
Václav Větvička o motýlím keři se dvěma kmocháčky
5. 8. 2020Když je na tom našinec dobře, může mít, kromě rodičů, i kmotra. Nikoliv toho mafiánského, ale kmocháčka, kmotříčka.
S podletím se děly a dějí kousky! Jedni je mají za období mezi jarem a létem, druzí za podletí považují konec léta, takové to teplé září či dokonce babí léto.
Kdyby jedni i druzí sáhli do literatury, zjistili by, že i Amerika už byla objevená.
Považte, že v roce 1837 Josef Jungmann ve svém stěžejním díle, Slovníku česko-německém (jeho 5 dílů vyšlo v letech 1834–1839), vychází z poznání, že podzim je období pod zimou, období, které zimě předchází. Stejně tak to je s podletím, obdobím před či pod létem.
Odvolává se na starý český kalendář, údajně z roku 1489, v němž byl rok rozdělen na následující etapy, období: Zima zahrnuje měsíce prosinec a leden, v únoru a v březnu je jaro, v dubnu a květnu podletí, v červnu a červenci léto, zatímco v srpnu a září bývalo poletí. Pro podzim zbyly měsíce říjen a listopad.
Takové členění času se mně také líbí, jen mi tam někde chybí předjaří a ani trochu se mi nelíbí, že už v srpnu by bylo po létu.
Zmíněné poletí (málokdo z nás takové slovo v této souvislosti asi používá!) bývává spíš označováno jako pozdní léto, zejména za takové situace, kdy rozsáhlá tlaková výše nad střední a jihovýchodní Evropou přivodí období dlouhého slunečného, převážně suchého a teplého počasí. Teplého přes den, chladného v noci. Ostatně – chladné noci a rána přece už přinesla v červenci svatá Anna! Ranní rosa v takových dnech dokáže z obyčejné pavoučí sítě vytvořit kouzelnou, div ne perlovou krajku. Zvlášť v kontralichtu, v protisvětle doslova září!
Jsem-li u pavouků v poletí, je to doslova oslí můstek k pavoukům, kteří létají. Mladí pavouci z čeledi běžníkovitých neobyčejně prozíravě využívají jasného zářijového počasí, v němž je zem prohřátá sluncem, a ve vhodnou chvíli začínají převažovat i vzestupné vertikální proudy ohřátého vzduchu. Termika tomu říkávají plachtaři. Nesmí ani moc foukat, jen tak akorát.
Za takové situace mladí běžníci vyhledají nějaké vyvýšené místo (třeba patník u silnice) a vystrčí zadeček k obloze. Uzná-li budoucí vzduchoplavec, že se vhodný okamžik přiblížil, začne vypouštět slabý obláček pavučiny, který poslouží jako rogalo, větroň a podobné zařízení. Jakmile si je běžník jist správností okamžiku, vypustí silnější a pevnější delší vlákno, které ho spojí s létacím aparátem vlastní výroby a pustí se do světa.
Proč to ale běžníci dělají? Jeden dohad je pro rozšíření teritoria, druhý – hledání místa k přezimování, další že jde o jakousi pánskou jízdu volných samečků atd. atd.
Můj milovaný doc. dr. Jan Hanzák ale kdysi vyslovil ještě jednu domněnku: V srpnu nastává čas odletů. Nejen rorýsů, ale i řady hmyzožravých ptáků lovících kořist v letu – vlaštovek, jiřiček, břehulí, rehků a lejsků. A tak se panu docentovi zalíbila myšlenka, že to v přírodě je dobře zařízeno: Lovci jsou pryč a pavoučci mohou rozšířit svá území.
Stříbrné poletující pavučinky běžníků připomínaly našim předkům stříbrné vlasy starých žen. Tam někde je třeba hledat kořeny pro obecně rozšířené označení tohoto času jako babího léta.
Někdy se pozdní léto natolik povede, že trvá i několik týdnů, jindy pavoučkům i nám nabídne teplých dnů jen několik. Klimatologové spočítali, že pozdní léto se v průměru dostavuje v období od 20. září do 2. října. Zkrátka kolem našeho václavského svátku. Však se také říká, že Svatý Václav uklízí hady nebo ještě varovněji, Svatý Václav – kamna připrav.
Foto Shutterstock
Doba zakořeňování přezimovaných hlíz begonií je přibližně 3 až 4 týdny. Výhodné je předklíčení na sucho při teplkotě 15-20 °C a ve tmě. Zhruba po týdnu se objeví na plošší straně malé puky. Hlízky opatrně očistíme od starých zbytků kořenů a vysadíme.