Kácení dřevin se provádí především v době jejich vegetačního klidu, což je právě teď, využít můžeme i tzv. kopicování (pařezení).
Kopicovat znamená odstranit kmen nebo větve keře nízko nad zemí, rostlina pak obrazí z kořenů. Keře si tak zachovají habitus typický pro daný druh. Stromy, které mají schopnost regenerovat (turecká líska, jeřáb, habr, lípa, viděla jsem i ořešáky, mirabelky aj.) vytvoří malebné vícekmenné tvary.
Než však strom definitivně pokácíme, je potřeba rozmyslet si nezbytnost a účelnost takového nevratného kroku. Jestli jeho místo opravdu nutně potřebujeme, příp. zda je opravdu tak starý a nemocný, že ohrožuje okolí. Některé staré proschlé stromy je lépe jen odlehčit v koruně, zbyde tak obvykle malebné torzo s pamětí a svým kouzlem, a také s dutinami, ve kterých mohou žít další obyvatelé zahrady.
Zima a předjaří je hlavní období pro řez (průklest) většiny stromů a keřů – s výjimkou keřů, které na jaře kvetou. Pro sadaře je zima obdobím prosvětlovacích a tvarovacích řezů. Od února, pokud nemrzne, prořezáváme jádroviny a bobuloviny, na peckoviny bude čas později – před květem, a na ořešáky ještě později v teplejší části roku. V přírodních zahradách s ovocnými stromy starých a krajových odrůd se řez omezuje na minimum, především na výchovný řez v prvních několika letech po výsadbě. Později odstraňujeme zejména mrtvé a nemocné větve, které se kříží, rostou dovnitř koruny, anebo ty, které nám překážejí v pohybu kolem stromu.
A co s materiálem, který nám po kácení a prořezávání zbyl? Zrovna teď máme čas se nad tímto tématem v klidu zamyslet. Kromě využití jako palivového dřeva, což může být někdy škoda, máme ještě další možnosti. Pár živých větévek si můžeme donést domů do vázy a pozorovat, jak se probouzejí a raší nové lístky (speciálně zajímavý je jírovec). A ostatní zkusit využít v zahradě.
Nábytek – to je klasické použití. Špalky a lavice k sezení známe od nejrůznějších ohnišť. Ale špalky můžeme také ohraničit okraj pískoviště a vytvořit tak soustavu drobných hracích ploch. Viděla jsem i zajímavé „dlaždice“ z akátových řezů ukládané do pískového lože.
Okraje záhonů ze silného materiálu vydrží dlouhou dobu. Vhodné jsou zejména, pokud používáme k mulčování jemnější sypký materiál (třeba štěpku).
Vyfrézovat a vytvořit květináč. A ně kdy už příroda a čas dutinu vytvořily za nás. V tom případě lze dutý špalek dotvořit třeba i na ptačí budku.
Broukoviště – po kácení můžeme využít i celý kmen nebo silnější větev. Tu položíme na místo, kde nebude překážet, a tam necháme být: jako součást trvalkové výsadby, okraj živého plotu, lem bylinkového záhonu a těšíme se, že se časem nastěhují méně běžní živočichové. V dutinách starých trouchnivých kmenů mohou žít třeba larvy nosorožíků – tyto krásné brouky pravidelně nacházívám např. v jedné pražské rodinné zahradě s podobnými vhodnými stanovišti.
Domečky pro včelky samotářky: špalek vysoký cca 25 cm, o průměru, jaký máme k dispozici (čím širší, tím lépe, nebo třeba více slabších), navrtáme do něj otvory – ideálně různého průměru, od 2 do 8 mm.
Pěstování dřevokazných hub: Použijeme buď celé špalky asi půl metru dlouhé (hodí se zejména ořešák, ale i bříza, vrba, černý bez a další listnaté stromy). Navrtáme otvory odpovídající průměru kolíčkové sadby, vtlačíme sadbu, opatrně zakápneme voskem. Umístíme na stíněné nevysychající místo (třeba pod keře živého plotu). Vypěstovat si tak můžeme různé druhy hlív, penízovku, shiitake, lesklokorku…
Dovnitř vysokých záhonů a německých kop jako nejhrubší organický materiál, který se bude postupně rozkládat.
Kmeny lze i nechat stát – poskytnou biotop pro hmyz, dutiny pro ptáky, netopýry. Mohou být porostlé popínavkami, třeba barevnými plaménky a/nebo růžemi, nebo velkolistým podražcem…
Jsou ideální na okraje záhonu. Vhodně silné větve si ponecháme na konstrukce typu teepee, plůtky, podpěry (ty rozvětvené). Využít je můžeme také při tvorbě rozmanitých dekorací – oblíbení andílci a skřítci potěší oko a přimějí usmát se i vážnější osoby :-). Anděl může být současně i domkem pro včelky samotářky.
Hodí se na rozličné výplety – okraje záhonů, kompostéry, různé plůtky. Jen pamatujme, že jich budeme potřebovat hodně. Opravdu HODNĚ! (vždycky si myslím, když vidím tu hromadu, že jich mám dost…). Hodí se třeba pruty lísky, šeříku, pustorylu, svídy, ale i jabloně a dalších ovocných druhů.
Samozřejmě přitom platí, že čím silnější větévky, tím déle prvek v zahradě vydrží. Z tenkých pružných prutů (ideálně vrb, ale jdou použít třeba i svídy) se dají vytvořit užitečné předměty: košíky, obaly na květináč nebo krmítka pro ptáky.
Tyto větve nemusíme jen spálit nebo nechat odvézt… Hromadu větví můžeme ponechat v rohu zahrady jako úkryt pro ježky, žáby a další živočichy. Můžeme z nich vytvořit plot, kdy materiál vodorovně vršíme do pásu vytyčeného svislými kůly. A také seštěpkovat nebo nadrtit.
K topení, zejména silnější kousky, nějaký čas proschlé. K mulčování – je to výhodné pro zahradu i přijatelně úhledné pro pohled i konzervativnějšího pozorovatele. Štěpku využijeme také při pěstování dřevokazných hub – především hlíva (použití zrnité sadby) se může pěstovat také na štěpce listnatých dřevin.
Tak si tuto práci – jako jednu z mála zimních činností na čerstvém vzduchu na vlastní zahradě – hezky užijme. A taky se můžeme hned radovat z viditelných výsledků.
Foto autorka
Ovocné stromy můžeme začít prořezávat již v prvním měsíci roku. Podmínkou je však teplota nad bodem mrazu, které trvá aspoň několik dní po sobě. Průklest v tomto období děláme u jabloní a hrušní, u rybízu a angreštu.
Nemáte nějaký nápad, jak využít kmeny z tují? Mají průměr cca 15- 20 cm. Děkuji.