Domů » Zahrada » Rady » Píše Václav Větvička » Václav Větvička o buchtovníku: Voní jako horký pekáč buchet
Václav Větvička o buchtovníku: Voní jako horký pekáč buchet
2. 11. 2020
Před lety – onoho 1. července 1984 měl premiéru film Tři veteráni pana režiséra Oldřicha Lipského. Scénář, inspirován páně Werichovým Fimfárem, napsal Zdeněk Svěrák.
I obsazení bylo hvězdné: Veterány byli Rudolf Hrušínský, Josef Somr a Petr Čepek, o dalších hvězdách ani nemluvě. Měl jsem tu čest vymejšlet a vybírat s panem režisérem místa pro scény v Průhonickém parku.
Klika letěla do rybníka Labešky, kočár se zašprajcoval nedaleko Welsovny, téměř závěrečná scéna na lesní křižovatce byla v údolí Botiče nedaleko Glorietu. V jednom z průhledů druhé části parku, v Oboře, pak rostl frňákovník. Ten jediný předtím ani potom v parku nerostl. V místě, které jsem vybral, byl naaranžován štábem pana režiséra. Dobře udělali, že jej potom rozebrali a odvezli. Co kdyby fungoval třeba až dodnes?
Zmarličníku by slušelo pohádkové jméno buchtovník; foto Shutterstock
Dávníčko před nápadem pana Wericha, scénářem pana Svěráka a natáčením pana Lipského však rostl v témže Průhonickém parku buchtovník. Prosazuju to jméno od první chvíle, kdy jsem se s buchtovníkem seznámil – to byl podzim 1963.
Samozřejmě, že v úctyhodné úřední a seriozní botanice se s takovým jménem nesetkáte. V parcích dozajista ano a ve volné přírodě jakbysmet, ale to byste si museli doložit a vypravit se do Japonska nebo alespoň do Číny. Odtud byl krátce po svém objevení dopraven do Evropy. V jaké podobě nevím, ale vím, že to bylo někdy před rokem 1865.
Ten průhonický má tu čest, že to bylo první místo, kde jeho kořeny pronikly do české půdy. Psal se tehdy rok 1910. Jeho platné jméno zní zmarličník japonský, po botanicku Cercidiphyllum japonicum.
- Je to monotypický druh rodu a dokonce i rod je monotypickým rodem čeledi zmarličníkovitých, Cercidiphyllaceae, blízké k čeledi vilínovitých (Hamamelidaceae). To slůvko monotypický znamená, že nejen, že neexistuje žádný jiný druh, ale dokonce ani žádný jiný rod v oné čeledi. Takových je pomálu.
Vědecky jej popsali pánové Sibeold a Zuccarini. Ten první, Filip Franz von Siebold, žil v létech 1796 až 1866, druhý Joseph Gerhard Zuccarini v letech 1797 až 1848. První byl německý lékař a botanik, působící v Japonsku, druhý byl německým botanikem. Společně sepsali dílo o japonské flóře, mezi jiným i o zmarličníku.
Zmarličník japonský voní na podzim jako žádný jiný strom; foto Shutterstock
Zmarličník je opadavý listnatý strom, údajně nejvyšší z japonských opadavých listnáčů. Katsura mu tam říkají. Wilsonova expedice, která v roce 1910 objevila čínskou varietu zmarličníku, tvrdila, že našla stromy vysoké přes 40 metrů s obvodem kmene 16 metrů!
Opadavé měkké listy zmarličníku jsou okrouhle srdčité, dlouze řapíkaté a připomínají listy zmarliky (rod Cercis z čeledi sapanovitých, Caesalpiniaceae) Vyrůstají vstřícně, jen na konci větévek skoro střídavě Raší bronzově hnědě, pak zezelenají a nakonec zlátnou. Vedle Průhonic roste i v dalších parcích, namátkou v Častolovicích u paní Diany Sternbergové, v Doksech, v parku v Hluboké nad Vltavou, z nových míst v Hamzově arboretu v Luži pod Košumberkem.
Zbývá vysvětlit ten buchtovník. Vychutnáte si jej třeba teď v listopadu, někdy možná i v říjnu. Jeho zlatožluté podzimní listy v tomto čase pozvolna opadávají. Vzduch už je listopadově vlhký a opadané listy začínají lehounce tlít.
Procházíte-li kolem zmarličníku, máte najednou pocit, že právě tady někde hospodyně vytahuje z trouby pekáč buchet, jimž švestková povidla trochu vytekla na plech a karamelizovala. Tak voní! Žádný jiný strom to neumí, jen zmarličník, pro který razím „lidové“ jméno buchtovník.
Zajímá toto téma vaše přátele? Dejte jim vědět!
Prosíme, nezapomeňte článek pochválit klepnutím na ❤
Dobrý den ,moc ráda čtu o přírodě a vyprávění ing Větvičky je nádherné a poutavé ,velmi sečtělý a moudrý pán.
Děkuji,