Domů » Zahrada » Rady » Píše Václav Větvička » Václav Větvička o barevné paletě podzimu a příliš dlouhém létě
Václav Větvička o barevné paletě podzimu a příliš dlouhém létě
2. 10. 2020
Znáte ony kalendáře z podzimních švýcarských, ale ještě lépe kanadských lesů? Ten ohňostroj všech tónů červené, od oranžových po vínové nebo rudé, a stejně tak ten zlatý veletok žlutých a navazujících tónů?
U nás o takovou paletu zavadíte jen zřídka. Převládají tóny žluté, někdy do oranžova, jindy bledší. Slyšel jsem onehdy zajímavé vysvětlení oněch barevných rozdílů, ale chyťte si mne, rozčtvrťte a orestujte, jestliže si v této chvíli vzpomenu, co je za tím. Tuším, že to bylo vykládáno horskými systémy, které jsou na severoamerickém kontinentu orientovány v poledníkovém směru.
Na to měl navazovat směr tahu jistého hmyzu, který v závěru léta měl spadeno na listy listnatých dřevin, zejména ony žloutnoucí. Ovšemže to nesouviselo bezprostředně s barvou, ale přesto spíše s barvivy a metabolismem. Červeně zbarvené podzimní listí tomu hmyzákovi prý nechutná. A tak v Kanadě a částečně i v USA převažují stromy červeně se v raném podzimu vybarvující, a fotografové, autoři kalendářů a pochopitelně i příznivci a uživatelé mají hody.
Častěji žloutnou, než červenají
V Evropě za prvé převažují horské systémy orientované rovnoběžkově. Takové uspořádání je překážkou pro migraci rozmanitých živočichů, kdyby náhodou takový listožrout či fylofág tady existoval. A tak mají v podzimní Evropě pré žlutě se zbarvující stromy. Listožrouta se nemusejí bát. Je to vize možná, vize dokonce pravděpodobná – ale přece jen vize. Podle mých letitých (třebaže nejsem žena, neodvažuju se na papír napsat jak letitých) zkušeností u nás možná víc záleží na předchozím průběhu léta a hlavně na příchodu prvních mrazů.
Třeba takový javor mléč – to je ten s ostře laločnatými listy, které po utržení vyroní z řapíku kapičku bílé slzy – tedy třeba takový javor mléč nad alpinem v Průhonickém parku. Žádný rok jsem se netrefil do jeho zbarvení. Někdy byl do daleka svítivě rudý. Když ne celý, tak dozajista na periferii koruny, zvláště ve vyšších, osluněných patrech. Jiné roky v tichosti zežloutl a byl jak zlatý šperk. Policisté by zapsali do protokolu, že byl jako šperk ze žlutého kovu. Odpozoroval jsem, že bylo-li léto v druhé polovině suché a stejně suché bylo i září, červené tóny měly větší šanci. Musel ovšem přijít včas časný mrazík. Stačilo trošku pod nulou, ani mínus pět být nemuselo.
- Jestliže se léto neumělo rozloučit a žadonilo alespoň o kousek babího dílu, později indiánského – nebylo s červenou nic. Koncem října se rozlil ten žlutý kov, pro nás romantiky ono zlato.
Nejhůř ale bývalo – a co si budeme namlouvat i bývá a bývat bude – jestliže bylo mokřeji, vlhčeji a vůbec i v září plískavo, přitom stále ještě příjemné teplo. Javory a nejen ony si pak protahují sezonu, co to jde. Říjen neříjen, zůstávaly zelené až do listopadu. A když najednou přišlo sušeji a hlavně ten podnulák, už se jim do změny barvy nechtělo – a sešedly. Jako naše vlasy, tu hrůzou, jindy věkem.
-
-
Zelená se do oranžové nehrne. Nebo ano?
-
-
Povedlo se, podzim odhalil pravdu o listech
V podstatě i v té nevypočitatelnosti má v Evropě prsty ten rovnoběžkově orientovaný horský systém a rozmanitá vzdušná proudění, o nichž vyprávějí tak poutavě hydrometeorologové zaštiťující se cyklonami a anticyklonami a podobnými zaklínadly.
K typickým rudým Američanům nepatří jen Apačové a ti druzí, ale třeba duby: dub bahenní, dub šarlatový a stejně tak podle jména červený dub červený. V Americe by je nenapadlo nezčervenat. V našich parcích čtenářům doporučuju, ba se vnucuju: Počkejte si do října, chcete-li vidět šarlatový dub šarlatový nebo červený dub červený. A ony? Nic, nebylo tak, jako u nás doma“, tedy u nich, tady bylo příznivo, vydržely přes říjen a pak sotva naznačily žloutnutí a sbohem, sejdeme se na jaře.
A tak tu naši červenou, alespoň podle nádherného starého stromu v botanické zahradě, v níž jsem 15 let sloužil – zachraňují obyčejné třešně. Nejlíp chrupky, ale i ptáčnice to umějí. Ještě se nestalo, aby alespoň část koruny nebyla dočervena, když už ne došarlatova.
Najděte si svou třešeň nebo svůj javor mléč – a zapisujte si, jak se chovají rok za rokem. Za čas to bude poučné čtení, které potvrdí, že všechno už tu bylo. Možná i to globální oteplování.
Poznámka odborná: Rozmanité podzimní zbarvení souvisí s obsahem buněčných barviv, např. karotenu, anthokyanidinů a dalších. Během vegetační doby jsou zakryty větším množstvím zeleného barviva, chlorofylu. Ten se ale za prvních nízkých teplot rozkládá – a tehdy se zviditelní právě ona ostatní barviva.
Foto autor
Zajímá toto téma vaše přátele? Dejte jim vědět!
Prosíme, nezapomeňte článek pochválit klepnutím na ❤
