
Lze bez chemie ubránit okurky před škůdci a chorobami?
20. 7. 2020Na zahradě nejvíc ohrožují okurky mšice, klopušky a plíseň okurková. Ve skleníku mšice, třásněnky, molice, svilušky, plíseň okurková, vadnutí okurek.
Záplavu květů nebo úrodu plodů mohou pěstiteli zajistit přirozené vazby rostlin a půdních mikroorganismů. Odehrává se tak i odvěký proces mykorhizní symbiózy.
Mykorhiza je propojení houby s rostlinou. Všichni dobře známe a těšíme se na mykorhizu, která zajišťuje růst hub v lese (ektomykorhiza). Vzájemnou symbiózou mezi stromem a houbou můžeme očekávat růst hřibů, lanýžů, smržů a řady dalších hub.
Typ, který se označuje jako arbuskulární mykorhiza, je zajímavý tím, že:
Takto popsaný vztah dobře funguje například u cibulové zeleniny, lilkovitých rostlin, salátů. Rostliny jsou mj. schopny lépe odolávat i přemokření, zvládají o něco lépe utužení půdy i tlak hub způsobujících choroby.
Vlastní založení symbiózy mezi rostlinou a houbou probíhá jako přirozený proces v každé zahradě, jen o tom obvykle ani nevíme. Přesto k docílení lepších výsledků může umělé založení symbiózy (inokulace) být značně prospěšné u náročných druhů nebo tam, kde jsou chudé půdy, ve kterých mnoho mikrobiálního života nemáme.
Inokulace se může provádět různými postupy, ideální je přidat inokulum hub do výsevního substrátu. V takovém případě hned od prvopočátku vývoje má rostlina možnost srůstat s houbou a ta jí pomáhá celý její život. Další cestou je výsadba sazenic společně s přídavkem inokula do jamky.
Inokulace: přídavek mykorhizních hub do výsevního substrátu. V tomto případě houba podpoří vývoj paprik odrůdy Sonar
Na trhu jsou k dispozici obohacené substráty s mykorhizními houbami pro předpěstování sazenic. Dále existují přípravky, které jsou určeny pro inokulaci půdy na záhoně v místě výsadby. V tomto případě umístíme obvykle malé množství inokula hned při výsadbě na spodek jamky a kořeny, které budou prorůstat si svoje houby najdou. Jak bylo zmíněno, pamatujeme na dobrou zálivku. I když později, jakmile je mykorhiza dostatečně vyvinutá, umí rostliny s vodou hospodařit lépe, pro začátek je vlhká půda předpokladem, že spory houby vyklíčí a vrostou do kořenů. Přitom se nemusíme bát, jde o naprosto přirozený proces, takže nehrozí žádné riziko ani pro okolí ani pro nás, že bychom dopěstovali salát, který bude prorostlý houbami.
Mykorhiza má velký význam při výsadbě stromů, kde se nejlépe vracejí investované prostředky – jde o dlouholeté kultury. Stačí jen jednou při výsadbě inokulovat a symbióza pak funguje po dobu životnosti sadu. Totéž platí pro ovocné i okrasné stromy.
Mezi druhy hub, které se nejvíce uplatňují, řadíme rod Glomus – nověji Funneliformis. U něj bylo zjištěno, že navazuje symbiózu s většinou zeleninových druhů a dalších pěstovaných rostlin, včetně okrasných. Pro každou skupinu rostlin se však na trhu nabízí upravené druhové složení hub, které zajistí nejlepší výsledky. Záměna inokula pro jinou skupinu plodin je sice možná, ale efekt nemusí být tak silný. Pro zabezpečení dostatečného účinku se pracuje se směsí vícero druhů hub, pak je účinnost vždy vyšší než u samostatného druhu houby.
V podmínkách našich pokusů se osvědčila inokulace substrátu při předpěstování sazenic zeleniny malým množstvím inokula. Důležité je jeho dobré promísení v substrátu. Takto pěstované rostliny se vyvíjely rychleji, měly větší velikost, počet listů, ale také lépe odolávaly kráttkodobým výkyvům v závlaze a výživě během předpěstování.
Na českém trhu se můžeme setkat s poměrně širokou nabídkou mykorhizních přípravků pro:
Určitou zajímavostí je možnost injektovat inokulum již ke vzrostlým stromům.
Ještě na jedno bychom neměli zapomenout při úvahách o mykorhize. Protože jde o přirozený proces, je velmi vítanou formou zajištění životního prostředí pro rostliny v ekologickém režimu pěstování, který současně snižuje závislost na průmyslově vyráběných hnojivech a dalších syntetických látkách.
Mykorhiza, která tu fungovala dlouho před působením člověka, nám tedy ukazuje i cestu do budoucnosti.
Foto autor
Zdroj Zahrádkář 9/2019
Stromky nesázíme ani na místě poraženého stromu dříve než po pěti letech. Půdu ozdravíme pěstováním záhonové plodiny, kypřením a přidáváním kompostované zeminy. Tam, kde žila jádrovina, i po několika letech upřednostníme peckovinu.