Domů » Zahrada » Proč je lepší motyka než golfová hůl: motivace k zahrádkaření
Proč je lepší motyka než golfová hůl: motivace k zahrádkaření
6. 1. 2025
Proč vlastně pěstujeme zeleninu a ovoce? Proč máme na zahrádkách záhony, keře a stromy a ne pažit jako na golfovém hřišti?
Ne, cílem článku není přesvědčovat, že je lepší vyměnit motyky za golfové hole. Chceme se zamyslet nad důvody, proč trávíme volný čas prací na zahrádce. Tedy nad motivacemi k zahrádkaření.
Proč zahrádkařit?
Důvodů je celá řada. Pro někoho je podstatná kvalita výpěstků. S globalizací komerční produkce potravin se dodavatelské řetězce staly neprůhlednými a nesrozumitelnými. Současně snaha o co největší efektivitu produkce motivovaná ziskem vedla k zavedení nových technologií, které sice mohou být z vědeckého nebo komerčního hlediska racionální, ale pro spotřebitele nejsou důvěryhodné. Naproti tomu u zeleniny ze zahrádky platí: „Vím, co jím!“ Výsledek závisí jen na mých rozhodnutích, mé práci a na přírodě.
Zahradničení jako terapie
Víc než jen koníček
Tyto důvody můžeme označit jako utilitární (zaměřené na užitek), protože hlavní motivací je kvalita jídla a s ní související zdraví mé a mé rodiny. Pro někoho jiného jsou podstatné sociální důvody. Díky práci na zahrádce se potkáme s jinými zahrádkáři nebo se sousedy. Někdy nedokážeme úrodu sami spotřebovat a část rozdáme přátelům nebo kolegům. „Obyčejná“ zelenina tím může nabývat „magickou“ schopnost vytváření a posilování sociálních vztahů. Někdo při pěstování možná nemyslí tolik na vlastní užitek ani přátele, ale na prospěch planety a její přírody. Dobře víme, že komerční produkce potravin je závislá na množství průmyslových produktů poškozujících přírodu, jako jsou pesticidy a umělá hnojiva, na spalování ropy v zemědělských strojích a při přepravě potravin, a současně vyžaduje velké množství obalů (a tím i odpadu). Zahrádkaření je proti tomu pro přírodu podstatně šetrnější. Je-li šetrnost k přírodě hlavním důvodem pro vaše pěstování, jde o environmentální motivaci.
Zahrada volá
Pro někoho nemusí být tak důležitý výsledek jako samotná činnost: smysluplná aktivita spojená s pohybem na zdravém vzduchu. Někdo by naopak raději trávil volný čas jinak než prací na zahrádce, ale cítí závazek vůči rodičům, partnerovi nebo svým předkům. Někdo o důvodech vůbec nepřemýšlí – je to zvyk, rutina; cítím, že zahrada volá. A hlavně: ve většině případů nemáme jediný důvod, ale je jich víc, a mohou se vzájemně podporovat. I když jeden z nich asi bude ten hlavní.
Zahradničení pro duševní zdraví – práce na zahradě pomáhá uvolnit stres
Motivace k zahrádkaření
A co motivuje k zahrádkaření vás? V reprezentativním sociologickém průzkumu jsme 2 058 českým domácnostem položili otázku: „Jaké důvody mohou mít lidé pro produkci vlastních potravin?,“ a nabídli jim devět možných odpovědí, ze kterých účastníci průzkumu vybírali tři pro ně nejdůležitější. Na grafu 1 vidíme důvody, které respondenti uvedli na prvním místě. Můžete s nimi porovnat své vlastní. Čeští zahrádkáři jsou nejvíce motivováni kvalitou výpěstků: produkci čerstvých a zdravých potravin uvedla mezi důvody na prvním místě většina dotázaných. Za nimi se umístila úspora peněz a odpověď „je to koníček“ (v obou případech první důvod pro 16 % zahrádkářů), a pokračování rodinné tradice. Některý jiný důvod uvedla na prvním místě jen necelá 4 % zahrádkářů. Je zajímavé porovnat odpovědi zahrádkářů (ti tvořili 38 % všech dotázaných) a domácností bez zahrádky (graf. 1).
Proč zahradničení zlepšuje náš život
Obě skupiny se shodují v tom, že hlavní motivací jsou kvalitní (čerstvé a zdravé) potraviny. V dalších odpovědích se už významně odlišují: lidé bez zahrádky si často myslí, že zahrádkáře motivuje úspora peněz, zatímco zahrádkáři častěji uvádějí jako hlavní důvod hobby. Lidé bez zahrádky si také častěji myslí, že pěstujeme takové druhy potravin, které se nedají koupit. Motivace k zahrádkaření jsou velmi podobné ve městech i na venkově. Poněkud se ale liší podle věku: například mladí musí častěji plnit rodinné závazky, zatímco pro střední a starší generaci je to častěji koníček (graf 2). Důležité je i to, že úspora peněz není pro starší zahrádkáře o nic významnější než pro mladší.
Krok do budoucna
Z hlediska tradičních národohospodářů je zahrádkaření nemoderní přežitek. Pro ně je ideálem trh, na kterém uspokojíme všechny potřeby, tedy i nákup potravin, a zahrádkaření je zpátečnické, protože brání růstu trhu: co si vypěstuju, si už nekoupím. Průzkum motivací ukazuje, že v praxi to tak nefunguje. Pěstujeme potraviny většinou ne proto, že je to finančně výhodnější (i když pro část zahrádkářů je toto také důvod), ale proto, že získáme kvalitu, která na trhu není k dispozici. K tomu se přidávají nehmotné motivace, jako je koníček nebo uplatnění znalostí, tedy něco, co na trhu koupit nemůžeme. To nás vede k optimistickému závěru, že zahrádkaření bude vzkvétat i v případě, že česká společnost bude dál bohatnout a nákup potravin nebude omezen naším rozpočtem. Jsou pro to dobré důvody!
Foto Shutterstock
Petr Daněk, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita,
Jan Vávra, Ekonomická fakulta, Jihočeská univerzita
Zajímá toto téma vaše přátele? Dejte jim vědět!
Prosíme, nezapomeňte článek pochválit klepnutím na ❤
Pěkný den,
děkuji autorům (hlavně ekonomu panu Vávrovi) za pěkné shrnutí v posledním odstavci.
Vše dobré přeje
Milan Číha
Práce na zahradě uvolňuje stres… Hodně dlouho jsem musel vloni kopat a rýt abych se zbavil lítosti (stresu?) z jarních mrazů, po kterých na zahradě zůstalo na všech stromech asi jen šest jablek. Navíc, si je z době zrání sobecky přivlastnili sršně a vosy.
A tak se zase ze mě stal košťálník. Perfektně vyšlo pekingské zelí, květák na podzim byl také úžasný, semen fazolí bylo tolik, že bychom mohli střídat fazolovou polévku a „chilli con carne“ každý týden. Udělám si mazání na klouby. Půl kila suchých fazolí dám vařit, stejně pečeného bůčku s kůží, půl kila na cibuli orestované hlívy. Všechno na různě jemno posekané, pokrájené, namleté do malých skleniček, sterilovat. Prý to má člověk jíst denně tři týdny. S chlebem, pekingským zelím, hlávkovou čekankou ( ta taky vyšla solidně) nebo s naloženou zeleninou, je to fajn večeře. A vlastně jen co jsem to napsal mě přešel strach, že zase bude na jaře mrznout, v létě bude horko a na podzim sucho nebo mokro.
Jistotou pro oddech jsou denivky a letničky, už ani ten trávník není co býval. Flekatí to, prosychá. Zlaté sežínané zaplevelení S tím nehne prakticky žádná choroba, po suchých obdobích se to snadno probouzí, zazelená. Na jaře dává pampelišky a žebříček pro králíky, přes léto pastvu samotářkám…
Tak popravdě řečeno, od každého z těch vámi uvedených důvodů je tam trochu. Ale ten svůj nejsilnější důvod jsem tam našel jen pod „Je to můj koníček“. Což je dost vágní.
Můj nejsilnější motiv je radost z pozorování vývoje mých svěřenců, když prospívají řádně a v případě, že se jim nedaří, v „detektivním“ pátrání po tom, kde se stala chyba či kde co chybí a v hledání nápravy. A ta radost, když chybu odhalím a odstraním, mnohonásobně předčí i radost z úrody.
Dobře prospívající rostliny jsou pak důkazem, že jsem jim dal všechno, co potřebují, že chápu jejich potřeby. A když si přečtu nějakou jobovku z okolního světa, která mne rozladí, jdu se s nimi potěšit. Má to okamžitý pozitivní účinek. A je úplně jedno, ve kterém stádiu vývoje se nalézají.
A mám ještě jeden důvod: vztah s Matkou Přírodou je nádherně přímočarý, nekomplikovaný. Když něco pokazím či opomenu, dostanu od ní obrazně řečeno facku. Neexistuje, že bych prohru sváděl na rozhodčího či kohokoliv jiného. Je to jasné – viníkem jsem já. A nastupuje trocha popele na hlavu, ale hlavně zase to pátrání a náprava.
Tohle v lidské společnosti lze jen supertěžko najít.