
Komu se nelení, tomu se zelení: V září sejte zelené hnojení
8. 9. 2021Jak známo, zelené hnojení zásobí půdu organickou hmotou. Biomasa se pak postará o to, aby rostliny měly živiny dostupné. A k čemu je tu frisbee?
Zelené hnojení je efektivním způsobem zlepšení obsahu humusu v půdě a také přirozeným způsobem výživy révy vinné dusíkem.
Humus pozitivně ovlivňuje biologické, chemické a fyzikální vlastnosti půdy. Organická hmota v půdě zlepšuje fyzikální vlastnosti, zejména podporuje tvorbu drobtovité struktury, stabilitu agregátů, pórovitost a dobré zasakování vody. Trvalý humus dlouhodobě zlepšuje půdní strukturu a kationtovou výměnnou kapacitu. Živný humus obsahuje organické látky, které podléhají mineralizaci a poskytují rychlý zdroj živin. Zelená hmota zvyšuje aktivitu půdního života, podporuje mineralizaci a poskytuje rychlý zdroj dusíku a dalších živin.
V jarním období je vhodné vysévat směsi nebo jednotlivé druhy rostlin za účelem zeleného hnojení. Jakmile rostliny nebo směs vytvoří dostatek zelené hmoty, pokosíme je a zapravíme do půdy. V následně začne probíhat mineralizace (uvolňování živin). Mineralizace probíhá lépe, jestliže je rostlinná hmota v kontaktu s půdou. Optimální je mělké zapravení do půdy, aby byl zajištěný přístup kyslíku. Ponechání rostlinné hmoty na povrchu půdy nebo zapravení hluboko do půdy podstatně omezuje tento proces.
Teplota půdy a vlhkost ovlivňují mineralizaci a tím také průběh uvolňování dusíku. Dalším důležitým faktorem je obsah humusu v půdě, struktura půdy, půdní edafon a mikrobiální aktivita.
Mineralizace zelené hmoty neprobíhá zcela automaticky, jsou třeba určité podmínky. Při vzestupu teploty v rozmezí 5–25 °C dochází ke zrychlení mikrobiálních procesů v půdě, což vede k výraznějšímu uvolňování dusíku do půdního roztoku. Mineralizace proto nejlépe probíhá v jarním období při oteplováním půdy a využívání zimní vláhy. Velmi často se následně během léta objevuje sucho a v půdě nastávají méně příznivé podmínky. Mineralizaci v tomto období neprobíhá nebo probíhá velmi pomalu. Při mělkém zapravení organické hmoty k ní může docházet i během několika týdnů. Závisí to však na vhodných podmínkách.
Zelené hnojení není vhodné vysévat přímo pod révové keře. Optimální je výsev přibližně 30–50 cm od kmínků. V tomto prostoru se nachází většina hmoty kořenů, živiny se potom po zapravení do půdy dostanou ke kořenům. Základem tohoto typu ozelenění by měly být především druhy z čeledí brukvovité a bobovité. Pro jarní výsev jsou vhodné následující druhy: peluška jarní, hrách setý, vičenec ligrus, hrachor setý, vikev setá (jarní) pohanka obecná, ředkev olejná, lnička setá. K zelenému hnojení je možné využívat i směsi těchto druhů, optimálně 3–5 druhů ve směsi. Ideální je zapravení do půdy koncem května až začátku června.
Při dobrém využívání zeleného hnojení je možné u révy vinné vyloučit hnojení minerálními dusíkatými hnojivy.
Zelené hnojení vyséváme na konci srpna nebo během září. Zelená hmota potom zůstává přes zimu v meziřadí a teprve na jaře ji zapravujeme do půdy stejným způsobem jako výše popsané jarní zelené hnojení. K zapravení však dochází dříve, často na přelomu března až dubna. Je možné využívat následující druhy: ředkev olejná, žito ozimé, vikev ozimá, jetel nachový, hořčice bílá nebo směsi těchto druhů. Zelené hnojení přes zimu využívá živiny a váže je v zelené hmotě rostlin. Takto nahromaděné živiny se potom po mineralizaci uvolňují do půdy.
Foto autor
Do této skupiny patří: komule (Buddleja), ořechoplodec (Caryopteris), tavolník (Spirea x bumalda), Pustoryl (Philadelphus) – pokud jsme je již neořezali v předchozím období podle rady z 12. 1. Dále po tomto termínu za vhodného počasí a v období bez