou však květy, které mají zelený kalich, poměrně velké bílorůžové korunní lístky a velký počet dlouhých tyčinek, jejichž nitky jsou výrazně fialové.
Plodem je dužnatá, válcovitá bobule, která podélně praská.
Člověk se naučil využívat především poupata, která se otrhávají v různém stupni vývoje, nakládají se do soli, solného nálevu či vinného octa a prodávají se jako kapary. Mají výraznou slanokyselou chuť a tmavě zelenou barvu.
Slanokyselá pochoutka: naložená poupata kapary; foto Shutterstock
Ceněnou chuť dodává kaparám glykosid rutin, který je vylučován na povrchu poupat ve formě miniaturních, světle žlutých krystalků. To je také jeden z nezaměnitelných určovacích znaků od méněcenných náhrad, kterými byla v minulosti např. poupata lichořeřišnice.
Nejlépe kapaře vyhovuje kultura přenosné rostliny, kterou umístíme koncem dubna pod širé nebe a přibližně na začátku října ji přeneseme do zimoviště. Tím by měla být světlá místnost, chodba s oknem, vytápěný skleník nebo zimní zahrada, kde udržujeme teploty přibližně 10 °C.
Květ a poupata kapary trnité; foto Shutterstock
Pro kaparu volíme lehčí, dobře vysychavý substrát. Pokud použijeme jako základ klasický zahradnický rašelinový substrát, je vhodné jej doplnit agroperlitem a propraným říčním pískem. Během vegetace přihnojujeme asi 1x za 14 dní komplexním hnojivem.
Správné české jméno jihoamerické rostliny zní aka jedlá. Většina majitelů ji však nazývá fejchoa. Potěší i začínající pěstitele.
Málokterá rostlina má tak široké využití jako kokosová palma, botanicky správně kokosovník ořechoplodý (Cocos nucifera).
„Poskytujeť bílá dužnina plodní, jsouc proniknuta sladce nakyslou šťávou, velice chutné, v tropech značně oblíbené ovoce.“ Tak popsal láhevník v roce 1908 český botanik.
Africké kopřivě podobný moud neboli Plectranthus neoplývá sice fantastickým zbarvením listů, ale co nezískal na kráse, dohání užitkem a to hned několikerého druhu. Má sílu léčit zdraví i ochucovat pokrmy.
Záhony s podzimními košťálovinami chráníme netkanou textilií před dřepčíky a plodomorkou zelnou. Její larvy poškozují vegetační vrcholy, což podstatně snižuje sklizeň těchto zelenin.
