Tipy pro stavbu bylinkové spirály: směsi půdy, jezírko, postup
6. 11. 2020Kořeninové a léčivé bylinky lákají k pěstování. Liší se však svými požadavky na závlahu a oslunění. Tyto rozdílné podmínky poskytne bylinkám právě spirála.
Opory potřebují nejrůznější rostliny v přírodní, okrasné i zeleninové zahradě. Konstrukčním materiálem může být kov, povrchově upravené dřevo , ale například i pruty vrby nebo svídy.
Opěrné konstrukce mají v zahradě dávnou, mnohasetletou tradici, která se vedle jiného promítá do asijských, anglických i francouzských stylových zahrad.
V Anglii si můžete v místních zahradách všimnout poměrně zajímavého trendu v podobě proutěných opor těch trvalek, které by se bez opěry zcela jistě obešly. Opory se používají jako dekorace, která květinová rabata zajímavě doplní.
Poměrně oblíbené jsou ještě neolistěné větve břízy, které se navzájem proplétají, takže vytvoří stabilní oporu. Tu je nutné nainstalovat na jaře, kdy trvalky teprve raší, takže postupně do konstrukce vrostou a přirozeně tak zpevní svoji strukturu.
Dekorativní opory z přírodního materiálu se hodí i pro vzrůstné trvalky nebo druhy s těžkými květy, jako jsou například pivoňky, které jsou nestabilní především po dešti.
V Česku se setkáte s oporami jak ryze praktickými, u nichž estetická stránka ustupuje zcela do pozadí, tak i s konstrukcemi určenými do okrasné zahrady. Oblíbené jsou například treláže či loubí z litiny. Zatímco některé opory si sami vyrobíte skoro zadarmo, jiné stojí až desetitisíce.
V okrasné zahradě se fantazii meze nekladou, ale přesto by mělo zpracování opěr vycházet ze zahradního stylu. V asijských zahradách se skvěle uplatní opory z bambusu či povrchově neošetřeného dřeva, v anglické zahradě se poměrně často používají treláže z tvrdého dřeva, které již nepotřebuje žádnou povrchovou úpravu a časem navíc získá zajímavou patinu. Podobně se po letech chová například i modřínové dřevo.
V moderních a minimalistických zahradách by na sebe tyto účelné konstrukce neměly strhávat přespříliš pozornosti, proto by měly být co nejméně nápadné. Tyto požadavky splňují konstrukce z ocelových lanek, které udrží poměrně vysokou zátěž a navíc nevyžadují žádnou povrchovou úpravu. Mají podobu sítí, které se upevňují na fasádu domu nebo k jiné stabilní konstrukci. Jejich nevýhodou je poměrně náročná zakázková výroba, tudíž i vyšší cena.
Pokud však nepotřebujete podepřít příliš expanzivní a těžké rostliny, postačí i jednoduše natažené ocelové lanko, které snadno uchytíte například k plotu.
Pokud raději dáte přednost dřevu v jeho surové podobě, můžete si vytvořit jednoduché loubí třeba z dubového dřeva, po kterém se popnou růže i jiné bujně rostoucí rostliny. Tak mohou vytvořit i přirozený optický předěl například mezi dvěma částmi zahrady.
Zvláště v prvorepublikových zahradách byste se mohli setkat také s altány, jejichž stěny tvořily konstrukce v podobě treláží. K nim byly vysazovány ovocné stromy jako třeba jabloně nebo hrušně. Stromy bylo nutné každý rok pečlivě tvarovat, aby postupně zakryly opěrnou konstrukci a časem tak vytvořily poměrně zajímavý stromový altán. Tento trend se opět vrací díky stále stoupající oblibě ovocných stromů.
Opěry se ale uplatňují i při pěstování ovocných špalírů nebo štíhlého vřetene. V obou případech se konstrukce skládá z dřevěných kůlů, které se naistalují na začátek řadové výsadby a mezi ně se natáhnou asi tři ocelová lanka, ke kterým se rostliny i jednotlivé větve uvazují. Pokud pěstujete štíhlá vřetena jako solitéry, budete muset ke každému stromu samostatně nainstalovat dřevěný kůl, k němuž se uvazují všechny větve tak, aby vytvořily pravidelnou pyramidu.
V přírodních zahradách se skvěle uplatní dřevo nebo proutí. Okurky, drobnoplodé dýně, fazole nebo ačokča se budou prakticky sklízet z proutěných konstrukcí vyrobených svépomocí. Na sestavení takové opory budete potřebovat asi sedm pružných prutů bez listí, které zapíchnete asi 10 cm do země.
Horní část výhonů k sobě svážete provázkem nebo drátem. V některých místech lze tuto jednoduchou konstrukcí proplést dalšími pruty po vzoru proutěných hatí. K tomuto účelu se hodí například výhony vrby nebo svídy. Menší nevýhodou je snadné zakořeňování prutů, které není vždy v zeleninových záhonech vítané.
Ve skleníku či pařníku se snažíme hospodařit co nejúčelněji a protože zde nezbývá moc místa nazbyt, snažíme se používat konstrukce, které nezaberou moc místa.
K mání jsou opory v podobě sítí o různých rozměrech. Hodí se například pro pěstování okurek. Druhy s těžkými plody by tyto sítě časem znehodnotily. Sítě jsou nejčastěji dostupné v šíři 1,2 a 1,8 m v délce 5, 10 i více metrů. Vždy berte v úvahu druh pěstované plodiny, podle které volte mezi sítěmi s odlišnou šíří ok. Běžné jsou například typy s oky o rozměrech 18×18 cm nebo 12×12 cm.
Zahrada se připravuje k zimnímu odpočinku. Okrasné stromy a keře vystřídaly všechny odstíny podzimních barev, které se k radosti našich očí tu a tam vykoupaly v odlivu slunečních paprsků.