Jarozvěsty může být kdeco a kde kdo. Už vícekrát jsem prohlásil, že první vlaštovka jaro nedělá a že za toho prvního posla mám budníčka menšího, známého cilp-calpa, a za definitivní potvrzení jara pak považuji přílet rorýsů.
Jenomže já mám své favority i v říši rostlin. A tím hlavním pro mne je buk.
Když se den už prodlouží tak, že hrozí nástup letního času, a je-li teplo, jak má na jaře být a je-li ještě k tomu vlaze, tak se nad rozmanitými lesními prosty (ovšemže listnatými) začne vytvářet takový růžový opar. Trochu jako mlha, ale průhlednější a růžovější.
Ostatně, růžových mlh moc neznám – leda po růžovém vínu. Tak uvidím-li podobnou situaci, jsem si jist, že rašení buků je tady. Onen jemný narůžovělý opar je ale viditelný jen z dáli. Zblízka se neděje nic. Jen ty bučí pupeny, asi nejdelší pupeny mezi našimi stromovými, se, jak jsou dlouhé, ještě víc začínají protahovat. Celý život si o pupenech buku pamatuju zdánlivě nesmyslné úsloví mého středoškolského učitele: „Co buk, to šídlo!“ Ani habr, ani jilm vaz mu nemohou konkurovat.
Bučí pupeny, šídla
A pak jednoho dne růžový opar jakoby vítr odfoukl, a před očima máte tu nejzelenější mísu listového salátu. Možná ještě běleného, jak to dělávali italští stavaři v našich službách s pampeliškami. Rašící buky, jejich první zelené a stříbřitě chlupaté listy – to je taková pochoutka, že jsem zatím žádný rok nevynechal a jak buky naraší a mají ž první hotové listy, tak se ze mě stane housenka, vegetarián a listožrout a neodolám, abych aspoň hrst bukových listů nesežral. Každý jiný výraz by tu nebyl vhodný.
Jestliže vás svítivě žlutozelené bukové porosty nepřilákají na dálku, vejděte dovnitř. V procházejícím světle, proti slunci, jsou buky nejkrásnější. Je to směs stříbra a svěží salátové zeleně. To stříbro obstarávají chlupy na mladých listech; po čase olysají, ale na obvodu zůstanou snad až do konce léta.
Buky doslova hýří barvoměnou. Od té jarní růžové přes salátovou zelenou až k sytě tmavě zelené v létě – a k rozlitému zlatu nebo bronzi na podzim. Zajeďte si někdy do karpatských bučin, tam je té bronzi a zlata nejvíc.
Čestmír ve Štiříně
U nás vám ve Středočesku postačí Voděradské bučiny (z Černých Voděrad byl Mulisák pana Josefa Lady). Na Moravě vám nejen postačí, ale doslova vás zaplaví bučiny třeba na Chřibech. Ty jsem obdivovával nejvíc.
Z dalších třeba rezervace Bukačka a Orlické hory vůbec, Bukovec v Jizerkách – a jedlobukový stupeň ve vyšších polohách našich horských soustav. Anebo na Křivoklátsku. Zkrátka, kam se podíváte, tam dozajista o buk zavadíte.
Kromě toho listového barevného koncertu či palety jsem okouzlený i borkou, stříbrnou hladkou „kůrou“ starých buků. Za slunečného dne je taková podzimní bučina doslova pokladnicí: zlato a bronz dílem ještě v korunách, dílem už na zemi – a z toho trčí pruty stříbra.
A pruty někdy i dvou, tří a možná i více chlapové. Jako je ve štiřínském parku pověstný převislý buk s občanským jménem Čestmír. Jen si vzpomeňte na Létajícího Čestmíra, v koruně buku byl natáčený!
Na jaře vás pošlu do bučin i za podrostem. Tedy jak kde. Existují u nás bučiny chudé, ba nahé. Fagetum nudum se jim říká. S podrostem jsou na štíru.
A pak tu jsou bučiny květnaté, kde než se stromy olistí, jsou nataženy koberce jarních bylin, aby později, když už je v korunách zataženo, tam zůstaly takové skvosty, jako je mařinka vonná, kopytník, biky – a vůbec všechna ta bylinná chamraď, která dělá bučinu bučinou stejně, jako věkovité buky.
Foto autor
Kozoroha v přírodě nenajdete. Tedy alespoň v té naší; nejen české, ale i světské, zemské. Teď v lednu je už pozdě honit bycha i kozoroha, nejlíp je asi vidět od června – a snad až do září.
Před lety – onoho 1. července 1984 měl premiéru film Tři veteráni pana režiséra Oldřicha Lipského. Scénář, inspirován páně Werichovým Fimfárem, napsal Zdeněk Svěrák.
Když je na tom našinec dobře, může mít, kromě rodičů, i kmotra. Nikoliv toho mafiánského, ale kmocháčka, kmotříčka.
Tomka to je, kdo či co je příčinou té krásné červnové vůně sena. Milovníci dýmkových tabáků ji také znají.
Do volné půdy vyséváme kořenovou, listovou i košťálovou zeleninu, kterou jsme ven v této sezoně zatím neseli. Vedle toho opakovaně vyséváme zahradní řeřichu, špenát, ředkvičky, saláty a další.
