Mezi ovocné stromy, které zdobí krajinu Česka, jistě patří třešeň. Na semenných podnožích a vyšším kmeni se třešně dožívají vysokého věku.
A také další vlastnosti třešně pomohly takovým stromům, aby se staly nepřehlédnutelnými:
Podzim
Vedle původního botanického druhu třešně ptačí, kterou většinou šíří ptactvo, mají v krajině větší zastoupení roztroušené extenzivní sady, alejové nebo solitérní stromy ušlechtilých odrůd třešní. Mnohé ze starších neztratily na svém významu ani dnes, zvláště pro integrované a ekologické účely pěstování.
Sortiment třešní je velmi široký, čítá více než sto odrůd včetně nověji vyšlechtěných ovocnáři v Holovousích.
Jaro
Třešním se v podmínkách České republiky daří. Pro pěstování jsou zvlášť vhodné středně těžké až lehčí, přiměřeně vlhké propustné půdy v nadmořské výšce do 350 m, kde je roční teplota okolo 8 °C a úhrn ročních srážek dosahuje 650 milimetrů.
Nesnášejí mrazové kotliny, vysokou hladinu podzemní vody ani zamokřená stanoviště, kde jsou poškozovány mrazy v době kvetení. V těchto lokalitách jsou navíc postihovány klejotokovou rakovinou a někdy stromy předčasně odumírají na asfyxii („zadušení“ kořenů).
Ojíněná třešňovka
Polohy pro třešně by měly být mírně svažité, chráněné od severu. Velmi vhodné jsou jižní svahy jako nejteplejší a nejvíce osluněné.
Při pěstování třešní v širokých sponech, u málo frekventovaných komunikací v alejích a roztroušených sadech se dlouhověkost stromů s přirozeně velkou korunou ukazuje jako přednost. S tím souvisí i štěpování vybraných odrůd třešní na bujně rostoucí generativní (semenné) podnože, zejména ptáčnici.
Raná srdcovka Karešova
Třešně jsou mimořádně cenným ovocem, určeným zejména k jídlu, doplňkově i pro zpracování na kompoty, šťávy, ovocné destiláty).
Stromy spolehlivě kotví v půdě díky hluboké kořenové soustavě, což dovoluje v pozdějších letech pěstovat třešně bez trvalé opěrné konstrukce nebo kůlu, aniž by se vyvracely.
Pokud pěstujeme kvalitní rané třešně zrající v prvním až druhém třešňovém týdnu, například odrůdy Aranka, Burlat, Karešova, Kaštánka, a stihneme je včas sklidit, nebývají napadány vrtulí třešňovou, která způsobuje známou červivost plodů.
Na konci svého života jsou stromy naštěpovaných odrůd i původních planých ptáčnic významným zdrojem kvalitního dřeva využívaného k nejrůznějším účelům.
Foto autor
Stejně jako klasická hudba těší své publikum, také připomínání starých odrůd třešní může vést k jejich novému angažmá v zahradě i sadu.
Českým názvem moniliový úžeh nebo moniliová spála se označuje choroba peckovin nejspíš podle toho, že suché zbytky květů, například višní, připomínají poškození vysokou teplotou. Spálené však nejsou.
Třešeň pokládají někteří znalci za domácí evropský druh, jiní za její pravlast považují Asii. Všeobecné oblibě se těší hned z několika důvodů.
Jaro – doba rašení, doba po odkvětu, začátek léta, léto – doba zrání třešní, doba po sklizni. To jsou termíny, kdy řezat třešně.
S osázením nádob a truhlíků nemusíme čekat až po ledových mužích – od března je mnoho květin k tomuto účelu vhodných. Patří sem především macešky, sedmikrásky a chejr vonný (Cheiranthus), použít můžeme trvalky – prvosenky, z cibulovin narcisy a další.
