Domů » Zahrada » Rady » Píše Václav Větvička » Václav Větvička o orobinci, binci, palachu, palaší i pálce
Václav Větvička o orobinci, binci, palachu, palaší i pálce
9. 8. 2022
Ať vezmu do ruky jakoukoliv botanickou příručku, klíč či květenu, vždy je na konci o orobinci. Puškvorec, ďáblík, okřehky, zevar – a orobinec.
Orobinec i se svou čeládkou, čeledi orobincovitých. Kdysi jsem kdesi napsal fejetonek nazvaný Binec z orobince. Vězte ale, že ač rozpadlá palice orobince nadělá pořádný nepořádek, s bincem jeho jméno pranic nesouvisí.
Mám právě v ruce jeden ze svých bibliofilských pokladů, Flora Čechica se jmenuje, auctoribus D. Joanne Swatopluko Presl et D.Carolo Bořiwogo Presl. Pragae. I comissis apud J. G.Calvr. 1819. Více než dvěstěletá ta Kwětena Česká. Tištěná na ručním papíru, bohužel jen brožovaná, ale je. A i v ní skoro na konci (třídění vychází ze systému samotného Karla Linnéa) je řeč o orobinci. A je to vůbec první zmínka, první záznam o slovu orobinec v češtině.
Horní samčí a dolní samičí část květenství (palice) orobince; foto Shutterstock
Důvod a původ názvu? Příliš jiných jmen
Bratři Preslové v tomto případě sáhli do ruštiny, kde tímto výrazem tehdy označovali identickou rostlinu, ale ani věhlasní etymologové se nemohou dopátrat důvodu a původu. Profesor Machek navrhoval vysvětlení, že pochází od slova orobina = jeřabina nebo dokonce jeřábek, ergo pták.
Nové české jméno orobinec zvolili Preslové možná pro to, že podobně jako kopretina měl orobinec do té doby mnoho krajových a lidových jmen. Orobinci se říkalo paličky, pálka, opálka a z toho palach, palaší, nebo dokonce i šáší. A přidejte další lidová: cigáry, cigárky, režnica.
Podzimní sněžení orobince: Plodenství rozfouká vítr; foto Shutterstock
Sláva orobinci za krásu i doutníky
Všechno dosud zmíněné se týkalo nádherné rákosiny rostoucí v rákosí nebo je dokonce spoluvytvářející, a přesto s trávou rákosem botanicky nesouvisející. Jen ekologicky, prostředím, biotopem.
Po vědecku a botanicku se jedná o rod Typha. To je převzato dokonce ve stejném významu z řečtiny. I tam slovo tyfé označovalo právě orobinec.
Poťouchle připomínám, že také mohlo souviset s řeckým výrazem tyfos, tj. kouř nebo dým, případně se slovesem tyfó = kouřím. A neznám vrstevníka, který by si někdy v klukovských letech palici orobince nevzal do pusy jako doutník, někdy dokonce i zapálený. A kouřil. Dělal, že kouřil.
Klukovský doutník orobince úzkolistého; foto Shutterstock
Orobinců z rodu Typha u nás roste pět druhů: dva rozšířené hojně (orobinec úzkolistý a orobinec širokolistý), tři vzácně. Vlastně už asi ani ne tři.
- Typha minima, orobinec nejmenší je uváděn jako vyhynulý. Neroste, rostl.
- Orobinec sítinovitý, Typha laxmannii patří ke kriticky ohroženým druhům, a nebudu tu psát, kde ještě roste. To tak!
- Třetí vzadu je na tom stejně jako první vpředu, i ten je označen jako vyhynulý, ale… posléze byl v tuzemsku zase nalezen. Kde? Tak zase: To tak! Jmenuje se orobinec stříbrošedý, Typha shuttleworthii.
Představovat oba nejběžnější orobince asi nemusím, všichni je dobře znáte. Rozlišují se nejen co do šířky listů (mají to i v názvech!), ale i co do vzájemného postavení palic.
U orobince širokolistého samčí palice přímo nasedá na velkou samičí, zatímco u orobince úzkolistého je mezi svrchní samčí palicí a spodní samičí viditelná mezera někdy jen centimetrová, jindy velká i devět centimetrů.
Pokud nechcete, abyste měli v bytě nasněžíno při rozpadu samičích palic, které si s končícím létem vezmete do bytu – tak doporučuju použít tzv. lak na vlasy a palici zafixovat, zajistit proti rozpadu.
Lak na vlasy se osvědčil k fixaci orobince pro dekorativní účely; foto Shutterstock
Povinné školní splétání palachu
Palach či orobinec byli tou surovinou, která proslavila Bakov nad Jizerou jako středisko výroby rákosového zboží, jak jsem se o tom už zmínil.
Vím o tom své, protože jsem do Bakova jezdil na prázdniny, maminka tam učila a seznámila se s tatínkem u jeho sestry, tehdy ředitelky bakovské školy. A tak vím, div ne z autopsie, jaká byla povinnost školáků ještě třeba za první republiky: Než šli ráno do školy, museli uplést, uchmoustat tzv. padesátku, zhruba půlmetrový cop (nevím jak bych to jinak popsal) z orobincových listů. Padesátky pak byly základním kamenem výrobků z orobince, oním rákosovým zbožím; bývaly to nejčastěji pantofle, tašky, klobouky, předložky a podložky pod hrnce atd.
Bakov nad Jizerou (ještě je jiný na Slánsku) dostalo na mapu významných míst nejen rákosové zboží, ale i tzv. bakovský pokus, progresivní metoda školní výuky. Na jedné z reformních škol 30. let ji tam prosadila zmíněná ředitelka školy, Ludmila Žofková. Rozená Větvičková, ať už máte souvislosti pěkně pohromadě.
Foto Shutterstock
Zajímá toto téma vaše přátele? Dejte jim vědět!
Prosíme, nezapomeňte článek pochválit klepnutím na ❤
