Vinohradnické oblasti v Čechách s nadmořskou výškou do 300 m jsou považovány za severní okrajovou hranici pěstování révy. Přesto lze révu pěstovat i výš.
Zahrádkáři z Horní Bělé na Plzeňsku dali dohromady své mnohaleté zkušenosti a popsali, kde a jak vybrané odrůdy révy úspěšně pěstovat v nadmořské výšce 400 až 500 metrů. Stručně řečeno: Jde to na chráněných stanovištích, které pro révu vytvářejí tepelně příznivější mikroklima.
Ve srovnání s ostatními druhy ovoce má réva jednu důležitou výhodu: Lze ji výrazným způsobem tvarovat, tedy ovládat a přizpůsobovat růstovým a prostorovým podmínkám.
Je však nutné zásadně se vyhýbat výsadbě v mrazových kotlinách a na studených místech s pravidelnými pozdními jarními mrazy, neboť očka jednoletého réví vymrzají již při teplotě −17 °C, staré dřevo při −22 °C až −25 °C a kořeny již při −8 °C. Réva raší po 20. dubnu a rašící letorosty jsou na mráz velmi citlivé.
Stěny a budovy pomohou s vhodným mikroklimatem v oblastech vrchovin, pahorkatin či v podhůří; foto Shutterstock
K příznivým mikroklimatům patří stanoviště chráněná před studenými větry a skýtající možnost denní kumulace tepla s jeho postupným uvolňováním během noci. Jsou to jižní stěny domů a hospodářských budov, kamenné zídky nebo terasy na jižních svazích zahrad.
Réva je též náročná na úpravu čili vedení dvouletého dřeva a na každoroční zkracování dřeva jednoletého. Bez dokonalé znalosti těchto zásad a jejich dodržování nedocílíme očekávaného výsledku.
Réva je rostlina světlomilná, zastínění nesnáší. Způsob vedení révy na drátěnce a správné rozdělení letorostů musí směřovat k maximálnímu oslunění listů, které pak mohou naplno zajistit výživu rostliny asimilací neboli fotosyntézou.
Neméně důležité je dobré větrání listů a tím jejich rychlé osychání, které potlačuje vývin nejnebezpečnější révové choroby – perenospory neboli plísně révové, která napadá letorosty, listy, květy i hrozny..
Upravená réva: Hrozny neubírají světlo listům a listy neomezují proudění vzduchu a brzké osychání révy po dešti; foto Shutterstock
Nejnebezpečnějším živým škůdcem révy je mšička révokaz, která žije na kořenech révy a ve vinohradnických oblastech nedovoluje pěstovat révu pravokořennou. Proto se ke štěpování používá podnožových rév, které tomuto škůdci odolávají.
Z dalších nejčastějších houbových chorob je to Oidium (padlí révové), plíseň šedá (hniloba hroznů), dále akarinóza (kadeřavost révy) a erinóza (plstnatost révy), které způsobují drobní roztoči. Proti těmto chorobám je nutno celoročně bojovat alespoň v minimální míře. V současné době, kdy se ekologie stává nejdůležitější zásadou veškeré činnosti člověka, nabývá stále většího významu pěstování odolnějších odrůd, které byly vyšlechtěny v několika zemích využitím mezidruhového křížení rév.
Vitalita keřů a jejich plodnost je vedle pěstitelské péče i záležitostí správné volby podnožové révy. Je nutné vědět, že bujně rostoucí podnože (Cr2, K5, BB) v úrodné zahradní půdě zvyšují nebezpečí sprchání (špatného odkvětu) keřů u plodných odrůd. Pro ně raději volíme podnože slaběji rostoucí (T5C, SO4, aj.), které jsou výborné i pro všechny stolní odrůdy.
Vedle volby podnože má velký význam i volba vhodné odrůdy révy pro danou lokalitu. Chceme-li pěstovat hrozny stolní révy, volíme odrůdy s postupným zráním od nejranějších srpnových až po středně rané, zrající v září. Sortiment dostupných a osvědčených odrůd se postupem let vyvíjí, vyplatí se proto zajímat se o aktuální doporučení zkušenějších pěstitelů.
Sazenici ukládáme do země šikmo; foto Shutterstock
Nejčastěji sázíme na jaře od dubna do poloviny května do teplé půdy ve vzdálenosti podle budoucího vedení: Pro jednopatrové v řadách a u stěn minimálně 120 cm od sebe, pro dvoupatrové u stěn budov 80 cm od sebe.
Před hloubením jamek zarazíme do připravené půdy z podzimu 2 m dlouhé kůly pro vyvazování letorostů. Jamku vyryjeme rýčem do hloubky 40 cm a to na svahu pod kolíkem, ve volné řadě v jižním směru nebo směrem od zdi. Na dno jamky dáme lopatu dobrého kompostu. Nikdy ne čerstvý hnůj!
Sazenici v jamce postavíme mírně šikmo ke kolíku tak, aby místo srůstu podnože s roubem bylo asi 5 cm nad zemí.
Kořínky rozložíme, prosypeme kompostem, jamku zasypeme do poloviny její hloubky, rukou utěsníme a zalijeme 5 – 10 l vody.
Vzdušný mulč chrání půdu kolem sazenice před vysycháním; foto Shutterstock
Po vsáknutí vody sazenici zahrneme spodinou a z lehké půdy upravíme nad sazenicí růvek z lehké hrabanky asi 10 cm nad očkem. Růvek udržujeme až do srpna kyprý a vzdušný – pozor na snadné vylomení křehkých letorostů. Půdu udržujeme celý rok v bezplevelném stavu okopáváním.
Připravil Jan Kratochvíl
Vlhkost a vyšší teploty nahrávají rozvoji houbových patogenů také u révy. Úpravami letorostů můžeme ovlivnit mikroklima keřů tak, aby choroba nevznikla.
Ekologické pěstitelské postupy se těší oblibě i mezi vinaři. Místo chemických přípravků na ochranu rostlin používají přírodní látky, šetrné k prostředí i lidskému zdraví.
Pro révu vinnou volíme vždy to nejlepší, co můžeme. V praxi se tomu říká dobré terroir, tedy interakce vlivů klimatických i půdních ovlivněných lidskou činností.
Při návštěvě na první pohled poznáte, že pěstiteli réva učarovala. Navíc má velký přehled o stolních odrůdách a to nejen proto, že se z okna svého domu dívá na vinohrad.
Klejotok je slizovitý lepkavý výtok z trhlin a ran listnatých stromů. Na vzduchu výtok tuhne v gumovitou žlutavě až černohnědě zbarvenou hmotu. Vyskytuje se zejména u peckovin, nejvíce u broskvoní, třešní a višní, méně u meruněk a slivoní.
