Otázka: Jak se jmenuje žlutobílá pnoucí rostliny na snímcích? Přivezli jsme si semínka z Českého Krumlova a už druhý rok nám zdobí zahradu.
Semínka jsou podobná semínkům slunečnice, jenom jsou o trochu větší. Po odkvětu se vytvoří menší koule podobné jako u kaštanu, ale jsou měkké. Uvnitř je 3–5 semínek.
Štětinec laločnatý se rád a ochotně pne, foto J. Veverková
Odpověď: Invaze této tykvovité rostliny do našich končin je obdivuhodná. Rok za rokem přibývá, dokonce už i ve volné přírodě, o zahrádkářských zahrádkách ani nemluvě. Je vitální tak, že dokáže za půl sezony obrůst nevzhlednou kůlnu, až se kolemjdoucí zastavují, zírají a obdivují. Na plotech visí jako drapérie na divadle.
Plod štětince laločnatého ozvláštní suchou vazbu i exotické aranžmá ve stylu vídeňského malíře Hanse Makarta
Jmenuje se Echinocystis lobata, štětinec laločnatý, pochází ze Severní Ameriky. Rostlina je to jednoletá, jednodomá. Má dekorativní, dlouze štětinaté (odtud české jméno) plody, které lze využít do suchých vazeb a Makartových kytic. Semena jsou mírně „rohatá“, tmavá až černá, plochá. Snese snad každou půdu a polohu, ale za vlhko je vděčný.
Dotaz: Moje maminka již řadu let pátrá po určení rostliny, která se vyskytuje v dnes chráněné lokalitě bažantnice u Dobrušky pod Orlickými horami.
Otázka: Koupili jsme dům se zahradou. Roste na ní keř, který neznáme. Má dost tvrdé dřevo. Můžete nám, prosím, sdělit, jak se tento keř jmenuje a jestli kvete?
Toto nám vyrostlo na zahradě pod tújí, zahrada je pod vápencovým kopcem Stránská skála v Brně.
Zasadila jsem na zahradě vedle sebe dvě sazenice chryzantém rozdílné barvy. Velmi mě překvapily dva květy rozdílné barvy na jednom stonku.
Koncem měsíce vysazujeme v teplejších oblastech a podle vývoje počasí hlíznaté květiny, z nichž zejména jiřinky (Dahlia) krášlí zahradu po celé léto až do prvních podzimních mrazíků. Pokud chceme kvetení jiřin uspíšit, můžeme je přirychlit v teplejších podmínkách v květináčích.
Invazivní druhŠtětinec laločnatý je v ČR i Evropě považován za invazivní rostlinu, která využívá téměř úplné neexistence přirozených nepřátel. Vyskytuje se na přirozených stanovištích i v místech pozměněných lidskou činností. Tento neofyt byl na území současné České republiky prvně zaregistrován v roce 1911. V současnosti ještě není nepřítelem č. 1, ale je považován za potenciálně nebezpečný druh. Je zařazen mezi 100 nejnebezpečnějších invazních druhů v Evropě.