Cibule na výběr: historie, odrůdy, pěstování, choroby, škůdci
5. 7. 2022V České republice jsme v letech 2010 až 2019 spotřebovali mezi 9,3–11,2 kg cibule na osobu za rok. Ze zeleniny jsme jen rajčat snědli víc.
Pór má široké uplatnění v kuchyni při přípravě polévek, dušení, vaření, zapékání, sušení. Je výborný i syrový do salátů nebo pomazánek.
Pochází z Přední Asie a Středomoří. Jako zelenina se hojně využíval již od středověku. Do Evropy jej rozšířily římské legie.
Ve srovnání s cibulí je bohatší na bílkoviny, popeloviny, vitamin A, B1 a C. Patří k zelenině, která obsahuje nejvíce významného antioxidantu vitaminu E. Obdobně jako cibule obsahuje také silici, která je však méně výrazná.
Pór (Allium porrum) je dvouletá rostlina. Na rozdíl od cibule má mohutnější kořenovou soustavu. Na plochém podpučí, což je zkrácený stonek, vyrůstají v husté genetické spirále zdužnatělé báze listů. Ty vytvářejí mírně zduřenou cibuli přecházející ve zdánlivou lodyhu, která je vybělená. Délka vybělené, tzv. konzumní části, určuje kvalitu póru. Listy jsou ploché, žlábkovité, párově uspořádané a na konci kopinaté. Bývají v počtu 12–16 listů. Okrajové listy jsou často vějířovitě převislé.
Ve druhém roce vytváří rostlina dutou květní lodyhu vysokou až 1,5 m, ukončenou okoličnatým květenstvím obaleným špičatým toulcem. Plodem je trojpouzdrá tobolka. Semena jsou podobná semenům cibule, jsou však užší. Semeno si udržuje svou klíčivost okolo 2–4 let.
Na rozdíl od cibule je pór náročnější na půdu, vodu i živiny. Vyhovuje mu půda těžší, bohatá na humus a se zásaditou půdní reakcí. Výsev póru zařazujeme po jakékoliv zelenině s výjimkou cibulové. Od té by měl mít ideálně 4 roky odstup. Pór je současně dobrou předplodinou. Zařazujeme ho do II., případně I. trati.
Je poměrně náročný na dusík. Ten dodáváme nejlépe v síranové formě před výsevem nebo výsadbou v dávce 0,5 kg síranu amonného na 10 m². Fosforem a draslíkem můžeme hnojit obdobně jako cibuli. Také vyžaduje dostatek závlahy. Naopak na teplo je obdobně jako cibule nenáročný.
Je nejčastějším způsoben pěstování. Semeno vyséváme u odrůd:
Vyséváme do sadbovačů, kelímků apod. a předpěstováváme při teplotě 18 °C, aby nedošlo k jarovizaci. Po dosažení 5 cm výšky rostlin teplotu snížíme.
Sazenice mají mít v době výsadby šířku 5–6 mm v krčku. Předpěstování může trvat až 3 měsíce. Listy při výsadbě můžeme o třetinu zakrátit, abychom snížili odpařovací plochu listů. Vysazujeme do rýh hlubokých 10–15 cm na meziřádkovou vzdálenost 30–60 cm podle odrůdy a v řádku pak na vzdálenost 10 cm.
Je méně častý způsob vhodný u póru pro podzimní nebo pro jarní sklizeň po přezimování. Vyséváme v dubnu, vzdálenost rostlin v řádku by měla být 10 cm.
Pravidelně odstraňujeme plevel a kypříme půdního povrchu. Abychom docílili dlouhé vybělené části, přihrnujeme od srpna k rostlinám půdu. Podle počasí zavlažujeme.
Sklizeň letního póru začíná v červenci a pokračuje do září. Podzimní pór se sklízí v říjnu, listopadu a zimní po přezimování na jaře. Sklízíme vyrýváním. Kořeny odřízneme a listy zakrátíme. Uchováváme při teplotě 0 °C a vysoké vzdušné vlhkosti okolo 90 % po dobu 2–3 měsíců.
Letní odrůdy póru se vyznačují světlejší barvou listů, které jsou užší.
Podzimní odrůdy vyséváme v dubnu a vysazujeme v červnu.
Zimní odrůdy se vyznačují tmavšími listy, rostliny jsou nižší, vybělená část kratší.
Foto autorka, Shutterstock a D. Auf
Vybrané druhy letniček v září vysejeme na chráněná venkovní stanoviště podle aktuálního vývoje počasí. Když je příznivé, rostliny na jaře pokvetou dřív. Pokud vyklíčí už na podzim, přikryjeme je v listopadu chvojím.