Per aspera ad astra! Přes překážky ke hvězdám! Jako kytkožrout (nikoliv vegetarián, natož vegan) mám cestu ke hvězdám snad trochu jednodušší.
Protože mými hvězdami jsou hvězdnice. Hvězdnice nejsou malé hvězdy, jak by se možná zdálo, nejsou to ani ony mořské pětiramenné potvory, na které šlápnout v moři je skoro stejné, jako šlápnout na ježovku. Nejsou to ani Hvězdy, Hvězdlice, Hvězdonice, ba ani Hvězdoňovice, jak znějí místní jména krásných českých obcí.
Větvička hvězdnice chlumní
Hvězdnice – rostliny jsou takové z nouze ctnosti, kterým dal volný průchod či zelenou Ladislav Čelakovský, když ve svém slavném Prodromu kwěteny české z roku 1883 zvolil pro rod Aster český ekvivalent právě hvězdnici. Vycházel z předchozích jmen. Už ve Veleslavínově překladu Mattiolova Herbáře z roku 1596 byl Aster amellus označován jako hvězdová bylina: „Při vrchu se ratolestí a květ nese třpytící se jako hvězdy, odkudž i jméno má…“
Pestřenka na nektaru hvězdnice chlumní (Aster amellus)
Z tohoto výrazu pak bratři Preslové v Kwěteně české v roce 1819 vytvořili jméno hvězdník. To rodu Aster vydrželo až do roku 1868. Dnes jméno hvězdník trochu kličkuje: Nějaký čas patřilo jako český ekvivalent rodu Stenactis z čeledi hvězdnicovitých (složnokvětých). Protože se ovšem výraz hvězdník používal a používá i pro jihoamerickou amarylkovitou rostlinu z rodu Hippeastrum (lidově zvanou amarylis) česká botanika pro rod Stenactis zvolila jméno hvězdovnice, a posléze rod Stenactis zahrnula do rodu Erigeron, turan.
Hvězdník (Hippeastrum)
V češtině pak zbyly vedle hvězdnic ještě hvězdnatec (miříkovitá Hacquetia) a hvězdoš (vodní rostlina z rodu Callitriche). Všechny se dovolávají řeckého základu astér či astron, tedy hvězda. Jednou podle tvaru květu (úboru), jindy podle celkového habitu (olistěné lodyhy ponořených hvězdošů připomínají hvězdy do vody spadlé).
Ještě jedno jazykovědné okénko či poznámku přidám: Je-li výraz -aster nebo -astrum na konci slova, je to koncovka značící podobnost, případně nepravost. Tak nějak „jako“. Například Cotoneaster (skalník) má jméno složené z kotoneon tj. kdoule a -aster, tj. podoba jakési malé kdoule.
Zdálo by se, že slůvko astra jinak z češtiny vymizelo. Kdepak! Žádný zahradník rostlinám z rodu Aster, těm podzimním, neřekne jinak než astry. Navíc ovšem existuje rod tzv. čínských nebo letních aster, rostlin z rodu Callistephus (doslova krásný věnec), jemuž například český botanik 19. století Filip Maxmilián Opiz říkal krasohvězdík.
Pak tento rod dostal jméno hvězdnice neboli astra a nakonec Domin s Podpěrou ve 2. vydání Polívkova Klíče v roce 1928 a po nich i profesor Josef Dostál ve své Květeně zavedli výraz astra jako český rodový ekvivalent letniček výhradně z rodu Callistephus. Naštěstí astrám, ať těm letním, či současným podzimním, je to jedno a kvetou si po libosti k potěše našeho oka, jak se kdysi psalo.
Já mám nejen v těchto podzimních dnech velmi blízko k oněm podzimním astrám, ergo hvězdnicím. Pravda, patří k nim i ta echt česká hvězdnice alpská, Aster alpinus, kvetoucí uprostřed jara. Ale ty pravé podzimní patří k několika druhům a každý za to stojí! Třeba už zmiňovaná hvězdnice chlumní, taktéž našinec z teplých křovinatých strání.
Hvězdnice alpská (Aster alpinus)
Ale pak především to jsou cizinky div ne zdomácnělé – severoamerické druhy, jako je Aster ericoides, hvězdnice vřesovcovitá, a hlavně obě posvícení: vysoké astry, hvězdnice novobelgická Aster novi-belgii a hvězdnice novoanglická, Aster novae-angliae, které ve svých jménech vlastně zachycují svůj původ: Nová Anglie bylo území mezi New Yorkem a Kanadou, na nejzazším severovýchodě USA a Nová Belgie bylo starší označení dnešního státu Virginie.
Neodolám, abych nepřipojil svou zkušenost ze zámeckého parku ve Štiříně – a budiž vám i výstrahou! Roky jsem se snažil ve vzdálenějších partiích parku vysazovat pro podzimní barevný efekt právě severoamerické hvězdnice. Podcenil jsem ovšem chuť a zálusk srnčí zvěře. Nejlepší nůžky tak rostliny nepřistřihnou jako zoubky srnčího! Po květu pak ani památky, jen zákusové formy aster – hvězdnic zdobily záhony.
Foto Shutterstock
Nemusím vám školometsky opakovat, že slovo posvícení ani trochu nesouvisí s krátícími se zářijovými dny, zažíháním svíček, loučí, žárovek.
Botanik Václav Větvička v tištěném časopise Zahrádkář pravidelně odpovídá zahrádkářům, kteří se ptají po názvu neznámých rostlin. Přidává i zajímavosti.
Před lety – onoho 1. července 1984 měl premiéru film Tři veteráni pana režiséra Oldřicha Lipského. Scénář, inspirován páně Werichovým Fimfárem, napsal Zdeněk Svěrák.
Pokud jsme hvězdník ještě neprobudili z vegetačního klidu, v polovině ledna je na to nejvyšší čas. Cibuli přeneseme do místnosti s pokojovou teplotou.
I ve vyšších polohách již v těchto dnech vyséváme na záhony kořenovou a jinou zeleninu. V příznivých podmínkách sejeme do volné půdy pod netkanou textilii okurky nakládačky. Sklízíme první řapíky reveně, květní stvoly včas odstraňujeme.
