Za nesprávným rostlinným názvoslovím bývají i nepříliš odborné překlady z cizích jazyků. Třeba termíny pravé padlí a nepravé padlí.
Označení chorob padlí a nepravé padlí pocházejí z německého echte Mehltau a falshe Mehltau. Pojem pravé padlí má v češtině ekvivalent padlí.
Padlí v pravém slova smyslu
Nepravé padlí však znamená plíseň, přesněji jednu skupinu mikroskopických hub parazitujících na rostlinách (řád Peronosporales ) – např. původci plísně révy vinné, bramboru, rajčete, cibule, salátu, brukvovitých a okurky).
Plíseň révová, obávaná peronospora
Nesprávným překladem vzniklo i označení cayenský [kajenský] pepř. Ve skutečnosti jde o chilli papričky, které dostaly název podle přístavu Cayenne v Guayaně. Český název pepř vznikl nepřesným překladem z angličtiny, kde pepper znamená jak pepř, tak i papriku včetně chilli.
Za nejběžnější příklad můžeme pokládat velmi rozšířený název čínské zelí. Tuto zeleninu bychom správně měli pojmenovávat jako pekingské zelí, neboť vědecký název zní Brassica rapa var. pekinensis, resp. B. pekinensis. Ovšem v němčině je názvem Chinakohl a v angličtině Chinese cabbage. A to, co je v češtině čínské zelí (B. rapa var. chinensis ), prakticky u nás známe jen velmi málo.
Další příčinou nesprávných názvů je jakási touha po světovosti, kterou často využívají reklamy. Místo původních českých názvů používají názvy cizí a to nejen anglické. Příkladem budiž oregano. Někdy se sice vcelku oprávněně používá pro speciální směs koření, ale v mnoha případech jde jen o dobromysl (Origanum), výstižné pojmenování pro vonnou kořeninovou i léčivou bylinu.
Podobně je tomu u plodiny, označované jako amarant. Botanicky jde o laskavec, který má vědecký název Amaranthus, což v řečtině znamená nevadnoucí či neschnoucí. Zaujmou vás v obchodě sušenky z amarantu, nebo dáte přednost týmž z laskavce?
Velmi často má na použitý název plodiny vliv reklama a snaha přilákat zákazníky. Ty osloví kamčatská borůvka spíš než botanicky správně nazvaný zimolez kamčatský, který s borůvkami nemá nic společného. Četl jsem i nabídku na Amelanchierovu borůvku, přitom šlo o muchovník Amelanchier. Slovo pochází z řečtiny a znamená něco jako zúžené (zaškrcené) jablko. Žádný pan Amelanchier v názvu muchovníku zašifrován není.
Podobně je to s jahodovým stromkem – tropickým keřem Psidiem (nejčastěji Psidium cattleianum) s plody, které s jahodami mají společnou jen barvu a které v Česku plodí asi tak hojně, jako kávovníky, ananasy či banány pěstované v pokojových podmínkách.
Pod výrazem jahodový špenát najdete merlík hlavatý (Chenopodium capitatum), jehož chuť má k jahodám hodně daleko.
Tzv. Inka třešeň pochází ze Střední a Jižní Ameriky, ale s třešněmi nemá nic společného, neboť to není strom, nýbrž keřík: mochyně mexická (Physallis ixocarpa) nebo mochyně peruánská (P. peruviana). Jsou příbuzné okrasné mochyně židovské (P. alkekengi), známé též jako židovská třešeň či „balonky“.
Především fotogenická je indická okurka. Je to však lagenárie (Lagenaria siceraria) neboli kalabasa a s okurkou je asi tak příbuzná jako rajče s bramborem.
Ačkoliv tzv. čínský fazol má velmi dlouhé „fazolové“ lusky, jde o pěstovaný druh vigny (Vigna spp.).
Stevia rebaudiana je sice sladká a dá se s ní sladit, ale označení sladká tráva jí nepřísluší; s trávou nemá nic společného. Botanicky patří do čeledi hvězdnicovitých. Správný český název je stevie sladká.
Výraz kiwi se v celém světě používá pouze pro velkoplodou aktinidii čínskou (Actinidia chinensis). Avšak u nás se tento výraz přenesl i na maloplodé druhy, pro které jsou správné české názvy aktinidie kolomikta (A. kolomikta) nebo aktinidie význačná (A. arguta).
Buď ze snahy připodobnit rostlinu známějším druhům, ale také kvůli prodejnosti se objevují názvy cibulopór, česnekopažitka aj. Tzv. cibulopór je typem cibule zimní (sečky, ošlejchu, Allium fistulosum), pro česnekopažitku (A. tuberosum) by se hodil český pěstitelský název čínská pažitka, případně česneková pažitka, celeropetržel je méně známá varieta celeru – celer listový (Apium graveolens var. secalinum).
Jabkohrušeň také není kříženec jabloně a hrušně, ale pouze druh hrušně (hrušeň čínská – Pyrus pyrifolia) s kulatými plody. Tvrdit, že v uvedených případech se jedná o křížence, je jako kdybychom tvrdili, že např. orangután je křížencem člověka a šimpanze nebo červeně kvetoucí slunečnice jsou kříženci běžné žlutě kvetoucí slunečnice s astrou, což mimochodem jsem si nevymyslel, ale skutečně četl. Melounokurka je zase jen typ melounu cukrového (Cucumis melo var. conomon), který má jen protáhlejší plody.
Dostávám se k problému pojmenovávání nových druhů plodin, především původu z Dálného Východu. Zmíněná jabkohrušeň se také v české verzi často uvádí pod názvem nashi. Nejsem si jist, zda jde o vhodné označení, a pokud ano, zda název nepočeštit na fonetické naši. Nebo dát přednost japonské hrušce?
Podobné je to s ačokčou. Rozhodně by neměla být nazývána paprikookurkou nebo se psát jako achocha, achokcha nebo achojcha. Aby ji běžní pěstitelé nazývali jen vědeckým názvem (Cyclanthera pedata) také není možné. Teoreticky by v úvahu mohl přicházet počeštěný název cyklantera.
Ačokča se může vzhledem či chutí podobat jiným zeleninám, ale její původní pojmenování zní také v češtině originálně, není důvod český název nahrazovat
Další vlna nejasností přichází s dosud neznámými orientálními zeleninami. Z brukvovité zeleniny se tam pěstují nejen zcela jiné botanické druhy, ale existují desítky a stovky variet a typů a stále se rozšiřuje i sortiment mezivarietálních a mezidruhových kříženců. Používání jejich původních názvů (např. pak-choi, hinona-kabu, mibuna, mizuna, komatsuna atd., atd.) je značně problematické, protože i v zemích jejich původů mají tyto názvy často mnoho synonym. Tak např. pro čínské zelí se používají názvy bai-cai, quing-cai, xiao-bai-cai, pak-choi, bak-choi, chingensai, shakushina, taisin atd., a to vše je anglická a ne česká transkripce. Který z těchto názvů by bylo správné používat u nás? V tomto případě jedině „čínské zelí“, ale to jen za předpokladu, že se nebude používat pro to, co ve skutečnosti je pekingské zelí.
Ale co ostatní plodiny? Nějaký pořádek a systém v tom ale je však třeba udělat, jinak se mezi sebou brzy nedorozumí ani zahrádkáři.
Foto autor
Na větvích josty vyrostly hnědé jakoby rosolovité mističky o velikosti asi do pěti centimetrů. Jde o plodnice houby známé jako ucho Jidášovo.
Očividně chřadnoucí pokojovou rostlinu mívá často na svědomí poškození abiotického původu. Nezavinili ho ani choroby, ani škůdci. Způsobily je pěstební podmínky.
Otázka: Do našeho fóliovníku jsme navezli vrstvu kůry a poté se na ní objevily světlé, vyduté (polštářkovité) útvary na povrchu nažloutlé, uvnitř černé.
Z dotazu čtenáře: Máme doma slivoň, jejíž plody jsou velmi často uvnitř, v blízkosti pecky, duté a někdy je dutinka vyplněna rosolovitou hmotou.
Do volné půdy vyséváme kořenovou, listovou i košťálovou zeleninu, kterou jsme ven v této sezoně zatím neseli. Vedle toho opakovaně vyséváme zahradní řeřichu, špenát, ředkvičky, saláty a další.
