Různé druhy zeleniny mají odlišné nároky na vodu – některou zeleninu musíme zalévat častěji, jiná si vystačí s menším množstvím vláhy.
V tomto článku se dozvíme, jak správně zavlažovat listovou, plodovou, kořenovou či cibulovou zeleninu, aby dobře rostla, nechutnala vodnatě a byla odolná proti chorobám.
Foto tryska pro svrchní závlahu jemnými kapkami
Košťálovou zeleninu zaléváme vydatně, protože tato zelenina má na ní vysoké nároky. Vhodná je závlaha postřikem.
Kedlubna potřebuje vodu především v období nárůstu konzumní části, dostačující je obvykle závlaha 20–25 mm jednou týdně. Mezi zálivkami by neměla půda přeschnout, jinak mohou kedlubny praskat a dřevnatět.
Květák se bez zálivky nedá prakticky pěstovat. Nejnáročnější je na vodu na začátku vegetace a v době tvorby růžic. Po výsadbě jej zavlažujeme jednou za 2–4 dny dávkami 10–15 mm, později se interval závlahy prodlouží asi na 6–10 dnů a dávka se zvýší na 15–20 mm. V porovnání s květákem má brokolice mohutnější kořenový systém, proto lze u ní závlahový interval oproti květáku prodloužit.
Rané odrůdy hlávkového zelí a kapusty potřebují během dubna až června 150 mm závlahy, letní odrůdy v průběhu května až srpna 250 mm a pozdní odrůdy v období od května do září 300 mm vody.
Zelí hlávkové a kapusta hlávková patří mezi zeleninu, která vyžaduje vyrovnaný vláhový režim. Pokud je pěstujeme z přímých výsevů, zpočátku zavlažujeme jemným postřikem. Dávka při jedné závlaze by neměla přesáhnout 10 mm (tedy 10 l/m2), později se dávky mohou zvýšit na 20–25 mm (s ohledem na hloubku prokořenění by měla být půda provlhčena do hloubky 20–40 cm). Při jejich pěstování ze sadby je vhodná po výsadbě závlaha dvěma menšími dávkami. Poté můžeme ponechat vysazené rostliny v závislosti na průběhu počasí krátce bez závlahy zakořenit. Hlubší zálivkou podpoříme lepší prokořenění, díky čemuž se rostliny lépe ukotví v půdě a zároveň budou schopné čerpat vodu a živiny z hlubších vrstev půdy. V období růstu konzumních částí je potřeba – podle počasí, zejména teploty a srážek – zavlažovat intenzivně, ideálně dávkami 20–25 mm vody týdně. Pokud nastane vláhový deficit, projeví se to pomalejším růstem hlávek a nižším výnosem, může se však projevit i na silnějším napadení škůdci.
Mrkev, petržel a pastinák pěstujeme z přímých výsevů na záhon a závlaha přispívá k jejich lepšímu vzcházení a zapojení porostů a v neposlední řadě také k lepší kvalitě kořenů při sklizni.
Raná mrkev potřebuje závlahu především během května a června v množství 80 mm, pozdní mrkev pak v průběhu května až srpna 120 mm. Zpočátku zavlažujeme opatrně, nejlépe jemným postřikem a menšími dávkami 10–20 mm, později závlahovou dávku zvýšíme na 20–30 mm. Půdu udržujeme trvale přiměřeně vlhkou, neboť závlaha po delším období sucha obvykle vede k praskání kořenů. Petržel kořenová vyžaduje dostatek vláhy po výsevu a v době, kdy se začínají tvořit kořeny. Za vegetaci potřebuje 120–160 mm závlahy a nejnáročnější je na ni v průběhu července a srpna. U pastináku jsou nároky na vodu a způsob závlahy obdobné jako u petržele.
Celer bulvový patří mezi zeleninu s vysokými nároky na vodu, ostatní zástupci kořenové zeleniny tak velké množství vody nevyžadují.
Potřebné závlahové množství je u této zeleniny úctyhodných 380 mm. Celer zavlažujeme bezprostředně po výsadbě, aby se nám dobře ujal. Poté však závlahu omezíme, a tím podpoříme dobré zakořenění rostlin. Potom však závlahu opět obnovíme a zavlažujeme dávkami 20–25 mm, aby byla půda dostatečně provlhčena. Velmi důležitá je závlaha ve druhé polovině vegetace, kdy bulva celeru intenzivně narůstá. Je tedy nezbytné celer zavlažovat od poloviny července až do září, kdy bulva celeru ještě poměrně intenzivně narůstá. Nedostatek vody v tomto období vede k výrazné redukci hmotnosti bulvy, a tedy i výnosu.
Letní kulturu ředkvičky v suchém a horkém období zavlažujeme denně
Ředkev vyžaduje závlahu především v letních měsících, kdy ve 3–4 závlahových dávkách dodáme 50–60 mm vody. Ředkvička má mělký kořenový systém, a proto ji zavlažujeme menšími dávkami (5 mm) ve 3–4denních intervalech. Při pěstování letních odrůd je třeba v případě horka a sucha zavlažovat denně. Nedostatek vody a vysoké teploty vedou k vybíhání rostlin do květu a k dřevnatění bulviček. Problematická je i nerovnoměrná půdní vlhkost, která je v kombinaci s vysokou teplotou příčinou houbovatění konzumních částí.
U červené řepy vláhový deficit vede k tvorbě tuhých a zakrnělých bulev, nevyrovnané vláhové poměry se pak projeví jejich praskáním. Nadměrné množství vody však řepě také nesvědčí, neboť způsobí nadměrný růst listů na úkor konzumních částí. Černý kořen dokáže získávat vláhu z hlubších půdních horizontů, proto nevyžaduje pravidelnou závlahu. Ta je však pro výnos a jakost kořenů prospěšná, pokud nastane delší období sucha.
Foto autor
Množství a pohyb vody v půdě je o to důležitější, čím více jsou na ní pěstované rostliny závislé. Klíčem je pravidelná péče o půdu.
Srážky chybějí na zahradě především zelenině. Ze své podstaty je náročná na zavlažování. Jak šetřit vodou a čím půdní vláhu podpořit?
K čemu rostlina potřebuje vodu, jak a proč se liší zavlažování podle typu půdy, co ovlivňuje nároky zeleniny na vodu? To a řadu dalších informací nabízejí následující řádky a fotografie.
Také v červenci má zahradní skleník své výhody, především v podobě plné sklizně plodové zeleniny. Je však třeba o rostliny dál pečovat.
Pokud půda není zamrzlá, můžeme přesazovat přerostlé trvalky a případně je množit rozdělením trsů. Lze odebírat i kořenové řízky. U rostlin nově zasazených a přesazených nezapomeneme na ochranu mulčováním před promrzáním.
