Venku plískanice, krátké a chladné dny, jak by smet´. Nezbývá, než po vzoru básníkově: v plášť zahalit se úže. Třeba právě Vatočník pomůže!
Zrovínka taková (nebo právě taková) úvaha mne přivedla k poohlédnutí po jedné krásné a užitečné rostlině. Rostlině začasté zahrnované mezi rostliny textilní a přadné, rostliny s vlákny, ze kterých by možná i onen plášť byl zhotovitelný a bylo se do čeho halit.
Květ oblíbené voskovky a klejichy kurasavské
Ta rostlina se jmenuje klejicha z rodu Asclepias a je nominátním rodem celé čeledi klejichovitých, Asclepiadaceae. Abych vám ji přiblížil tak vězte, že mezi klejichovité patří třeba oblíbená pokojovka Hoya alias voskovka – anebo sukulentní smrdutka, Stapelia. Z našich pak tolita lékařská, Vincetoxicum hirundinaria. Oxfordská „kniha rostlin“, The Plant Book, která se mnou bydlí od roku 1995 jako dar od profesora Jana Jeníka, zmiňuje úzkou příbuznost klejichovitých s toješťovitými. Asclepiadaceae a Apocynacae. I ty dobře znáte, když si vzpomenete na brčál, barvínek nebo oleandr. Autoři příslušné kapitoly citovaného současného Klíče postoupili ještě dál a obě čeledi spojili do toješťovitých a mé milované klejchovité přišly zkrátka. Tedy: jen na papíře, ve skutečnosti, v životě i přírodě sotva.
V nedávné době jsem dostal několik dotazů na „krvavý květ“ případně na „krvavou rostlinu“ či „indiánský kořen“. Za lidovými nebo komerčními jmény je skryta klejicha kurasavská (asi bychom to mohli vyslovovat i kyrasavská, protože se jmenuje podle ostrovů Curacao v Karibiku).
Asclepias curassavica, původně jiho- a středoamerická rostlina, dnes div ne pantropicky rozšířený plevel, u nás známá spíš jako okrasná „pokojovka“. Ono zaplevelení má na svědomí její využitelnost jako textilní rostliny. Má ovšem krásná, oranžově červená květenství, resp. červená a žlutá. To jen výsledný optický efekt je oranžový. Použitelná vlákna má jak v plodech, tak ve stoncích; druhá jsou přadná, první ne.
V Severní Americe (od Severního Brunswicku po Oklahomu a Georgii) rostla původně mně velmi sympatická klejicha vatočník.
Doptáte se na ni i pod jménem klejicha mléčící (a to ona je!) nebo klejicha hedvábná. Vědecké jméno je značně zavádějící: Asclepias syriaca, ergo syrská? Kde by se tam vzala. To ji tak pojmenoval sám velký Linneus, snad podle položky herbáře, která měla být ze Sýrie. Klejicha je rostlina Eskulapova či Asklepiova, antického boha lékařství. České rodové jméno je umělé, navrhl je J. S. Presl poté, když opustil svůj první nápad, totiž eskulapka, jak navrhl v Rostlináři (1820– 1825). Klejicha proto, že bílá mléčná tekutina, latex, kterou po poranění rostlina roní, je lepkavá. Jako klíh, klej. Zajímavé je i druhové české jméno – vatočník. To se odvolává na hedvábně lesklé, jemné chlupy, jimiž jsou hojně „vystlané“ plody vatočníku. Pro to se jim říkávalo „rostlinné hedvábí“.
Je to statná, někdy až 2 m vysoká bylina se vstřícnými nebo i v přeslenu vyrůstajícími celokrajnými, až 20 cm dlouhými (!) listy. Pětičetné květy vyrůstají v bohatých lichookolících v úžlabích v horní části lodyh. Tvarem ano, ale barvou nejsou nijak výrazné: Píše se o nich, že jsou špinavě růžové nebo fialové, zřídka bělavé. Plod je nápadný „strukturovaný“ měchýřek, tvarem připomínající malého střapatého zeleného papouška. Stříbřité chlupy nelze spřádat, ale bývaly často užívány čalouníky a krejčími jako výplň vycpávek. Po Evropě (i po naší zemi) rozšířili klejichu vatočník zvláště včelaři, protože patří mezi obligátní medonosné rostliny, resp. rostliny poskytující včelám pastvu. A to přesto, že je celá klejicha jedovatá. Obsahuje glykosid asklepiadin a cynanchin.
Foto Shutterstock
Dříve se tradovalo, že vánoční kaktus přináší štěstí, šťavel zase lásku a plození dětí. K období konce roku neodmyslitelně patří.
Jako mladý zahradník měl Petr Herynek, botanik a bonsajista, příležitost navštívit zahradu u vily Karla a Josefa Čapka v Praze na Vinohradech.
Hmyzí opylovače zajímá, zda na zahradě najdou dostatek pastvy v podobě nektaru, medovice a pylu. Pokud ano, budeme je vídat často.
Botanik Václav Větvička v tištěném časopise Zahrádkář pravidelně odpovídá zahrádkářům, kteří se ptají po názvu neznámých rostlin. Přidává i zajímavosti.
Doba zakořeňování přezimovaných hlíz begonií je přibližně 3 až 4 týdny. Výhodné je předklíčení na sucho při teplkotě 15-20 °C a ve tmě. Zhruba po týdnu se objeví na plošší straně malé puky. Hlízky opatrně očistíme od starých zbytků kořenů a vysadíme.
vždy jsem ráda poslouchala výklady pana větvičky, jeho komentáře a rady jsem využila a nikdy nelitovala, škoda, že už není jeho pořad v televizi, i tak mu děkuji
vždy jsem ráda poslouchala výklady pana větvičky, jeho komentáře a rady jsem využila a nikdy nelitovala, škoda, že už není jeho pořad v televizi, i tak mu děkuji