
Zjara využijeme pro výsev a výsadbu zeleniny tepelné pařeniště. Pokud ho nemáme, pomůžeme si s úspěchem pařeništěm studeným.
Větrat bychom měli zejména za slunečných dní, kdy v poledních hodinách může teplota v uzavřeném pařeništi vystoupit až na 40 °C. Tak vysokou teplotu přirozeně rostliny, zejména mladé, nesnášejí. Větráním zajišťujeme rostlinám také otužování.
Při větrání zvedáme pařeništní okna a podkládáme je větracími kolíky se zářezy. Čím vyšší je teplota, tím více okna zvedáme a déle větráme. Později při velmi teplém počasí, když jsou již rostliny v pařeništi dobře vyvinuté, můžeme okna z rámů sundat.
Při chladnějším počasí naopak větráme jen přes poledne a mírně, přičemž okna podkládáme větracími kolíky naplocho. Zvláště u zeleniny velmi citlivé na změnu teploty jako jsou okurky, větráme s ohledem na teploty během dne.
Pokud máme zahrádku jinde než bydlíme, ponecháme pařeniště stále mírně pootevřené. Větrací kolíky podkládáme pod okna vždy na opačné straně, než je směr větru. Je to proto, aby studený venkovní vzduch nevnikal dovnitř pařeniště.
Vedle větrání je potřebné i stínění zeleniny, zejména u sadby zeleniny, která není otužená na slunce a je citlivá na větší intenzitu slunečního záření. U okurek i dalších druhů se popálení projevuje bílými skvrnami na listech. Stejně může být postižená i rozpěstovaná sadba, popřípadě i další rostoucí kultury v pařeništi, jako jsou řízkované květiny, zimní řízky dřevin a jiné.
Ke stínění jsou nejvhodnější stínovky z rákosu, slámy, latěk nebo řídké jutoviny, bílé netkané textilie či různé síťoviny. Na okna je rozkládáme jen v době nejprudšího slunečního záření.
Používané bílení oken vápnem je méně vhodné. Lepší než zabílení celé plochy je použití malířských válečků s různou hustotou vzorku. Méně vhodné či nevhodné je proto, že stíní trvale, i za podmračených dní.
Zeleninu méně náročnou na teplo můžeme přirychlovat ve studeném pařeništi nebo pod přenosným pařeništním rámem s okny.
Osazujeme sazenicemi zeleniny nebo oséváme zpravidla nejdříve koncem března. K dosažení vyšší teploty proti venkovním podmínkám v nich nepoužíváme hnůj nebo jiné vyhřívací hmoty. Zde je zdrojem tepla jen sluneční záření.
Můžeme si ho zhotovit místo stabilního studeného pařeniště. V podstatě to jsou i všechna prodávaná pařeniště vyráběná z profilů a polykarbonátových desek. Na klasické pařeniště je však použít nejde. Jsou malá, obyčejně z nich nejdou sundat větrací okna a navíc ta netvoří celý povrch horní části takového pařeniště. Pevná neotevíratelná část je nezbytnou součástí konstrukce, která má odolávat větru.
Současně si musíme dávat pozor, abychom se při pletí, výsevech či výsadbě neopřeli o konstrukci. Není příliš pevná a mohla by se zhroutit. To u běžných pařenišť ze dřeva, prefabrikátů či cihel nehrozí.
Na druhou stranu jsou tyto přenosné rámy velmi praktická věc. Velmi dobře je využijeme během celého roku. V kritickém období je postupně přenášíme na záhony se zeleninou, které tak chráníme proti chladu a urychlujeme tak vývoj sazenic.
V lednu a únoru jimi můžeme chránit zimní salát a špenát, březnu je dáváme na záhony s ředkvičkou, jarním salátem a špenátem, dubnu je umístíme na záhony s vysázenými kedlubny a ostatní košťálovou zeleninou, květnu je přeneseme na záhony s okurkami a paprikou, kde je necháme přes celé léto.
Na podzim dospěje pod přenosným pařeništěm později vysetá zelenina, která by se na venkovních záhonech již dobře nevyvinula.
Přenosné pařeniště můžeme na jaře použít i k přirychlování jahodníku.
Doma vyrobené přenosné pařeniště má obyčejně dostatečnou hmotnost, aby je neodnesl vítr. Polykarbonátové kryty jsou totiž velmi lehké a musí se kotvit, aby je vítr neodnesl a nepoškodil.
Nemáme-li pařeništní rám, můžeme si zřídit provizorní studené pařeniště tak, že kolem záhonu navršíme půdu do růvku vysokého 10–15 cm. Na dlouhé strany usadíme latě a přes ně položíme pařeništní okna. V takovém provizóriu však můžeme pěstovat jen málo vzrůstnou zeleninu, např. ředkvičku, salát, polníček aj.
Kresby K. Zemková
Klíčící rostliny potřebují optimální podmínky, aby se zdárně vyvíjely. Připomeňme, že jde hlavně o substrát bez patogenů, dostatek světla, odpovídající teplotu a po vzejití rovněž o vzdušnost prostředí.