Znáte jiný keř nebo strom, který výstižněji než líska symbolizuje přechod mezi zimou a jarem? Ale nejen kvůli tomu se vyplatí lísku pěstovat.
V rodě líska (Corylus) najdeme asi deset druhů a mnoho atraktivních kultivarů. Většina z nich jsou keře, ostatní vyrůstají v pravé stromy s jedním kmenem. Všechny na podzim shazují listy a odhalují zajímavé zimní siluety.
Lísku lze vysadit na podzim i na jaře. Dobré opylení jistí více keřů vzdálených od sebe tři až čtyři metry.
Líska obecná (Corylus avellana) je tuzemská domácí dřevina. Roste na mezích, podél vodních toků a k radosti veverek i v lesních lemech.
Lísky patří k hrstce dřevin, které se neostýchají vykvést za chladného počasí. Už v únoru z jejich nahých větví visí nápadná samčí květenství připomínající rodinky housenek – jehnědy.
Obvykle se formují už na podzim, a jakmile přijdou po novém roce teplejší dny, otevřou se a prodlouží, aby uvolnily pyl, který vítr přenese na samičí květy. Ty lze snadno přehlédnout, tvoří je jen drobné pupeny s vykukujícími červenými nitkovitými bliznami.
Červenolisté formy mají jehnědy v růžovém až purpurovém odstínu, ty ostatní září žlutě a modrá obloha bez mráčku jim dělá nádhernou kulisu. Pro čmeláky, kteří vylétávají mnohem dřív než včely, představují nesmírně důležitý zdroj potravy.
Výběr souvisí hlavně s tím, co od lísky očekáváme.
Má-li však líska plnit především okrasnou úlohu, zaměříme se na kultivary s purpurovými a zlatými listy nebo na celkový tvar, který oceníme v předjaří, když toho v okolí ještě není moc k vidění. Zvlášť působivé jsou tři odrůdy, jejichž jasná silueta nejlépe vyniká v solitérním postavení.
Jako lavina se ze svahu valí převislá koruna lísky obecné (Corylus avellana) Pendula
Lískové keře rostou jako o závod, což je výhoda pro rychlé ozelenění hranic pozemku. Dříve se jimi lemovaly ovocné sady. Ani přes spletité větve ovšem nemohou v zimě zajistit soukromí proti pohledům zvenčí, protože jim už v říjnu opadávají listy.
Lísky lze snadno udržovat v požadované velikosti pravidelným řezem. Do volného živého plotu počítáme s pásem pro výsadbu širokým minimálně 3 m. Takový zelený val, který může být vysoký kolem šesti, sedmi metrů se stává rájem pro volně žijící živočichy.
Blízkou příbuznou břízy, olše a habru jen tak něco nevyvede z míry. Miluje slunce, které je zvlášť důležité pro vybarvení pestrých odrůd, ale poroste i v polostínu. Toleruje širokou škálu půdní pH. Na živiny si vysoké nároky neklade, přesto nepohrdne jarní dávkou vyzrálého kompostu.
Nejlépe líska roste v běžné zahradní zemině, ale dobře se přizpůsobí i suchému svahu. Nepřijatelné je místo, kde se dlouho zdržuje voda. Větrům a mrazu odolává bez problémů. Je-li líska spokojená, vydrží sedmdesát osmdesát let, při pravidelném zmlazovacím řezu přežije klidně dvě staletí.
Z kroucené lísky si můžeme nastříhat větve do vázy, ale řezu se raději vyhneme, přirozenost jí sluší nejvíc. Totéž platí pro lísku tureckou, ledaže bychom její korunu potřebovaly tzv. zvednout, tedy odstranit spodní větve.
Zmlazení lísce obecné prospívá. Keře řežeme od listopadu do února tzv. na pařez.
Komu radikální zmlazení přijde drastické, rozloží zpětný řez do několika roků.
Všechny ostatní keře vysloveně omládnou, když je vždy asi po šesti letech, v zimě, ještě než začne proudit míza, seřízneme na pařez, přibližně 30 cm nad zemí.
Nežádoucí je ponechat vysoké pahýly; sice znovu obrostou, ale na půvabu dřevin to nepřidá. Z ořezaných větví naděláme podpěry pro trvalky, opory pro pnoucí fazole a oblouky pro růže.
V zimní zahradě udělá velký dojem kombinace zlatožlutých jehněd s bílou borkou břízy a sněženkami, které se prodírají vrstvou napůl rozloženého listí.
Hajní flóra se pod lískou objeví dřív, než se keře zazelenají
Snad nejpůvabnější obrázek vzniká časně zjara, když pod lískami vykvete hajní flóra. Sasanky, jaterníky, plicníky, dymnivky a křivatce jsou tu jako doma a lískám dělají společnost do doby, než se v korunách zazelenají listy.
Foto autorka
Lískové keře někdy zazmatkují a ohlásí jaro, jakmile se koncem zimy vyskytnou teplejší dny. Jejich jehnědy pak studí sníh.
Na kvetoucí lísce se objevují jehnědy. Tím spíše přehlédneme ty drobné samičí. Právě ty se posléze přeměňují na oříšky. Podívejte se, jak vypadají.
Vlašské ořechy jsou zralé, jakmile praskne rubina plodu. Poté se dá ořech pěkně oddělit od zeleného oplodí. Zpravidla vyčkáme, až plody opadají.
Koncem zimy nastává doba vhodná pro seřezání okrasných stromů na hlavu. U keřů se pro obdobný postup používá termín na pařez nebo na pahýl a to podle výšky řezu.
Vybrané druhy letniček v září vysejeme na chráněná venkovní stanoviště podle aktuálního vývoje počasí. Když je příznivé, rostliny na jaře pokvetou dřív. Pokud vyklíčí už na podzim, přikryjeme je v listopadu chvojím.
