Ať už pěstujeme vinnou révu na kordonové tvary nebo vrcholové, každý způsob má své zákonitosti. Vyplatí se nám je respektovat.
Kordonové tvary révy mají větší podíl starého dřeva. Jsou proto vhodné do méně příznivých klimatických podmínek. Kořeny a staré dřevo jsou totiž velmi významným zdrojem zásobních látek. Mohou tak daleko lépe odolávat nepříznivým podmínkám jako jsou třeba zimní mrazy. O přítomnosti zásobních látek (cukry a minerální látky) se nejlépe přesvědčíme při slzení révy. V tuto chvíli je možné na dřevě pozorovat krystalky soli.
Kordonových tvarů dosáhneme různým tvarováním kordonových ramen. Můžeme zde najít podobnost například u některých druhů jabloní. To představuje výhodu zejména pro zahrádkáře, kteří révu pěstují u staveb. Prostřednictvím prodlužování kordonových ramen můžeme vést révu k různým opěrným, možno i patrovým konstrukcím.
Teprve na kordonových ramenech tvořených starým dřevem se nechává jednoleté plodné dřevo a to pouze na horní straně ramena. Spodní strana ramena je potom hladká, bez řezných ran. Zajišťuje se tím plynulý tok živin a asimilátů.
Plodné dřevo na horní straně kordonového ramena
Nejčastěji ponecháváme jako plodné dřevo čípky (1–2 očka) nebo krátké tažně (2–4 očka). Důvodem je možnost rychlého přeplození, ke kterému může dojít při vysokém počtu ponechaných oček. Na přeplozených keřích jsou menší hrozny a může také docházet k oslabení růstu.
U stolních odrůd buďme opatrní. Čípky a krátké tažně nemusí být pro jejich pěstování vždy optimální ve srovnání s vrcholovými tvary révy. V bazálních očkách na letorostu se většinou tvoří nižší počet hroznů. Hrozny i bobule jsou často menší. U některých odrůd jsou bazální očka na letorostu málo nebo dokonce úplně neplodná.
Kordonové tvary jsou ve své klasické podobě vhodné spíše pro pěstování moštových odrůd. Poskytují dostatek hroznů a zahrádkáři mohou tuto úrodu využívat pro výrobu moštů, burčáku nebo vína.
Vysoký podíl starého dřeva je spojený také s vysokým počtem spících oček na starém dřevě.
Zapěstování je podobné jako u vrcholového tvaru s řezem na tažně. Tažeň tvarujeme vodorovně k vodicímu drátu. V následujícím roce při zimním řezu ponecháme odplozený tažeň jako základ kordonového tvaru. Na odplozeném tažni, který již představuje kordonové rameno, ponecháme plodné dřevo ve tvaru čípků nebo krátkých tažňů.
Odplozený tažeň jako základ kordonového tvaru
Pokud chceme kordonové rameno dále prodlužovat, vždy použijeme letorost z koncového očka. Ten opět vyvazujeme vodorovně k opoře, kde vytvoří další základ kordonového ramena.
K pěstování révy se často využívá opěrných konstrukcí v podobě pergol, díky kterým můžeme kordonová ramena snáze tvarovat. Už při jejich tvarování bychom měli myslet na rozmístění plodného dřeva. Na velkých pergolách mohou být plodné letorosty rozmístěné 0,3–0,5 m od sebe. Pergola je pak dobře vzdušná a na plodném dřevě je potom možné ponechat například 4–6 oček.
Kordonová pergola s plodnými čípky
Kordonová ramena můžeme tvarovat rozmanitými způsoby. Při využití pro pěstování stolních odrůd v nevinařských oblastech pečlivě kontrolujeme, aby na keřích nebylo vysoké zatížení. V tomto případě by totiž nemusely hrozny kvalitně dozrávat.
Počet letorostů snadno redukujeme nejenom zimním řezem, ale také vylamováním letorostů při podlomu. Jde o to, aby byl tvar vždy vzdušný a zóna hroznů byla dobře osluněná.
Foto autor
Réva patří mezi teplomilné dřeviny. I když se stále více rozšiřuje mimo tradiční vinařské oblasti, počítáme s rizikem, že ji poškodí mrazy.
Při slabším zimním řezu révy se nám sice urodí víc hroznů, ale budou drobné s nekvalitními bobulemi.
Zahrádkáři zpravidla načasují zimní řez révy na konec února až začátek března. Zabrání tím intenzivnímu slzení – vytékání mízy z řezných ran.
Obojí je třeba dobře naplánovat: výstavbu i výsadbu. Místo pro sazenice révy vybereme tak, abychom mohli pergole dát požadovaný tvar, kterému zase musí odpovídat opěrná konstrukce.
Jabloně a hrušně trpí za déletrvajícího vlhkého počasí strupovitostí. Tato nemoc se vyskytuje hlavně ve vyšších polohách s většími srážkami a v uzavřených vlhkých údolích. Více trpí stromy s přehoustlými korunami.
