Šípkový čas je tu a podzimní krajinu zdobí plody zářící jako rudé korálky. Co ale ty korálky vlastně jsou, objasňuje Václav Větvička.
Nad Berounkou pod Tetínem, růže již se červená… napsal Josef Krasoslav Chmelenský ve svém textu pro dodnes známou píseň. A já jsem svého času myslel, že to je „literární“ záznam o výskytu červenokvěté růže keltské, Rosa gallica. Pak jsem se kdesi dočetl, že písnička vznikla v druhé polovině léta, a to už tzv. galiky nekvetou, ani ty nejloudavější. A došlo mi, že se tam červenaly šípky rozmanitých druhů růží, včetně těch nejobyčejnějších, šípkových. Šípkových „an sich“, jak se říká hezky „česky“.
Na vrcholu šípku je prstencovitý límeček, tzv. disk
Šípkový čas nastává koncem srpna až v září. Pro červenání šípků je tato doba tak říkaje optimální, ne-li ideální. V říjnu, zvlášť po prvních mrazech měknou, červenání mají dávno za sebou, a spíš tmavnou.
Uvědomili jste si někdy co to vlastně šípek je? Kdepak plod! Plodem šípků, ergo růží, všech, jsou ty pecičky, po botanicku nažky v útrobách šípku. Šípek je nepravý plod, říká se mu odborně receptakulum, případně hypanthum, a vzniká srůstem a přeměnou koncových částí stonku a květního lůžka. U předchůdců dnešních růží bylo pravděpodobně lůžko ploché, otevřené, s dalším vývojem se tzv. květní koláč zavíral, jako se svírá dlaň. Na něm přisedle vyrůstají pestíky, jejichž čnělky prorůstají hrdlem, ústím šípku, a vyčnívají tu výrazně, tu jen přisedle na temeni šípku. Tomu místu se říká disk a může být plochý, jako u růže vogézské (Rosa vosagiaca) nebo vysoko vyklenutý jako u některých růží z okruhu Rosa canina.
Nažky uvnitř šípku jsou obklopené jemnými chloupky
Prorůstající čnělky s bliznami zpravidla zůstávají volné, nesrostlé, obdařené pichlavými chloupky (podstata drbacího prášku!) – ale u růží ze sekce Synstylae srůstají, a vyčnívají nad ústím a diskem jako zřetelný vysoký sloupek. Jako krátká sirka s hlavičkou. Dostane-li se vám do ruky i dnes nějaká „multiflora“, východoasijská Rosa multiflora, která se u nás běžně pěstuje jako sadová parková nebo podnožová růže, tak si vystrčených sloupků všimněte. Růže mnohokvětá byla oblíbenou růží paní Jany Hlaváčové, a já jsem ji co chvíli větev se šípky v září házel do zahrádky.
Když to hodně přeženu, je šípek asi na stejné úrovni jako malina nebo ostružina. Z jediného květu vznikne souplodí řady drobných plodů. U ostružin „peckoviček“, u růží nažek. Neberte to jako hru se slovíčky, ale je podstatný rozdíl mezi souplodím a plodenstvím. Plodenství vzniká z květenství mnoha květů – jako je třeba lata nebo hrozen. Každý květ tu má své obaly, kalich a korunu. Souplodí je následkem vývoje pestíků (plodolistů) na bází jediného květu: Umějí to jak maliny a ostružiny, tak třeba i magnólie, šácholany.
Foto Shutterstock
Také sadové růže vysazujeme na deset a více let, a tak se hodí při nákupu vědět, do které podskupiny druh patří. A podle toho mu najít místo.
V minulosti býval mnohde na plotně od podzimu v pohotovosti velký hrnec, ve kterém se máčely šípky. Občas probublaly varem.
Čaj ze šípků můžeme bez obav pít dlouhodobě a celoročně. V létě je skvělý chladný s mátou, meduňkou nebo citronovou trávou.
Často se hovoří a píše o antioxidantech, zvláště vitaminu C v citrusovém ovoci. Ale které z našich domácích druhů ovoce obsahuje nejvíce tohoto vitaminu?
Je-li teplo, rostliny schované pod chvojím začínají růst a vytahovat se. Navíc hrozí nebezpečí rozšíření plísní. Pod chvojím se také schovávají hlodavci. Proto za teplého počasí chvojí nadzvedneme a větráme.
