
Poznáváme zahradu, abychom do ní dobře vybrali ovocné druhy
18. 4. 2021Role, které člověku přináší život, bývají různé. I pěstitelem se můžete stát až jednoho dne. Dříve či později se pak vynoří přání sklízet ovoce, které zatím nemáme.
Mezi višněmi najdeme jak odrůdy určené přednostně na kompoty, džemy, marmelády nebo tradiční griotku, tak takové, které jsou lahůdkou mezi čerstvým ovocem.
Na rozdíl od třešní dosahují stromy višní zpravidla výrazně menších rozměrů i při použití klasických generativních (ze semene množených) podnoží, jakými jsou ptáčnice nebo mahalebka. To jim dává šanci většího rozšíření v horších půdně klimatických podmínkách, na svazích nebo v menších zahrádkách. Stromy vzhledem k opožděnému kvetení většinou unikají pozdně jarním mrazíkům a jsou také k nízkým teplotám odolnější než třešně a to ve dřevě i pupenech.
Závažnějším problémem, stejně jako u meruněk, je moniliová spála s následným odumíráním plodonošů a zasycháním letorostů. Chceme-li mít kvalitní úrodu, musíme počítat s chemickým ošetřením na začátku a koncem kvetení vhodnými fungicidy.
Podle plodů se višně dělí na višně pravé a sladkovišně.
V Registru odrůd České republiky jsou zastoupeny především kyselky.
Menší koruny většiny odrůd višní ve srovnání s třešněmi dovolují použití generativních podnoží (z třešní jsou to selekce ptáčnic z Turnova P-TU-1, P-TU-2 a P-TU-3, u mahalebky semenáč ze Šlechtitelské stanice v Klčově na východním Slovensku, typ MH-KL-1). Odrůdy naštěpované na těchto podnožích velmi dobře kotví, nepotřebují tedy trvalou opěru.
Pokud jde o další vegetativní podnože, v nejlepších půdních podmínkách a při pravidelné závlaze či zálivce lze ze zahraničních použít například podnože Colt nebo Gisela, z Holovous pak poněkud více vzrůstnou selekci P-HL-B.
Předpokladem u duté (kotlovité) koruny je, že nosné větve svírají s kmenem ostřejší úhel (koruna nemá „talířový“, ale spíše vázovitý charakter) a rostou v určitém odstupu od kmene.
Z pěstitelských tvarů se osvědčil čtvrtkmen s výškou kmene okolo 1 m, zákrsek (kmen 0,6 až 0,8 m) s pyramidální, pyramidálně dutou, popř. dutou korunou (bez prodlouženého kmene čili terminálu).
Tvarování na způsob ovocné stěny připadá v úvahu tehdy, chce-li pěstitel využít omezený prostor. Zpravidla vyhovuje volně rostoucí palmeta s prodlouženým kmenem (terminálem) a vedením hlavních ramen ve směru řady. Na těchto větvích zpětným řezem „provokujeme“ višně k tvorbě delších letorostů. V následném roce přinesou tyto již vyzrálé jednoleté výhony s diferencovanými květními pupeny kvalitní plody.
Společně s třešněmi se višně dělí podle doby zrání do osmi zralostních týdnů. Nejvíce odrůd je zastoupeno v 6. až 8. týdnu (kalendářně je to převážně v červenci, ve vyšších polohách až začátkem srpna).
Zahrádkáři ocení, že všechny dnes registrované odrůdy jsou samosprašné, takže spolehlivě plodí i jednotlivě vysazený strom v zahradě. Výjimkou jsou starší, v současné době již nepěstované cizosprašné odrůdy Köröšská a Vackova.
Představme si stručně ty nejvýznamnější odrůdy od nejranějších po nejpozdnější.
Meteor Korai (též Meteor raný) je sladkovišeň až kyselka, zrající na přelomu 2. a 3. třešňového týdne (polovina června). Tmavočervené, středně velké plody sladkokyselé chuti se hodí především pro přímý konzum. Až na výjimky nejsou napadány vrtulí třešňovou (nečerviví).
Érdi Bötermö je kyselka 4. týdne zrání (koncem června až začátkem července). Střední až větší plody s atraktivní červenou barvou a velmi chutnou, šťavnatou sladkokyselou dužninou jsou vhodné jak pro přímý konzum, tak pro zpracování. Květy jsou citlivější na pozdně jarní mrazíky.
Favorit jako přechodný typ od kyselky k amarelce zraje rovněž ve 4. týdnu. Vyniká velkými, ploše kulovitými plody s měkčí, šťavnatou, málo barvící dužninou výborné chuti, dobře se oddělují od stopky. Jejich využití je především jako stolní ovoce. Plody jsou náchylnější k monilióze.
Záhoračka je kyselka zrající v 5. třešňovém týdnu (první polovina července). Středně velké plody mají tužší, tmavě červenou šťavnatou, velmi dobrou navinulou dužninu, šťávou silně barvící. Plody jsou vhodné jak pro přímý konzum, tak na zpracování.
Morellenfeuer s často užívaným synonymním názvem Kelleriis 16 zraje na přechodu 5. až 6. třešňového týdne. Jde o typickou kyselku se středně velkými, kulovitými až vejčitými, tmavě hnědočervenými plody a velmi šťavnatou navinulou až kyselou dužninou, silně barvící. Jsou výborné na zpracování (sušení).
Újfehértói Fürtös je pravidelně plodící kyselkou 6. týdne zrání, s velkými, sytě červenými plody a měkkou, šťavnatou dužninou sladce navinulé, aromatické, velmi dobré chuti. Zpočátku bujný růst se v plodnosti zbrzdí. Plody jsou vhodné jak k přímému konzumu, tak k nejrůznějším formám zpracování.
Fanal (synonymum Nefris) je tržně poměrně rozšířenou kyselkou zrající v 6. až 7. třešňovém týdnu, s dobrým zdravotním stavem. Středně velké až velké hnědočervené plody s navinulou až kyselou, natrpklou, silně barvící dužninou se nehodí k přímému konzumu, zato jsou pro svou výraznou chuť výtečné zvláště k přípravě griotky.
Oblačinska patří mezi kyselky se středními až menšími, mírně zploštělými tmavočervenými plody se šťavnatou dužninou a barvící, červenou šťávou. Sklízí se v 7. týdnu zrání třešní. Odrůda je vhodná především na zpracování.
Morela pozdní (syn. Amarelka stinná) zůstává vzhledem k jistotě výnosů, odolnosti k mrazům a malým korunám již mnoho let nejvíce rozšířenou kyselkou jak v tržních sadech, tak v zahrádkách. Zraje koncem 7. až v 8. třešňovém týdnu, dlouho vydrží na stromě. Plody střední velikosti jsou hnědočervené, dužnina tmavě červená, šťavnatá, trpce nakyslá. Hodí se ke všem formám zpracování, méně jako stolní ovoce, často se zmrazuje.
Foto autor
Klejotok je slizovitý lepkavý výtok z trhlin a ran listnatých stromů. Na vzduchu výtok tuhne v gumovitou žlutavě až černohnědě zbarvenou hmotu. Vyskytuje se zejména u peckovin, nejvíce u broskvoní, třešní a višní, méně u meruněk a slivoní.