Víte, jak vypadá rozkvetlá ředkvička, jakou barvu mají květy zelí, nebo kolik let trvá mrkvi, než vytvoří první semena? Pokud ano, tak už nejspíš semenaříte.
Semenařit znamená pěstovat si vlastní semínka. Proč se tomu věnujeme v době, kdy se dají koupit stovky odrůd a bez práce? Důvodem bývá vztah k pěstitelské tradici, k historii místa nebo i ke starším generacím v rodu.
Semenaření se lze věnovat například kvůli krajovým odrůdám, které jsou rozšířené pouze v určité oblasti jediného státu a jejichž význam spočívá například ve velkém přizpůsobení se místním podmínkám. Jsou odolnější, mají stabilní úrodu, mohou se pyšnit genetickou rozmanitostí.
Za jiným rozhodnutím semenařit mohou být místní odrůdy, které jsou vázané přímo na určité místo: na vesnici, statek, nebo zahradu.
Třetím typem a důvodem semenaření se mohou stát rodinné odrůdy, tedy takové, které jsou vázané na jedinou rodinu a dědí se z generace na generaci.
Poslední a zároveň nejširší kategorií jsou staré odrůdy, které se často prodávají i dnes, ale mají podobné znaky jako výše zmíněné skupiny. Dnes je často udržují profesionální šlechtitelské firmy. Názory na definici starých odrůd jsou různé, ale obecně lze říci, že se jedná o odrůdy vzniklé do konce 60. let minulého století.
Nahoře fazol obecný tyčkový z Opavska (stará odrůda), vpravo žlutý oves, vlevo pohanka Zita
Jsou tu i ryze praktické důvody, například úspora peněz za osivo. Semenaření některých plodin nemusí být vůbec těžké.
U fazolí nebo hrachu stačí vyloupat z tvrdých dozrálých lusků semena. U rajčat je to složitější. Tam je třeba odstranit kvašením dužnaté obaly, které brání klíčení.
Jednoduché je také získávání semen květin, koření, nebo trvalek. Některé moderní odrůdy květin ale nevytvářejí semínka. Těm říkáme, že jsou sterilní.
O něco složitější je získání semen z jednoletých druhů, které běžně nenecháváme vykvést, kupříkladu ředkvičky. Pokud máme trochu více místa, můžeme několik ředkviček nebo ředkví nechat vykvést. Ještě o stupeň složitější je získávání semen z dvouletých druhů, například z mrkve nebo řepy. Prvním rokem vytvoří nám známou konzumní část a až po přezimování vykvétají a tvoří semena.
Pro úspěšné semenaření je nutné zachovat u cizosprašných druhů izolační vzdálenost nebo je izolovat od ostatních rostlin fyzickou bariérou. Poněkud náročnější formou je umělé opylení. Typickým příkladem cizosprašné rostliny je řepa, jejíž pyl je přenášen na dlouhé vzdálenosti. Naproti tomu samosprašné rostliny se mohou opylovat samy, takže nemusí dojít ke zkřížení s jinou odrůdou. K takovým patří například i některé fazole nebo rajčata.
Semena po vyjmutí z plodů je třeba řádně usušit. K těmto účelům je nejlepší sušička na ovoce, kde nastavíme teplotu do 30 °C, ale můžeme sušit i doma nebo v létě i venku. Usušená semena se ukládají do sáčků se jmenovkou obsahující jméno odrůdy, plodiny a rok získání.
Mák setý
Samostatnou kapitolou jsou semena hybridních odrůd. Ty jsou novodobou záležitostí a označují se jako hybrid (F1, F2). Takové odrůdy se nehodí k semenaření, protože se v další generaci rozpadají na nevyrovnané potomstvo, což jistě nechceme. Dnes již máme ale problém od některých plodin sehnat nehybridní osivo. Ukázkovým příkladem jsou okurky.
Foto autor
Stejně jako klasická hudba těší své publikum, také připomínání starých odrůd třešní může vést k jejich novému angažmá v zahradě i sadu.
Je známo, že naši předkové pěstovali kvalitní jablka. Málokterá z nich by se ovšem mohla velikostí, vzhledem a vybarvením rovnat dnešním plodům ze supermarketů.
Řada starších odrůd ovoce patří mezi pozapomenuté. Meruňka Velkopavlovická se však pěstuje všude, kde lze v České republice meruňky pěstovat.
Oblibu historických růží můžeme připodobnit k přízní, které se těší starožitností. I některé růže jsou dnes živými svědky časů dávno minulých.
Zahrádka ožívá květy jarních cibulovin, stromů a keřů. Pamatujeme na svých zahrádkách na včely s jarní pastvou, včelstva budou silnější a vaše zahrádka bude lépe plodit. K medonosným rostlinám patří kromě ovocných stromů např. rybíz.
V článku je uvedeno, že rajčata a některé fazole jsou samosprašné, že se opylují samy, že tak nemůže dojít ke sprášení jinou odrůdou.
Například fazol šarlatový je cizosprašný, takže bez včel nebo jiných opylovačů, kteří přiletí s genetickou informací odjinud, nebudete mít žádnou úrodu semen.
Květy rajčat zase běžně navštěvují opylovači a do nechráněného květu přenášejí pyl z jiných odrůd, je tedy třeba květy izolovat před sprášením hmyzem.
Takže příroda spontánně – na části semen v jednom plodu – vytváří i to, co jmenujeme F1 generací. Nemusíme to nutně poznat na potomstvu z první generace, nemusíme to poznat nikdy.
My totiž děláme vědomý či nevědomý výběr již těsně po vyklíčení rajčátek. Do výsadby zpravidla dáváme ta nejvitálnější, taková, která budou mít nejspíše nejen růstové, ale i výnosové charakteristiky. Mnohdy děláme nevědomky pozitivní nebo negativní selekci.
Takže i u těch rodinných, místních, krajových odrůd zužujeme genetickou pestrost, protože z porostů buď vylučujeme ty netypické, nebo naopak vybíráme ty nejlepší. Ve srovnání více let pak máme na záhonech poněkud jiné rostliny, než jsme měli dříve.
K nadšení pro semenaření patří i objektivnost v posuzování a základní znalosti o šlechtění, udržovacím šlechtění. Děláte-li to sami pro sebe, budiž, ale když se někdo živí tím, že krade odrůdy ze světového sortimentu, množí je a prodává, je to na pováženou. Stačí se podívat na internet…