Skleník zcela jistě zpříjemní a ulehčí zahrádkářům zimu. Přezimují zde rostliny, předpěstují si sadbu a sklízí zeleninu déle než ze záhonů.
Tento druh skleníku má tu výhodu, že je lépe chráněn proti zimním mrazům a práce při zateplování a stínění střešních oken je mnohem jednodušší, neboť jsou nízko nad zemí.
Skleník umístíme na zcela nezastíněné místo, podélnou osou ve směru sever – jih. Pozor si dáme i na vzdálenější stromy, které v zimě vrhají dlouhé stíny.
Ke stavbě používáme dobře pálené cihly
Skleník se zapuštěnou chodbičkou
V takovém skleníku se topí prakticky jen na ohřátí objemu vzduchu, ideálně topením na bočních stěnách nad úrovní půdy. Popřípadě půdním topením umístěný v takové hloubce, aby nedošlo k jeho poškození při manipulaci se zeminou v záhoně, při její výměně či zpracování. Vedení je buď plastové nebo kovové a vháníme do něj teplou vodu. Popřípadě v něm topíme podobně jako v pařeništi. Hluboké záhony pak každoročně vyvážíme a zavážíme čerstvým hnojem jako pařeniště.
I když hovoříme o skleníku, nemusí být materiál, kterým konstrukci pokryjeme jen sklo. Výhodné a lepší z hlediska tepelné izolace použití vícevrstevných plastů s komůrkami, nebo-li polykarbonátů:
Ve skleníku je v létě nutné větrat
Výhodou je, pokud se dá boční nebo zadní strana skleníku ze strany, kde není vstupní chodbička otevřít tak, aby se ze záhonů dala zem vyhazovat nebo na kolečku vyvážet. Současně tak můžeme poměrně snadno zase vrátit materiál na založení záhonů.
Dobře uděláme, pokud si skleník vybavíme větší nádobou na vodu pro snadnější zalévání a vhodným stíněním ve dnech s intenzivním slunečním svitem.
K lepšímu využití prostoru pod hřebenem skleníku mohou sloužit závěsné poličky.
Pro pěstování rostlin ve skleníku buď zhotovíme v úrovni okolní půdy police či stoly, položené na rámy. Na ně se dá vrstva zeminy, v níž se pěstují rostliny. Vrstva zeminy se v nich, topením umístěným pod stoly, vcelku snadno prohřívá a dá se jednoduše vyměnit. Pod stoly je jinak místo na mnoho věcí, jako jsou květináče, substráty na výsevy, sázení a další.
Zapuštěný sklením mívá velmi často vytápění. Kde nemáme jiné energetické zdroje než dřevo a uhlí, je nejčastější kanálové topení s topeništěm umístěným v předsíňce skleníku. Teplo je vedeno kanálem z cementových nebo keramických trubek natažených po celé délce skleníku. Ty ústí na druhé straně komínem. Dbáme na to, aby měl komín dobrý odtah. Kanál může být i z cihel nebo z rour z pozinkovaného plechu, aby ve vlhkém prostředí skleníku tak snadno neprorezavěly. K vytápění jsou vhodná i pilinová kamna.
Ve skleníku udržujeme teplotu podle potřeby pěstovaných rostlin:
Semenáčkům rajčat se ve skleníku daří; foto Shutterstock
Stoupne-li ve skleníku za teplých slunečných dní nadměrně teplota, větráme dveřmi, u jiných typů i větracími okny.
Kresby K. Zemková, foto O. Fáměra, Shutterstrock
Vypěstované sazenice teplomilné zeleniny rozmístíme ve skleníku s ohledem na jejich rozmanité podmínky na pěstování.
Nedávno jsem sel a připravoval sadby zeleniny a už zase likviduji porosty rajčat a papriky. Tyhle podzimní chvíle opravdu nemám rád. Ani ve skleníku ne.
Zahrádkář, jenž si splní sen a obohatí svou zálibu o skleník, sklidí první úrodu dřív. S létem však přijde test, zda teplomilné rostliny netrpí vedrem.
Někdy odezní větší mrazy v únoru, jindy až v březnu. Únorové zahradničení je tak trochu na rozjezd před sezonou.
Správná sklizňová zralost nastává zpravidla při snadné odlučitelnosti stopky od větévky. Jsou však odrůdy u kterých to neplatí, potom se hodnotí ostatní znaky: barva jadérek, vybarvení slupky a i větší propad plodů za bezvětří.
