Domů » Zahrada » Zelenina a byliny » Brambory » Oka, lichořeřišnice hlíznatá nebo jakon; jak na rostliny z pokladnice indiánů

Oka, lichořeřišnice hlíznatá nebo jakon; jak na rostliny z pokladnice indiánů

Šťavel hlíznatý, lichořeřišnice hlíznatá, či jakon pocházejí Jižní Ameriky. V našich podmínkách ale tyto okopaniny velmi dobře prospívají, což je skvělá zpráva.

Šťavel hlíznatý, známí též jako oka

Šťavel hlíznatý (Oxalis tuberosa) je značně výnosnou okopaninou, ale také i velmi dekorativní rostlinou.  Jedná se o kompaktní bylinu s dužnatými stonky, které při kontaktu s půdou rychle přikořeňují.

Sklizeň šťavele hlíznatého

Oka patří mezi krátkodenní druhy šťavele, takže u nás kvete a hlízky tvoří až na podzim. Sklízet ji můžeme až po prvních mrazech. Podobně jako jiné druhy tohoto rodu, i oka obsahuje ve všech částech svého těla kyselinu šťavelovou, jejíž množství v hlízách není tak vysoké, aby limitovalo jejich kulinářské využití.

• Hlízky se mohou použít jako příloha k masu či zelenině, vaří se v polévkách nebo se pečou.

V Jižní Americe se oka pojídá i syrová, sušená se mele na škrobovou moučku pro následné využití. Ze zakvašených hlíz se taktéž vyrábí alkoholické nápoje.

Pěstování oky je velmi jednoduché. Sadbu si v březnu předpěstujeme ve vytápěném skleníku a ještě před vysazením ven rostliny otužíme ve stíněném pařeništi. Po polovině května je přesazujeme do volné půdy na slunné stanoviště, ideálně do sponu 20 x 20 cm.

Tmavolisté kultivary šťavelu hlíznatého mají červenou pokožku

Oka není náročná na půdu. Pouze jí nevyhovují nepropustné a trvale přemokřené půdy, přičemž dobře reaguje na organické hnojení.

Hlízky lze po celou zimu uchovat ve vlhkém písku na chladném a tmavém místě, nejlépe při teplotě kolem 10°C.

Trvalka lichořeřišnice hlíznatá

Tato popínavá rostlina původem z hor Jižní Ameriky je u nás zatím jen málo známá a sadba je hůře dostupná.  Lichořeřišnice hlíznatá (Tropaeolum tuberosum) je trvalka, která má jedlé hlízy. V nabídce se nejčastěji setkáme s kultivarem Ken Aslet.

Hlízky lichořeřišnice, známé coby mashua, bývají různě zaškrcované. Nejčastěji mají ale hruškovitý tvar.

Lichořeřišnice hlíznatá má drobné žlutočervené květy, které lze zároveň použít jako atraktivní vertikálu ve výsadbě okrasných rostlin.

• Pojídají se syrové, nakrájené do salátů, suší se nebo se různě tepelně upravují.

Hlízky, které jsme si uchovali z minulé sklizně přes celou zimu v chladných a temných podmínkách jako u výše popsané oky, předpěstujeme v dobře propustném substrátu ve vyhřívaném skleníku či doma na začátku jara. Po otužení hlíz je vysadíme na stálé stanoviště, pokud již nehrozí přízemní mrazíky. Volíme slunnou pozici na půdách s dobrou úrodností a propustností. Důležitá je také dostatečná zálivka.

K významnějším škůdcům patří dřepčíci, kteří s oblibou vyhledávají i jiné druhy lichořeřišnic.

Mashua vyžaduje oporu a počáteční růst je spíše pomalý. Bujněji narůstat a kvést začínají až ke sklonku léta. Podobně jako oka, i tato rostlina je totiž krátkodenní.

Jakon

Stále běžněji se na našich zahrádkách setkáváme s rostlinou z příbuzenstva topinamburu, známou pod označením jakon (Polymnia sonchifolia).

Jedná se o statnou bylinu z čeledi hvězdnicovitých, jejíž domovinou jsou rovněž Jižní Amerika, přesněji jihoamerické Andy. Nahoře větvené, chlupaté stonky jakonu jsou bohatě olistěné. V kraji svého původu se listy běžně používají pro krmení hospodářských zvířat.

Žluté úbory jsou překvapivě malé a nepříliš atraktivní. Rostlina tvoří dva typy hlíz:

• kořenové, vhodné ke konzumaci
• stonkové, které použijeme k vegetativnímu množení.

Jakonové hlízy jsou velmi šťavnaté a chutí připomínají ředkev.

• Konzumují se často v syrovém stavu, mohou se sušit jako bramborové lupínky nebo se melou na moučku. Tepelně upravené se dají využít podobně jako brambory.

Hlízy mají velmi dobrou stravitelnost a představují vhodnou potravinu pro diabetiky. V Jižní Americe se jakon užívá také k výrobě fermentovaných nápojů a destilátů.

V našich podmínkách se jeho pěstování velice snadné. Po polovině května vysazujeme rostliny ven. Dopřejeme jim dostatečný prostor, spon ideálně 50 x 50 cm. Jakon ocení slunné stanoviště a nekompaktní, výživnou půdu. Velmi dobře reaguje na organické hnojení.

K nejčastějším chorobám jakonu patří padlí, které snadno odstraníme fungicidem.

Rostliny můžeme na záhoně ponechat až do prvních mrazíků. Před vykopáním hlíz odřízneme mohutnou nadzemní část rostliny. Stonkové hlízy přezimujeme v podobných podmínkách jako jiřinky.

Foto autorka

Související články

dřepčík hořčice bílá květák květilka larvy límec ředkvičky šrucha tuřín

Švédský stůl pro škůdce aneb jak vyzrát na dřepčíky a květilky

8. 7. 2022

Generace pěstitelů uměly v minulosti využít své zkušenosti a znalosti tak, aby na škůdce, třeba dřepčíky a květilky, zbylo co nejméně úrody.

číst více

brambory hlízy hrůbkování inulin jedlé hlízy padlí slunečnice topinambur topinambur

Topinambury snesou sucho, se zálivkou však bude úrody víc

21. 3. 2022

Nejblíže mají topinambury k chuti kedlubnu. Snadno se pěstují bez chemického ošetření a velmi prospívají lidskému zdraví.

číst více

hlízy hrůbkování inulin sklizeň hlíz slunečnice topinambur topinambur výsadba

Topinambury lze sázet na jaře a na podzim, sklízet i v zimě

18. 11. 2020

Z podzimní výsadby vzejdou topinambury na jaře dřív, lépe využijí zimní vláhu, vegetační doba je delší a výnosy zpravidla jistější.

číst více

batáty jedlé hlízy letničky okrasná rostlina okrasné listem povijnice jedlá sladké brambory

Povijnice jedlá: v tropech dává batáty, jinde krášlí zahrady

11. 1. 2020

Kvůli lehce nasládlé chuti jedlých hlíz se rostlině říká sladký brambor, známá je jako batát. Také zdobí zahradní záhony či balkony.

číst více