Domů » Zahrada » Rady » Píše Václav Větvička » Václav Větvička o zvláštnostech ocúnu; co napoví, že vuol je vůl
Václav Větvička o zvláštnostech ocúnu; co napoví, že vuol je vůl
3. 10. 2021
Ocúny umí překvapit. Některé kvetou na podzim, zatímco listy s plody vytvářejí na jaře. Pozoruhodné vlastnosti rostliny zachycují její lidová jména.
To dlouhé ú v podivném, snad i staročeském názvu ocún, nikoliv kroužkované ů, je na místě. Jako školáčci jsme se učili rozmanité mnemotechnické a jiné finty, jak si co zapamatovat. Třeba, že kroužek nad u (ů) je vlastně posunuté písmenko o nahoru. Tak třeba starší vuol je dnešní vůl.
Pamatovací finta byla v tom, že si máme vyzkoušet, zda lze výraz s vyslovovaným dlouhým u vyslovit s o (jako ten vuol, kuoň a další) – anebo by to nešlo, smysl by to nedávalo. Zkuste to s ocúnem. Ocuon. Zatímco ani vůl ani kůň se v oněch vuolech a kuoních neztratili, ocún by určitě v ocuonu zabloudil.
Jenomže – jak přišel k tak podivnému jménu, co je v pozadí? Podle pana J. M. Kořínka, který svůj názor vyslovil před desítkami let ve Filosofických listech, je ocúnovo jméno odvozené z výrazu ot-junь, omlazující se! Mladíka junáka, včetně statných junáků či jonáků (co jimi bývali Čechové) určitě znáte.
A což teprve jinochy, ty znáte také. I ruština je umí, navíc má třeba slůvko юность (júnosť = mládí), юный (junyj = mladý) atd. Ocún k tomu omlazení přišel proto, že kvete podivně, na podzim, kdy už se ostatní příroda „ukládá ke spánku“, jak praví poetové.
Ocún kvete na podzim
Nápadnost v době květu, nejčastěji v září a říjnu (jak kdy) vedla k řadě lidových, někdy i komických jmen. Kvete bez olistění, listy se vyvíjejí (současně s plody) na jaře. A tak našim předkům připadala taková bylina jako naháč, nahál či nahálek, naháček a dokonce i nahá ženská (v díle Jana Drdy) nebo holopanna na Slovensku.
Ještě nápadnější bylo, když se na jaře v jakési růžici či spíš rozsoše listů z ničeho nic, bez předchozího kvetení, vytvořily kulovité tobolky. Našim předkům připomínaly svým tvarem a někdy i velikostí samčí reprodukční orgány, a z takového náhledu vznikla lidová jména barani kuľe nebo bujakovo vajce. Bujakovo jako býkovo, býčí.
- Na Litomyšlsku se v minulosti říkalo ocúnům bacoun; bacoun nesouvisel s bujakem, ale byl to zkomolený ocún.
Ojedinělá strategie ocúnu
Květní biologie či strategie ocúnu jesenního (Colchicum autumnale) je pozoruhodná a téměř ojedinělá. Je to rostlina, kdysi zahrnovaná do čeledi liliovitých, dnes opět v samostatné čeledi ocúnovitých – jak ostatně byla i časech velkého De Candolla (1778–1841). V zemi má hlízu, z níž téměř přímo (pod zemí) vyrůstají květy (spíš květ, jeden) na stonku, o němž je třeba tvrzení, že je velmi zkrácený – velmi nadnesené.
Lístky okvětí (je nerozlišené) jsou srostlé v dlouhou trubku, od hlízy až nad povrch půdy. Tam se květ rozevírá do šesti krátkých cípů, zpravidla světle fialových, zřídka bílých. Listy a lodyha se vyvíjejí až po oplození, k němuž dochází velmi pozdě – a vyrůstají nad povrch půdy na jaře dalšího roku; na konci lodyhy je dužnatá, kulovitá tobolka – ony baraní gule.
Jedovaté ocúny
Ocúny jesenní, při vší své kráse, jsou nebezpečné, jedovaté rostliny, dokonce ve všech svých částech. Obsahují prudce jedovaté alkaloidy (více než 20), z nichž asi nejznámější je kolchicin, jehož je nejvíc v osemení a zejména v semenech.
Kolchicin je mitózní a kapilární jed s centrálně ochrnujícím účinkem (Baloun et al.). První příznaky otravy kolchicinem se objeví už za 2 až 5 hodin po požití… nebudu dál strašit, ale prognóza zpravidla optimistická není.
- Abych kolchicinu jen nelál, tak vězte, že „kolchicinování“ je užívaná metoda při šlechtění rostlin, protože tento alkaloid zabraňuje tvorbě dělícího vřeténka v jádru buňky a vyvolává polyploidii, např. zdvojnásobení počtu chromosmů. V genetické praxi a ve šlechtitelství bylo kolchicinování poměrně častou až běžnou metodou
Ocúnové louky
Vraťme se však do přírody: Ocúnové louky do ní patřily odnepaměti. Já si dobře pamatuju na starou Strakonickou mezi Mníškem a Dobříší, tam někde pod Malou Svatou horou, na tzv. Andělských schodech, když ještě bývaly. Louky vpravo i vlevo se koncem léta či na podzim fialověly kvetoucími ocúny.
Foto D. Auf
Zajímá toto téma vaše přátele? Dejte jim vědět!
Prosíme, nezapomeňte článek pochválit klepnutím na ❤
