Podlomem se rozumí vylamování nevhodných rašících výhonů na révovém keři. Raší jak očka z dvouokých a zásobních čípků nebo tažňů, tak i ze spících oček.
Správně provedený podlom zajistí optimální hustotu a vzdušnost révového keře.
Nově vysazená sazenice révy v dobrých podmínkách začíná velmi intenzivně prorůstat v místě roubování mnoha výhony, ze kterých ponecháme jen dva nejlépe postavené, vyrůstající přímo z místa roubování.
V následujícím roce celý postup opakujeme, kdy po zimním řezu na dvouoký čípek ponecháme zase dva nejlépe postavené výhony.
V dalším roce začneme zakládat již jen jeden kmínek, který vybereme z lépe postaveného výhonu při zimním řezu. Jeho výška je od 50 do 75 cm. Na vrcholu kmínku necháme prorůst první tři očka a veškeré rašící výhony pod nimi vylámeme.
Letorosty vyrůstající na kmeni musíme všechny odstranit. Obvykle se stává, že nejvíce spících oček bývá okolo místa roubování. Tato očka prorůstají v různých časových intervalech během jarních měsíců, proto podlom musíme většinou provádět několikrát za vegetaci.
Důležité je provést vylamování včas. Dbáme na to, abychom odstraňovali výhony v bylinném stavu, když mají velikost asi 8–15 cm, a abychom je nenechali vyzrát a zdřevnatět. Tím bychom keř zbytečně zatěžovali dalšími řeznými ranami, které představují vstupní bránu pro infekci houbových chorob zvláště pak pro ESCA – patogenní houby Phaeomoniella chlamydospora, Phaeoacremonium aleophilum a Fomitiporia mediterranea a další. Ty napadají dřevní hmotu a způsobují chřadnutí a úhyn révových keřů.
V případě, že nemáme jinou možnost a vyzrálé výhony již na keři vznikly, řezné rány po jejich odstranění ošetříme stromovým balzámem.
Protože se kalusové pletivo na révě vytváří jen zvolna, může se případná dřevní nekróza šířit dál do zdravého dřeva. Při vyšších teplotách se lépe daří keřům nepřetíženým násadou hroznů a dobře hnojeným dusíkem.
V horních částech rostliny, například u rýnskohessenského vedení, provádíme podlom tak, že ponecháme pouze výhony, které vyrůstají z hlavních oček a odstraníme všechny ostatní letorosty i v případě, že mohou nést květenství a následně hrozny.
Je-li tažeň příliš zahuštěný obrostem, vylámeme všechny letorosty rašící z podoček a také letorosty nevhodně postavené na keři např. směřující k zemi. Pokud zimní řez provedeme se zatížením keře např. na osm plodonosných oček, mělo by na keři po podlomu zůstat jen osm letorostů rovnoměrně rozmístěných po celém tažni.
U kordónového vedení (tedy při zimním řezu na dvouoké čípky) ponecháváme vždy jen dva vyrůstající letorosty na čípku. Mezi pravidelně rozmístěnými čípky na kordónovém rameni by měl zůstat vždy volný prostor bez jakéhokoliv obrostu.
Dobře provedené vylamování ušetří spoustu práce za vegetace, kdy nebudeme muset osečkovat spousty letorostů na velmi zahuštěném keři. Budeme mít porost optimálně hustý a vzdušný, který bude rychleji osychat po dešti a tím přispějeme i k menšímu šíření houbových chorob a v neposlední řadě budeme mít mnohem méně práce při zimním řezu, kdy vždy dbáme na to, abychom na révovém keři udělali co nejméně velkých řezných ran.
Foto autor
Ekologické pěstitelské postupy se těší oblibě i mezi vinaři. Místo chemických přípravků na ochranu rostlin používají přírodní látky, šetrné k prostředí i lidskému zdraví.
Pro révu vinnou volíme vždy to nejlepší, co můžeme. V praxi se tomu říká dobré terroir, tedy interakce vlivů klimatických i půdních ovlivněných lidskou činností.
Problémy s výživou révy na zahradě bývají spojeny s místem výsadby. Poměrně mohutný kořenový systém révy narůstá hluboko pod zem i do značné šířky.
Jan Piškula z Neratovic pěstuje stolní odrůdy révy vinné v Polabí, v nadmořské výšce 170–175 m. Před časem popsal své zkušenosti časopisu Zahrádkář.
Do našich zahrádek se v poslední době rozšířila Salix caprea Kilmarnock – otužilý, kompaktní pomalu rostoucí strom s deštníkovitou korunou a velkým množstvím kočiček v jarním období. Sazenice se prodávají jako stromky naroubované na kmínku.
