
Zjistěme si, jak na ochranu proti padlí révy u rezistentů
17. 12. 2023Zimní období využíváme ke zjišťování si informací, jak např. účelně bojovat proti různým škůdcům a chorobám, jako je plíseň révy či padlí.
Réva vinná patří mezi rostliny, které se vyznačují velmi vysokou odolností k suchu. Ta je daná stavbou kořenového systému.
Hlavní kořeny, které vyrůstají na bázi podnožového řízku, mají schopnost pronikat do spodních vrstev půdy. Jestliže je půda dobře propustná, mohou pronikat až do hloubky několika metrů a zde získávat vláhu. Správný vývoj kořenového systému je ovlivněný kvalitou výsadby révové sazenice, vlhkostí a teplotou půdy. U zahrádkářů je nejvhodnější ruční výsadba do vykopaných jamek. Jamka by měla být tak široká, aby mohlo dojít k dobrému rozmístění kořenů na révové sazenici a byl tak vytvořený dostatečný prostor pro zakořenění.
Po výsadbě révové sazenice máme obvykle snahu sazenice intenzivně zavlažovat. Díky intenzivnímu zavlažování se udržuje vlhkost především v horních vrstvách půdy. Kořeny mají k dispozici vláhu, prohřátou půdu, takže jsou převážně v horní části půdního profilu.
Každodenní zálivka není vhodná. Cílem je, aby réva přirozeně zakořenila do hloubky. Nejlépe se pak vypořádává se stresem, a to nejen vyvolaným suchem.
Přiměřený stres způsobený suchem je pro révu v určitých fázích jejího vývoje (fázích vegetace) prospěšný. Zavlažování po výsadbě by proto nemělo být intenzivní a mělo by korespondovat s atmosférickými srážkami. Jestliže je suché období, je vhodné sazenici 1 až 2 krát týdně zalévat.
Také plodící révu je vhodné zavlažovat především tehdy, když má větší potřebu vody. Prvním takovým obdobím je fáze mezi rašením a kvetením, tzn. obdobím intenzivního růstu. V tomto období réva využívá zásobních látek, ale postupně přijímá také vodu z půdy. Kvalitní růst letorostů a vývoj květenství je základním předpokladem, aby réva dobře odkvetla a hrozny mohly kvalitně dozrávat. Toto první období potřeby vody končí při nasazování bobulí. V tomto prvním období však réva využívá přirozenou vláhu v půdě a potřeba závlahy je jen při delším období sucha.
Druhé období potřeby závlahy je po odkvětu při vývinu bobulí. U stolních odrůd jsou žádoucí větší bobule, u moštových odrůd naopak menší. Během 2 až 3 týdnů po dokvětu proto může nastat potřeba závlahy, především u stolních odrůd. Poslední období potřeby vody je po začátku zaměkání bobulí. Bobule začínají dorůstat do konečné velikosti a v případě sucha je vhodná doplňková závlaha. Závlahou se omezuje také riziko odpařování vody a vadnutí bobulí. Zejména u stolních odrůd a bílých moštových odrůd je vhodné, aby netrpěly výrazným stresem způsobeným suchem. Naopak u modrých odrůd, jejichž hrozny se využívají pro výrobu červených vín, může určitá míra stresu suchem pozitivně působit na kvalitu. Voda je i přirozeným způsobem tzv. ochlazování rostlinných pletiv a hrozny pak netrpí vadnutím.
I při zahrádkářském pěstování révy by však nemělo docházet k intenzivnímu, každodennímu zalévání keřů. Ve velmi teplých letních dnech se totiž voda může intenzivněji vypařovat a zvyšovat tak vlhkost vzduchu přímo v révovém keři. Vyšší vlhkost vzduchu je zcela klíčová pro vývoj mnoha houbových chorob. Riziko se zvyšuje, jestliže v prostoru pod keři je vysazená zelenina nebo květiny a tyto se intenzivně každodenně zavlažují. Nechtěně se tím vytvářejí příznivé podmínky zejména pro rozvoj padlí révy, šedé hniloby hroznů a také octové hniloby.
Důvodem je skutečnost, že vývoj těchto houbových chorob je závislý hlavně na mikroklimatu révového keře, a to se ovlivňuje také intenzitou a způsobem zavlažování.
Při závlaze by nemělo docházet k ovlhčení listů a hroznů, protože tento způsob podporuje rozvoj houbových chorob.
Závlaha révy na zahrádce je proto optimální spodní. Osvědčila se závlaha pomocí tzv. husích krků nebo částí PET lahví, kterými se voda dávkuje přímo do půdy a tím se eliminuje výše uvedený vliv na mikroklima.
Foto autor
Během léta můžeme vidět okrasné rostliny v celé jejich kráse a třeba i podle toho vybírat druhy pro podzimní nebo jarní výsadbu. Při výběru je dobré myslet i na to, jaká míra oslunění vyhovuje tomu kterému druhu.