Václav Větvička o setkání s líčidly a líčivkou jedlou

22. 11. 2021

Skříňka s líčidly. Snad každá z hereček má tu svou, na niž nedá dopustit. Kdybyste přesto tápali, najděte si stejnojmennou knížku Adolfa Branalda!

Navíc: Věřte tomu nebo ne, nevylučuji, že takovou skříňku s líčidlem (možná jen ličidlem) měli svého času i cukráři a vinaři. Jejich skříňka skříňkou moc nebyla, a ani nenabízela barevnou paletu šminek, řasenek, pudrů a tělek. Stačil jim záhon pod okny – a v něm líčidlo či ličidlo – a možná taky líčivka.

Barvící rostlina

Líčidlo jedlé (Phytolaca esculenta)

Líčivka jedlá

V roce 1753, ve svém stěžejním díle Species plantarum velký Linneus, Carl von Linné, popsal mezi mnoha jinými i rod Phytolacca. Čte se to, prosím, fytolaka!

Výklad je snadný. Řecké fyton případně fyteuma bylo a je totéž co rostlina, zatímco novolatinský výraz lakka, je převzatý z italštiny, kam se dostal z východních jazyků. Například. z arabštiny, kde lakk znamenalo totéž co persky lak či staroindické lákša. Suma sumarum a dohromady to neznamenalo nikdy nic jiného, než i náš současný lak, ergo speciální barvu, ba dokonce i fermež.

Rodové jméno fytolakky by se tedy dalo překládat i jako barvicí rostlina, rostlinný lak, barva.

Rodový název Phytolacca plně vystihoval to, co znali, možná už mnohem dříve než božský Linné, prostí cukráři a vinaři.

Možná nejen prostí, dokonce možná i ti rafinovaní. Jméno dostala rostlina především proto, že její plody intenzivně karmínově barví. Barví všechno, nač přijdou, dokonce i vaši sněhobílou blůzku…

Cukráři barvili líčidly své výrobky. A vinaři? Inu ti méně poctiví získávali pomocí fytolaččích plodů nádhernou barvu červených vín. To víte, svět chce být klamán, jak se říkávalo. Ona výrazná barvivost se posléze promítla i do českého rodového jména ličidlo, líčidlo případně líčivka.

S líčidly ze Starého světa i novosvětskými

Phytolacca esculenta, líčidlo jedlé je rostlina starosvětská, známá i evropským našincům, po staletí. Pochází totiž ze Starého světa, z Japonska, Číny a Koreje. Nemusela tedy čekat na Kolumbovu cestu a léta po roce 1492. Rod Phytolacca zahrnuje asi 25 druhů rostoucích převážně v tropech, ale i v mírném pásmu.

Listy a výhony východoasijského druhu Phytolacca acinosa se používaly jako zelenina, zatímco ono ličidlo jedlé našlo uplatnění, jak řečeno: u cukrářů i vinařů.

Mezi rozmanitými druhy líčidel najdete jak byliny, tak keře, ba dokonce i stromy.

Po objevení Ameriky se i do Evropy dostala líčidla novosvětská. Líčidlo dvoudomé (Ph. dioica) z tropické Jižní Ameriky, se například v jižní Evropě pěstovalo jako stínicí dřevina a říkalo se mu bella umbra krásný stín či spíš krásný slunečník. Asi nejznámější z nich je však líčidlo americké, Phytolacca americana.

Všechna líčidla obsahují rozmanité alkaloidy; pro vysoký obsah takových látek je například právě líčidlo americké jedovatou rostlinou.

Jak líčidlo jedlé, tak líčidlo americké proniklo na konci 20. století masivněji i do našich zahrad. Zda v tom mají prsty zmiňovaní cukráři nebo vinaři, vám nepovím.

Setkání s líčidly; v tomto případě s líčidlem americkým (Phytolacca americana)

Líčidlo americké

Jak líčidla rozlišit

Vypadá-li rostlina, před níž stojíte – a už tušíte, že to líčidlo je, tak, že její listy jsou téměř přisedlé (řapíky skoro chybějí a gyneceum je složeno z osmi naprosto volných, individuálních peckoviček, a navíc za plodu celé plodenství je nicí, převislé – setkali jste se s líčidlem americkým.

Mají-li listy rostliny zřetelný řapík (až 4 cm dlouhý), jsou-li gynecea srostlá z 10 plodolistů a je-li plodem, vyhlížejícím jako placatá ostružina, bobule – můžete se směle dát do hodování, barvení vína či cukrovinek. Tak vypadá líčidlo jedlé, Phytolacca esculenta, pro které před časem můj dobrý kolega (a před tím učitel) dr. Vladimír Skalický razil zařazení dokonce do samostatného rodu Sarcococa, s českým názvem líčivka.

Foto autor

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

code

Mějte ze zahrady radost

2v1: tipy na zahradu i do kuchyně

předplatit →darovat předplatné →

Kalendárium

28. 11. 2021

Stálezelené listnáče chráníme v zimě i před sluncem a větrem

U stálezelených pěnišníků, tisů, bobkovišní a cesmín vysázených na exponovaných stanovištích – osluněných a proti větru nechráněných místech – je dobré postavit stínicí konstrukci.

zobrazit další rady a tipy