
Konec ledna a začátek února v „mé“ botanické zahradě tradičně znamenal období náročných, téměř technických prací – čas přesazování palem.
Když jsem zahradu, tu Botanickou zahradu Přírodovědecké fakulty University Karlovy v Praze, na kterou se domluvíte i prostým „zahrada Na Slupi“, v roce 1992 přebíral – bylo to právě v únoru! – byla tam docela hezká sbírka palem. Některé z nich jako washingtonie s velkými dlanitými listy byly doslova památeční, pamatovaly 19. století a snad i stěhování botanické zahrady ze Smíchova právě do ulice Na Slupi. Jak by washintonie neměly dlanité listy, když s dlaní souvisejí všechny palmy!
Latinské palma, palmae znamená především dlaň, druhotně i ruka, přeneseně třeba lopatka, list vesla nebo veslo samo – ale případně i větev. Palmetum je totéž co palmový háj. Ty washingtonie jsem zdědil dvě a byly zhruba dvojchlapové. Dva jednu unesli. Bylo tam ovšem i sedm velmi zdatných datlovníků kanárských (Phoenix canariensis). Na ty jsme moc sil neměli, a tak nezbylo, než si dojít vypůjčit tzv. paleťák do nedaleké a spřátelené tiskárny Unie pod Vyšehradem. Čtyři chlapi palmu v dřevěném květináči nahnuli, paleťákem se podjelo a pak, tzv. plaveckou, se palmou kolíbalo zleva doprava a zprava doleva, až se po centimetrech nasunula na celé „vidle“ paletového vozíku. Ten se pak našlapal, nadmychal tak, aby se i s palmou mohlo pojíždět buď po skleníku, nebo po zahradě. Na určeném místě se proces opakoval v obráceném sledu: nejdřív se podložily cihly tak, aby po „vypuštění“ paleťáku květináč dosedl na připravené podložky – cihly. Až na tu třetí, ale to se muselo po vyjetí paleťáku tak trochu s palmou zacvičit, trochu ji zvrhnout a přizvednout, aby se opatrně a rychle dala podložit cihla třetí. Tři nohy jsou zpravidla nejstabilnější, podle starého latinského Tres fasciunt collegium (v mém překladu: tři fackují kolegu).
V zahradě také byly skoro stoleté palmy – trachykarpy z rodu Trachycarpus a jen o něco nižší žumary z rodu Chamaerops. Dvakrát do roka se v botanické zahradě konal tzv. ranžírunk, stěhování nebo rozřazování, jak je znají třeba železničáři ve Vršovicích na seřazovacím nádraží. Na jaře, po zmrzlých ven, po svatém Václavu zpátky do skleníků. Největší problém nám dělal právě ten trachykarpus. Byl totiž osmichlapový. Pod něj se nedalo zajet, byl vysoký skoro do kopule skleníku, ale vrata byla nízká. Nezbylo, než jej uvést do vodorovné (mírně šikmé) polohy. Báze s květináčem se nadrcla na paleťák a kmen se pomalu skláněl. Tehdy nastoupilo oněch osm statečných a postupně podkládali pod kmen svá ramena. Bylo to svízelné, více než svízelné, chlupy z kmene dráždily kůži, kmen se zařezával do ramen. Váha (hmotnost!) palmy byla znát při každém kroku a drcnutí.
Všechno jsme mohli zvládnout díky mládencům na civilní službě, mužům, odpírajícím službu se zbraní. Zaplať Pánbůh za to. Neméně obtížné bylo přesazování těchto broučínků. Ale na to vyzrála technika. V koruně, v temeni skleníku byla ke konstrukci připevněna kočka. Kladkostroj. Kmen palmy se přivázal či podvázal a i s květináčem se začal zdvihat nahoru. Pak stačilo starý dosluhující a nahnilý květináč rozbít, kořenový systém palmy trochu seříznout a pak jej nasoukat do nového. Nové jsem objednal u družstva bednářů nedaleko Brna. Byly modřínové, něco přes metr vysoké a zhruba 90 cm nahoře široké. Prázdné byly k neunesení! Vešel se do nich div ne kubík země s kořeny. Přesazená palma se pomalu z kočky spustila a plaveckou odkoulela na zimoviště anebo odvezla na letní byt. Ranžírunk a manipulace s palmami byl obřad, na který rád vzpomínám – ale nedivím se, v současné situaci se tamní „palmový háj“ trochu zredukoval. Už tam nejsou k ruce ti „civilkáři“.
Foto D. Auf, Shutterstock
Klíčící rostliny potřebují optimální podmínky, aby se zdárně vyvíjely. Připomeňme, že jde hlavně o substrát bez patogenů, dostatek světla, odpovídající teplotu a po vzejití rovněž o vzdušnost prostředí.
Děkuji! : – )
poslouchat pana větvičku byl vždy zážitek, chybí mi jeho povídání
Palmy se mne sice netýkají, ale mám rád jakékoli čtení od pana Větvičky. V minulosti mně kolikrát poradil a pomohl. Přeju dobré zdraví, vážený pane