Šalotka je vegetativně množená cibulová zelenina, která se pěstuje hlavně na zahrádkách, a to pod mnohými místními jmény.
Na trhu najdeme i hybridní šalotky, které se pěstují ze semen. V západních Čechách je známá pod jménem množilka a na Ostravsku jako šarlotka. Přestože je šalotka (Allium cepa var. ascalonicum) pěstována již několik tisíciletí, její původ dosud není zcela jasný.
V mnoha jazycích zaznívá v pojmenování šalotky jméno palestinského přímořského města Askalon. Ve 4. století př. n. l. se filozof Theofrastos zmiňuje o cibuli askalonské, která tvořila postranní cibulky a množila se semenem. Spolehlivé záznamy pocházejí z 12. a 13. století z Francie, kde byla šalotka prodávána na pařížských tržnicích a z Anglie, kam se šalotka dostala během 16–17. století.
Mnoho autorů uvádí, že do Evropy se dostala v průběhu křižáckých válek. V české odborné literatuře je šalotka popisována v 19. století.
Šalotka vypěstovaná ze semene
Rostliny šalotky mohou dorůstat výšky 30–50 cm. Listy bývají duté, poněkud šídlovité, podobné vzrostlé pažitce a kratší než květní stvol. Pokud se květní stvol vytvoří, je oblý, dutý a v dolní části olistěný. V lichookolíku se mohou vyskytovat semena a vzácněji i pacibulky, které se mohou tvořit spontánně nebo po mechanickém zásahu (stříhání, poranění). Cibule šalotky jsou tvarově velice rozmanité od zploštělých přes kulaté až k protáhlým, barva suknic je rovněž rozmanitá od světle žluté přes šedou až k temně červené. Šalotka koření mělce. Stejně jako cibule kuchyňská má šalotka somatický počet chromozomů 2n=16, proto dochází k jejich snadnému křížení.
Šalotka nemá příliš velké požadavky na půdní a klimatické podmínky a lze ji pěstovat na všech kulturních půdách. Nejvhodnější jsou lehčí, humózní, záhřevné půdy. Nesnáší přímé hnojení chlévským hnojem. Základní dávka průmyslových hnojiv je doporučována stejná jako pro cibuli kuchyňskou, na 1 m2 80 g kombinovaného hnojiva NPK rozhozeného před výsadbou. Dusík podporuje tvorbu a růst listů a prodlužuje vegetaci. Přehnojení dusíkem má negativní vliv na kvalitu cibule a její skladovatelnost. Fosfor urychluje vyzrávání cibule na konzum. Příznivě ovlivňuje zatahování cibule a tvorbu vnějších obalových suknic. Má příznivý vliv na velikost a pevnost cibule. Draslík podporuje dobrou kvalitu, zdravotní stav, trvanlivost cibule.
Půdu na podzim hluboko zoráme, přes zimu necháme ležet v hluboké brázdě a na jaře ji opět prokypříme do hloubky asi 10–12 cm. Nejvhodnější doba výsadby je brzy zjara, ale můžeme vysazovat i na podzim. Doporučovaný spon výsadby je 30 x 10 cm. Důležitá je volba velikosti sadby. Malé cibulky mají malé podpučí, na kterém je založeno méně vegetačních vrcholů než na podpučí větších cibulí. Proto z malých cibulek vyroste trs s malým počtem cibulek, které jsou velké. Naopak z velkých cibulí získáme trsy s větším počtem menších cibulí. Nejvýhodnější pro sadbu jsou cibule o průměru kolem 3 cm. Šalotka se nesází příliš hluboko, ale tak aby cibule byly zcela zakryty zeminou. Při podzimní výsadbě je třeba sázet alespoň 5–7 cm hluboko jinak by jarní mrazíky mohly sadbu i s kořeny „vytahat“ na povrch. Při rané jarní výsadbě dozrává šalotka do konzumní zralosti za 80–130 dní.
Vliv velikosti výsadby na tvorbu trsů: a – velikost sadby,
b – velikost sklizně, c – počet cibulí v trsu, d – velikost cibulí, e – bohatost natě
Po sklizni za suchého počasí je nejlepší nechat šalotku po dobu asi čtyř týdnů vysoušet na přímém slunci pod přístřeškem. Proschlá šalotka se zbaví suchých listů a suknic. Nejvhodnějším místem pro skladování během podzimu je větraná půda, nikdy ne sklep a uzavřené místnosti. Přes zimu se šalotka skladuje v lískách ve slabých vrstvách. Mírné mrazy jí neuškodí, před silnými mrazy ji chráníme pokrývkami – rohožemi. Jestliže přejde mrazem, nemanipulujeme s ní, ale necháme ji na místě, dokud pozvolna nerozmrzne.
Porost nastlaný slámou
Ve srovnání s cibulí kuchyňskou se dá šalotka úspěšně pěstovati v méně příznivých oblastech. Je ranější a má delší dobu skladovatelnosti. Suknice šalotky jsou proti cibuli kuchyňské slabší, proto má celkově jemnější charakter. Mladé listy šalotky jsou vítanou jarní naťovou zeleninou do pomazánek a jarních salátů.
Foto autorka a Shutterstock
Pro pokrmy na Velikonoce jsou typické jarní bylinky, nádivky, zelené polévky, vajíčka, kuřecí, telecí či jehněčí maso.
Cibule patří k základním surovinám v kuchyni, pokud se o ni budete zajímat více, zjistíte, že je i významnou léčivkou, řadí se mezi tzv. superpotraviny.
Do velké rodiny cibulí patří kolem 750 druhů, ze kterých se jen některé pěstují jako zelenina. Jsou mezi nimi i méně běžné, které stojí za vyzkoušení kvůli chuti a využití.
Vlastně jde o protimluv. Zelenina potřebuje intenzivní péči. Nicméně pěstební nároky jednotlivých druhů se liší. Některé lze označit jako méně časově náročné.
Zejména jarní období, na které se všichni tolik těšíme, může být pro alergiky obdobím opačně vnímaným. Senná rýma se vyskytuje u citlivých osob od předjaří do časného podzimu. Příčinou je pyl poletující v ovzduší těchto dřevin (pravidelné pylové …
