Viking, Viktoria, Ellada: osvědčené stolní odrůdy vinné révy
1. 11. 2020Také stolní odrůdy révy vhodné pro pěstování na zahradách procházejí dlouhodobým hodnocením. Osvědčily se i Viking, Viktoria a Ellada.
Při návštěvě na první pohled poznáte, že pěstiteli réva učarovala. Navíc má velký přehled o stolních odrůdách a to nejen proto, že se z okna svého domu dívá na vinohrad.
„Pocházím ze Žíželic, to je 20 km od Kolína, zde jsem se narodil v roce 1940. Dostal jsem od svého dědy pozemek a ve svých patnácti letech, v roce 1956, jsem vysadil první sazenici révy. Bohužel, nikdo neví jakou odrůdu. Tam, kam jsem ji vysadil, roste už přes 60 let, je to drobnoplodá odrůda.“ vypráví František Jonáš.
Zahradníkem a pěstitelem révy se ovšem stal až později, když si v roce 1996 z italské Ceseny přivezl několik sazenic odrůd, například Pisutelo Bianco. Bylo jasné, že v důchodu bude mít o zábavu postaráno.
„Svůj vinohrad jsem postupně rozšiřoval o slovenské odrůdy z Výzkumné a šlechtitelské stanice vinařské a vinohradnické v Šenkvicích. Měl jsem většinu z jejich 25 stolních odrůd.“
Zahrada Františka Jonáše z Kolína tak patří především stolním odrůdám révy vinné.
Odrůdy pak postupně měnil, mění a poznává. Slovenské nahradily maďarské, italské, ruské, japonské. V průběhu let přidal desítky odrůd z Ukrajiny. Rostou tu například Luna, Uran, Picurka.
Pěstitel si ověřil, že ukrajinské odrůdy začínají plodit již druhým rokem a mají bobule velké a zdravé. Podle jeho zkušenosti některým odrůdám stačí k ochraně před patogeny jednou ročně postřik fungicidy a akaricidy.
František Jonáš získal pěstitelské zkušenosti také s japonskými odrůdami vyšlechtěnými ve vinařském institutu Uehara. Velké bobule se vyznačují zvláštním vybarvením a velkou odolností proti mrazu a houbovým chorobám (Tjan Šan, Manicur Finger, Gold Finger, Skarb, Muškát červený).
Roubované sazenice sází pěstitel do hloubky 40–60 cm, přičemž písčitou půdu vylepšuje vlastním kompostem. Sazenice si nechává roubovat na Slovensku. Sám si pěstuje i pravokořenné sazenice, které sází do hloubky 20–30 cm asi metr od sebe.
Vysvětluje, proč vysazuje révu na jaře: „V Kolíně bývá málo sněhu a při podzimní výsadbě hrozí nebezpečí, že sazenice uschnou. Proto je nechávám přes zimu v květináčích nebo kbelících ve skleníku, ve vlhkém písku. Zalévám je jednou za tři neděle.“
Výsadbu plánuje obvykle na polovinu dubna: „To už jsou sazenice pěkně narostlé, třeba až do výšky 0,75 m.“ Hned je vysazuje k trubkám, na kterých jsou nebo budou vodorovné pozinkové dráty v různých výškách, první zhruba 70 cm nad zemí.
Když v červnu vyrazí letorosty, nechává jen 1–2 nejsilnější. Tyto tažně dosáhnou u některých odrůd délky 3–4 m. V prvním roce na nich pěstitel průběžně jen vyštipuje zálistky.
V následujících letech ponechává při řezu jeden nebo dva polotažně se 4–6 očky (na jednom rameni 4–5 oček, na druhém 3–4 očka) a zároveň jeden záložní čípek s jedním nebo dvěma očky. Letorost ze záložního očka použije příští rok jako základ pro polotažeň s pěti očky.
Vody na zálivku má pěstitel dostatek, výška hladiny podzemní vody je stabilní díky blízkému Labi. Protože je ve zdejší půdě z 90 % písek a vrstva humózní zeminy sahá jen do 6–7 cm, je třeba zalévat pravidelně každý týden. K závlaze přidává hnojivo, dva až třikrát za sezonu přihnojuje na list.
Úspěch Františka Jonáše už vidělo mnoho zahrádkářů, návštěvám se nebrání a rád se dělí i o své znalosti. Navíc je propagátorem pěstování stolních odrůd. S jeho výpěstky se tak můžete setkat na zahrádkářských výstavách.
Foto F. Jonáš a autor
Ve druhé polovině září jsou v našich podmínkách již běžné noční mrazíky. Pamatujeme proto na všechny choulostivé rostliny a umístíme je do bezpečnějších míst. Na noc je přeneseme domů, nebo aspoň chráníme rohožemi, fólií nebo netkanou textilií.