Prvním krokem je si pařeniště postavit. Pak přichází otázka, jak ho co nejlépe připravit na jarní výsev a výsadbu.
Půda v promrzlém pařeništi se na jaře prohřívá pomaleji a vývoj rostlin, které v něm jsou pěstované, je pomalý. Proto nemůžeme nechat pařeniště po podzimní sklizni bez dalšího ošetření.
Pařeniště po zasetí
Základní péče:
Hmotu, kterou z něj vyvezeme promícháme a použijeme ji na kompostovat, nebo ji zaryjeme do záhonů určených pro jarní výsadbu košťálovin, brambor, výsevy jedlé řepy i cukrovky.
Při kompostování se z ní, přidáním přibližně 3 kg hnojiva typu NPK nebo rohoviny, vytvoří kvalitní, živný kompost na přihnojování například bobulovin nebo trávníků nebo na výsadbu květin do truhlíků za okno.
Teplé pařeniště zakládáme zpravidla od února, poloteplé v polovině března, při teplém počasí i dříve.
Odstraníme listí, které chránilo pařeniště přes zimu
Několik dní před založením pařeniště si opatříme čerstvý koňský hnůj, který u něj složíme na hromadu ve tvaru kostky. Nesmíme jej šlapat, aby měly bakterie dostatek vzduchu, mohly se množit a díky tomu se co nejvíce hnůj zahříval.
Místo koňského hnoje můžeme použít i čerstvý hnůj ovčí, kozí nebo králičí, vždycky však i s podestýlkou. Kravský hnůj je vhodný méně, protože málo zahřívá. Prasečí je zcela nevhodný.
Pokud použijeme kejdu nebo hovězí hnůj, musíme tento materiál promísit se stejným objemem suché slámy, sena nebo listí. Současně přidáme rozpuštěnou močovinu, která podpoří zahřívání a tedy lepší start další sezony.
Jakmile se navezený hnůj prohřeje a začne se pařit, vyhodíme z pařeniště listí, které ho chrání přes zimu před promrznutím a naplníme ho hnojem. Ten ušlapeme tak, aby po položení oken pod nimi zůstal volný prostor vysoký 20–25 cm.
Naplníme pařeniště hnojem, který ušlapeme
Okna zakryjeme rohožemi, aby se v pařeništi udrželo co nejvíce tepla. Když se hnůj během 2–3 dní opět prohřeje, dáme na něj podle druhu pěstovaných rostlin 10–15 cm silnou vrstvu prosáté pařeništní zeminy bohaté na humus a pařeniště opět přikryjeme okny a rohožemi. Po několika dnech je zemina prohřátá a my do něj můžeme sít nebo sázet.
Udusané pařeniště necháme 2–3 dny prohřát
Při nedostatku hnoje se k vyhřívání pařeniště používá různý organický odpad, jako je sláma, listí, staré seno, dříve třeba i vlněný odpad z přádelen apod.
Pokud je suchý, musíme jej po naplnění do pařeniště pokropit vodou, nejlépe teplou. Musíme též doplnit živiny, zejména dusík, aby v něm bakterie mohly pracovat a produkovat teplo. Jeho doplnění by mělo být v množství asi 10 % hmotnosti sušiny kompostované hmoty.
Nejlepší je, pokud použijeme močovinu, kterou rozpustíme ve vodě a touto směsí organický odpad pokropíme.
Nemáme-li čerstvý hnůj, v pařeništi promícháme ten, co je už částečně uleželý, se slámou či listím v poměru cca ¼ objemu, prolijeme horkou vodou s pěti gramy močoviny na konev a necháme pod skly načechrané. Do dvou tří dnů se začne uvolňovat opět značné množství tepla. Pak celý objem sešlápneme.
Dáme vrstvu zeminy a začneme vysévat.
Podobně postupujeme, použijeme-li do pařeniště samotné listí se zálivkou teplé vody s močovinou, přičemž se však teplota půdy zvýší jen mírně. Hřeje však ještě v květnu, červnu.
Do takových pařenišť je dobré vysazovat teplomilnou zeleninu jako jsou papriky, melouny, cukety, keříčková rajčata, lilky.
Listí, které chceme využít pro založení pařeniště, musíme od podzimu až do použití držet v suchu.
Kresby K. Zemková
Pro mnohé zahradníky je pařeniště nedílnou součástí zahrady. Využijí ho pro předpěstování sadby, k pěstování zeleniny nebo k jejímu uskladnění.
Pařeniště díky svému krytu zadržuje teplo ze slunečních paprsků. Toho využijeme k předpěstování sadby nebo k pěstování některé zeleniny.
Klíčící rostliny potřebují optimální podmínky, aby se zdárně vyvíjely. Připomeňme, že jde hlavně o dostatek světla, odpovídající teplotu a po vzejití rovněž o vzdušnost prostředí.
Koncem roku vybereme z pařeniště zeminu, kterou jsme používali během sezony pro pěstování, a postaráme se o ni v zahradě.
Ovocné stromy můžeme začít prořezávat již v prvním měsíci roku. Podmínkou je však teplota nad bodem mrazu, které trvá aspoň několik dní po sobě. Průklest v tomto období děláme u jabloní a hrušní, u rybízu a angreštu.
