Proč mít svého zahradníka? Aby poradil, co by sám udělal

27. 12. 2020

Sem tam mě překvapí zkušenosti pěstitelů zeleniny. Třeba, že někomu vychází rozhodit hnůj do vzešlého česneku. Nakonec proč ne, vychází-li mu to více let, aniž by tím česnek trpěl.

Každý pěstitel získává zkušenosti a postupně zkouší své vlastní postupy. Komu se opakovaně jeho přístup osvědčuje, zůstane mu věrný, i když jiní totéž dělají více či méně jinak.

Fakt, že zkušenost vyrůstá až z mnoholetého opakování stejného, je i důvodem, proč bychom měli mít každý svého zahradníka.

Toho místního, který dělá sadbu ze semínek, pěstuje odrůdy, které místní žádají. Každý rok k tomu standardu přidá něco nového a postupně tak obnovuje či stabilizuje sortiment žádaný a v místě dobře rostoucí. Něco se neosvědčí, a tudíž dále nepěstuje, jiná odrůda nahradí podobnou, třeba citlivější či méně výnosnou.

Listový salát z květináčů

I tak se dá sklízet čerstvý salát; foto Shutterstock

Radí, co ho živí

Místní zahradník neprodává sadbu teplomilné zeleniny tehdy, kdy z nějakého pěstitelského centra dorazila do prodejního centra, ale tehdy, kdy je to správné. Jsou i tací zahradníci, kteří neprodají nic dříve, i když zdánlivě přicházejí o kšeft a možná i o několik nedočkavých zákazníků. Ale zůstanou jim ti spokojení a k nim se postupně přidávají další.

Zahradník také ví, jaké odrůdy prodává. Něco si přečte v charakteristice odrůd, další pak vyčte ze záhonu. On totiž v zahradě pěstuje to, co množí.

Čím složitější jsou místní pěstitelské podmínky, tím potřebnější je náš zahradník…

Doporučí, zda chvátat, nebo počkat, jestli dát hnoje lopatku, nebo kýbl. Také s vysokou pravděpodobností odhadne, půjde-li daná zelenina v místě pěstovat, tedy bude-li pěstitelovo úsilí vyváženo kvalitou úrody.

Rajčata během sezony přihnojíme

Zajímat nás může i to, jak zkušený pěstitel řeší přihnojení rajčat; foto Shutterstock

Místní zahradník v Polabí, Poohří (v Bohušoviceích), od Blanice (ve Vodňanech) nebo na Znojemsku, v okolí Brna, na Olomoucku, ve Fryčovicích, může být i zelinář, který zde pěstuje zeleninu na velkých plochách. Obyčejně i část sadby prodává do okolí. Je závislý na výnosu, kvalitě sklizně, nepěstuje tedy nic špatného, naopak. A přidává mnohdy v péči o úrodu více úsilí než my doma. Výnos musí zaplatit pracovníky, stroje, náklady na vše okolo firmy.

A tak zalévá, ošetřuje proti chorobám a škůdcům, hnojí. Pokud bychom se chovali stejně, budeme mít výnosy obdobné. Pokud budeme péči šidit, budeme se chodit smutně dívat na ta velká pole, jak jim to roste. Zejména v letech, která přejí více rozvoji chorob a škůdců než růstu úrody,

Tuříny Milevský a Brora

Tuříny bělomasý Milevský a žlutá odrůda Brora; foto Ivan Dvořák

A nejlépe tak: Když vedle těch velkých je ve vsi ještě někdo menší, zkuste se zastavit u něj. Nebude mít možná špičkové holandské odrůdy, bude možná pracovat se semeny z nabídky firem v kategorii hobby. Ale bude to náš člověk.

Můj zahradník

Já zahradníka mám, pěstuje zeleninu, květiny, bylinky. Odrůdová skladba nabízené sadby je z roku na rok možná ze tří čtvrtin totožná, jen část se mění. Pokud se novinka osvědčí (ti, kteří si sadbu koupili a pochválí výsledek, chtějí to samé i příští rok), má po dvou třech letech naději dostat se do pevného základu a vystrčit z něj tu „nejhorší“ z původních stálic.

Zejména se to týká rajčat, okurek, paprik, salátů. Tak to bylo třeba s keříčkovým rajčetem Šejk, nebo s okurkou Zuzana F1, se salátem Major. No a něco doslova propadne.

U nás to byl listový celer. Spíše jsme věřili, že lidé nebudou stát o celer řapíkatý, než o naťový, ale výsledek je takový, že jako bylinka či koření se používají listy celeru bulvového (každému stačí) a vedle něj je zájem jen o sadbu celeru řapíkatého.

Přihlášení k odběru komentářů
Upozornit na
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments

Pěkný den!

Články pana Dvořáka jsou občas trochu jiné a je to dobře – čiší z nich zkušenost a láska k řemeslu. Je to milé počtení.

Chovám se sám k sobě tak, jak popisuje. Třicet let si vedu deník, do kterého zapisuji, co jsem kdy vysel nebo nařízkoval. Na konci sezóny se k zápisům vracím a označuji, co se povedlo a co nikoli.

Už nevysévám měsíček, protože na slunečných místech trpí padlím. Místo toho jsem si jako základní letničku oblíbil len velkokvětý. Společně s bytelem (Kochia scoparia), laločnicí (Lobularia maritima) a povíjnicí (Ipomoea tricolor) vytváří ideální letničkový záhon pro přímý výsev.

Podobně jsem získal zkušenosti i s rajčaty – pěstuji je chráněné stříškou před deštěm, takže mně odolnost proti plísním a praskání plodů příliš netrápí. Z tyčkových odrůd jsem si oblíbil Cherrolu – důvodem byla vzdušná stavba rostliny a snížená snaha o prorůstání zálistků. Z keříčkových mám rád Minigold a Rubínek – u této dvojice je příjemné, že na sebe navazují termíny sklizně (vyvazuji je ke krátké tyčce a vyštipuji na tři výhony).

Mezi trvalkami byly vysoké floxy a nízké astry nahrazeny denivkami a vysokými novoanglickými astrami – opět kvůli odolnosti proti padlí.

Z růží jsem si oblíbil růži svraskalou – ta je odolná proti všemu (roste-li v písčité půdě).

Milan Číha

Mějte ze zahrady radost

2v1: tipy na zahradu i do kuchyně

předplatit →darovat předplatné →

Kalendárium

7. 7. 2022

Jahodník po sklizni potřebuje letní péči: čištění, pletí, výživu

Po sklizni pečujeme o jahodník podle stáří porostu. Buď odstraňujeme šlahouny, okopáváme a plejeme, nebo záhon rušíme, případně plánujeme výsadbu.

zobrazit další rady a tipy
1
0
Oceníme váš názor či připomínku. Komentujte.x
()
x