Švestka, pološvestka, slíva a jiné: odrůdy slivoní vhodné do zahrady

2. 8. 2020

Většina odrůd slivoní pěstovaných na českém území geneticky vychází z druhu Prunus domestica, tedy ze slivoně švestky neboli švestky domácí.

První odrůdy slivoní vznikly pod Kavkazem, kde se samovolně křížila trnka s myrobalánem.

Pomologické rozdělení slivoní

Pěstitelé rozlišují skupiny slivoní podle vzrůstnosti a habitu stromů a podle znaků a vlastností plodů. Mezi slivoně tak patří:

  • slívy
  • špendlíky
  • mirabelky
  • renklódy (s plody kulovitými či vejčitými )
  • švestky (pravé švestky)
  • pološvestky (datlovky, oválné švestky, kulovité švestky )

Cizosprašné, částečně i zcela samosprašné

Jednotlivé odrůdy mají rozdílné způsoby opylování. Odborníci mluví o rozmanitých opylovacích poměrech. Podle nich se odrůdy dělí na:

U částečně samosprašných odrůd se díky opylovači výnos ovoce výrazně zvýší.

  1. Cizosprašné (např. Althanova, Bryská, Zelená renklóda, atd.),
  2. Částečně samosprašné (Nancyská, atd.),
  3. Plně samosprašné (Domácí velkoplodá, Vlaška, atd.).

Při výsadbě je dobré na tuto skutečnost pamatovat a cizosprašné odrůdy vysazovat spolu s opylovači – ve stejnou dobu kvetoucími jedinci jiné odrůdy.

Z odrůd se nejvíc pěstují pološvestky

Ve Státní odrůdové knize bylo k roku 2018 zapsáno 36 plodových odrůd slivoní (str. 68), z toho 1 mirabelka, 3 renklódy, 5 slív a zbytek tvoří švestky a pološvestky.

Následující popsané starší odrůdy vhodné do zahrady jsou řazeny podle doby dozrávání od nejranějších po nejpozdnější. Pro srovnání je uveden počet dnů před dozráním plodů odrůdy Domácí velkoplopdé nebo po něm. Švestka Domácí velkoplodá dozrává podle počasí zhruba v polovině září.

Čačanská raná

Velmi raná pološvestka, zraje 42 dnů před Domácí velkoplodou. Byla vyšlechtěna v Jugoslávii jako kříženec odrůd Wangenheimova a Požegača. Strom roste středně bujně až bujně, koruna je středně hustá až hustá, její habitus je polovzpřímený.

Pološvestka Čačanská raná

Plod je velmi velký, z bočního pohledu elipsovitý. Slupka má po odstranění ojínění fialovomodrou barvu. Dužnina je žlutavě zelená, měkká až středně tuhá, středně šťavnatá, navinule sladká až nasládlá, příjemné chuti. Dužnina na pecce neulpívá. Plodnost této odrůdy je střední až velká, je možno ji vysazovat do všech oblastí, v okrajových oblastech na chráněná stanoviště. Plody postupně dozrávající vynikají svou výjimečnou velikostí a dobrou chutí. Hodí se převážně pro stolní použití. Proti šarce je však pouze středně odolná.

Bryská

Raná slíva, zraje 30 dnů před Domácí velkoplodou. Jedná se o starou odrůdu původem z Francie. Strom roste středně bujně až bujně, koruna je středně hustá až hustá a její habitus vypřímený až polovzpřímený.

Slíva Bryská

Plod je malý, z bočního pohledu tvarem zploštělý. Základní barva slupky je po odstranění ojínění fialovomodrá. Dužnina je žlutavě zelená, měkká až středně tuhá a mnoho až velmi mnoho šťavnatá. V chuti je vynikající, sladká až velmi sladká, aromatická. Dužnina na pecce neulpívá. Plodnost je velká až velmi velká. Není náročná na podmínky stanoviště, v okrajových oblastech sázíme na chráněné pozemky. Proti šarce je středně odolná.

Čačanská lepotica

Raná pološvestka, zraje 28 dnů před odrůdou Domácí velkoplodá. Byla vyšlechtěna v Jugoslávii jako kříženec odrůd Wangenheimova a Požegača. Strom roste středně bujně až bujně, koruna je řídká až středně hustá, její habitus je vzpřímený.

Pološvestka Čačanská lepotica

Plod je velký, z bočního pohledu tvarem elipsovitý. Slupka je po odstranění ojínění tmavě modrá. Dužnina je žlutavě zelená, tuhá, středně šťavnatá, sladce navinulá až navinule sladká, dobré chuti. Dužnina na pecce neulpívá. Plodnost této odrůdy je velká až velmi velká, brzká a pravidelná. Jedná se o odrůdu s velkou výnosovou jistotou. Je možno ji vysazovat do všech oblastí, v okrajových oblastech na chráněná stanoviště. Z teplých oblastí jsou plody chutnější. Je tolerantní k šarce.

Wangenheimova

Středně raná pološvestka, zraje 10 dnů před Domácí velkoplodou. Pochází z Německa. Strom roste bujně, koruna je středně hustá, její habitus rozložitý.

Pološvestka Wangenheimova

Plod je malý až středně velký, z bočního pohledu tvarem elipsovitý. Po odstranění ojínění je základní barva slupky fialovomodrá. Dužnina má barvu žlutavě zelenou, je tuhá a středně šťavnatá. Chuť má navinule sladkou až sladkou, je aromatická, velmi dobrá. Dužnina na pecce neulpívá. Stromy této odrůdy plodí mnoho až velmi mnoho. Jedná se o plastickou odrůdu pro univerzální využití se střední odolností proti šarce.

Gabrovska

Pozdní švestka, zraje 6 dnů před odrůdou Domácí velkoplodá. Byla vyšlechtěna v Bulharsku jako kříženec odrůd Kjustendilska sliva a Montfortská. Strom roste slabě až středně bujně, koruna je středně hustá, její habitus široce rozložitý.

Švestka Gabrovska

Plod je středně velký až velký, z bočního pohledu má elipsovitý tvar. Základní barva plodu je po odstranění ojínění tmavě modrá. Dužnina je žlutavě zelená, tuhá a středně šťavnatá. Chuť má sladce navinulou, při plném vyzrání a v teplých oblastech na kvalitních stanovištích až sladkou, aromatickou a velmi dobrou. Dužnina na pecce neulpívá. Plodnost je pouze střední. Jedná se o kvalitní odrůdu s všestranně využitelnými atraktivními plody. Proti šarce je uváděna jako velmi odolná.

Stanley

Pozdní pološvestka, zraje 5 dnů před Domácí velkoplodou. Byla vyšlechtěna v USA jako kříženec odrůd Agenská a Grand Duke. Strom má vzrůstnost střední až silnou, koruna je řídká a její habitus rozložitý.

Pološvestka Stanley

Plod je velký, z bočního pohledu elipsovitý. Základní barva slupky je po odstranění ojínění tmavě modrá. Dužnina má barvu žlutavě zelenou, je tuhá a středně šťavnatá. Chuť plodu je navinule sladká až sladká, aromatická a dobrá až velmi dobrá. Kvalita chuti se zvyšuje, pokud plody pochází z teplých a sušších stanovišť a v letech s vyšší teplotou a nižším množstvím srážek v období dozrávání plodů. Dužnina na pecce neulpívá. Plodnost je stálá, velká až velmi velká. Pro svou výnosovou jistotu, kvalitní a atraktivně vypadající plody a toleranci na šarku je velmi pěstovanou odrůdou.

Čačanská rodná

Tato středně raná až pozdní pološvestka zraje 12 dnů před odrůdou Domácí velkoplodá. Byla vyšlechtěna v Jugoslávii jako kříženec odrůd Wangenheimova a Stanley. Roste slabě, korunu tvoří středně hustou.

Pološvestka Čačanska rodna

Plod dosahuje střední až velké velikosti, z bočního pohledu je elipsovitý. Základní barva slupky je po odstranění ojínění fialovomodrá. Dužnina má žlutavě zelenou barvu, je středně tuhá až tuhá, středně až velmi šťavnatá, sladká, aromatická, výborná. Pecka k dužnině nepřilnává. Plodnost je velká až velmi velká. Plody jsou vhodné pro stolní použití i konzervárenské zpracování. Proti šarce švestek uvádí žadatel odrůdu jako velmi odolnou. Pro pěstování volíme spíše teplé a nejlepší střední polohy, ze kterých na kvalitních stanovištích a při dobré agrotechnice dostaneme vysoce jakostní plody.

Těchobuzická

Jedná se o středně ranou až pozdní švestku, zraje 12 dnů před odrůdou Domácí velkoplodá. Byla vyšlechtěna v České republice křížením odrůd Domácí velkoplodá a Zelená renklóda. Vzrůstnost stromu je střední, koruna řídká až středně hustá.

Švestka Těchobuzická

Plod je malý až středně velký, z bočního pohledu tvarem elipsovitý, základní barvu slupky po odstranění ojínění má tmavě modrou. Dužnina je žlutavě zelená, tuhá, středně šťavnatá, sladká, aromatická, výborná. Pecka jde snadno oddělit od dužniny. Plodnost je středně velká až velká. Plody mají široké uplatnění jako stolní ovoce i ke konzervárenskému zpracování. Odolnost vůči šarce švestek je vyšší než u Domácí velkoplodé. Tuto kvalitní švestku lze pěstovat ve všech oblastech určených pro slivoně, v okrajových oblastech na chráněných stanovištích.

Jojo

Středně raná až pozdní pološvestka, zraje 12 dnů před odrůdou Domácí velkoplodá. Pochází z Německa, kde byla vyšlechtěna jako kříženec odrůd Ortenauer a Stanley. Vzrůstnost stromu je střední, koruna řídká až středně hustá, habitus polovzpřímený až rozložitý.

Pološvestka Jojo

Plod je velký, z bočního pohledu tvarem elipsovitý. Základní barva slupky je po odstranění ojínění fialovomodrá. Dužnina je žlutavě zelená, tuhá, středně šťavnatá, nevláknitá, sladce navinulá, průměrné až dobré chuti. Pecka je z bočního pohledu široce elipsovitá, z čelního úzce elipsovitá, k dužnině nepřilnavá. Plodnost je velmi brzká a velmi velká. Pro pěstování volíme spíše teplé polohy, kde dosáhnou plody lepší kvality. Strom je zajímavý svou poměrně slabou vzrůstností a bohatou plodností, za což si žádá zvýšeně pečlivou agrotechniku. Žadatel uvádí rezistenci k šarce švestek, tedy tato odrůda by neměla být šarkou vůbec napadena.

Valor

Tato pozdní pološvestka zraje 7 dnů před odrůdou Domácí velkoplodá. Vznikla v Kanadě, kde byla vyšlechtěna jako kříženec odrůd Imperial Epineuse a Grand Duke. Vzrůstnost stromu je silná, koruna hustá.

Pološvestka Valor

Plod dosahuje velmi velké velikosti, z bočního pohledu má tvar elipsovitý. Slupka má základní barvu po odstranění ojínění fialovomodrou. Dužnina je žlutavě zelená, středně tuhá až tuhá, středně až velmi šťavnatá, navinule sladká až sladká, aromatická, výborná. Pecka k dužnině nepřilnává. Plodnost je velká až velmi velká, bohužel často v chomáčích, odrůda je tak náchylnější na moniliózu plodů. Ovoce je vhodné jak pro stolní použití, tak i pro konzervárenské zpracování. Na šarku švestek je citlivější. Je to pološvestka s velmi atraktivními a kvalitními plody, velmi vhodná pro pěstování v nízkých tvarech na slabě rostoucích podnožích (Pixy) ve všech oblastech. V okrajových oblastech ji pěstujeme na chráněných stanovištích. Vyžaduje kvalitní agrotechniku.

Valjevka

Pozdní pološvestka, zraje 5 dnů před odrůdou Domácí velkoplodá. Vznikla v Jugoslávii jako kříženec odrůd Agen 707 a Stanley. Vzrůstnost stromu je střední až silná, korunu tvoří středně hustou až hustou.

Pološvestka Valjevka

Plod je velký, tvar má z bočního pohledu vejčitý. Základní barva slupky je po odstranění ojínění tmavě modrá, dužnina žlutavě zelená, tuhá, středně šťavnatá, v chuti navinule sladká až sladká, mírně aromatická, v příznivých letech a na kvalitních stanovištích velmi dobrá. Pecka k dužnině nepřilnává. Plodnost je velmi velká, plodí spolehlivě každým rokem. Ovoce má všestranné využití jako stolní i na konzervárenské zpracování, zvláště vhodné je k sušení. Vůči šarce žadatel uvádí odrůdu jako velmi odolnou. Pro pěstování můžeme využít nejlépe teplejší oblasti, kde při pěstování na stanovištích s hlubokou živnou půdou dobře zásobenou vláhou, získáme nejkvalitnější plody.

Domácí velkoplodá švestka

Není možné opominout tuto chuťově těžko překonávanou odrůdu švestky zrající podle podmínek stanoviště kolem poloviny září. Strom roste středně bujně až bujně, tvoří středně hustou korunu polovzpřímeného habitu.

Švestka domácí velkoplodá

Plod je malý až středně velký, z bočního pohledu je protáhlý. Slupka je po odstranění ojínění tmavě modrá. Dužnina je žlutavě zelená, tuhá a středně šťavnatá. Její chuť je sladká, plná, aromatická a výborná. Dužnina na pecce neulpívá. Plodnost je středně velká až velká. Jedná se bezesporu o jednu z nejkvalitnějších odrůd, ovšem bohužel citlivou na šarku.

President

Patří mezi velmi pozdní pološvestky, zraje 5 dnů po odrůdě Domácí velkoplodá. Byla objevena na konci 19. století v Anglii jako náhodný semenáč. Vzrůstnost stromu je slabá až střední, koruna řídká až středně hustá, habitus koruny polovzpřímený.

Pološvestka Prezident

Plod je velký až velmi velký, z bočního pohledu elipsovitý. Slupka má po odstranění ojínění tmavě modrou barvu. Dužnina je žlutavě zelená, středně tuhá, středně až velmi šťavnatá, nevláknitá, navinule sladká až sladká, aromatická, velmi dobrá. Pecka je z bočního pohledu široce elipsovitá, z čelního elipsovitá, k dužnině nepřilnává. Plodnost je velká. Pěstovat lze ve všech oblastech, v okrajových volíme chráněná stanoviště. Vzhledem k vysoké plodnosti a poměrně velké náchylnosti na moniliózu plodů je vhodná probírka plůdků nebo regulace násady řezem. Zralé plody nenecháváme dlouho na stromě, ztrácejí na kvalitě. Pěstovat můžeme s úspěchem na slabě rostoucích podnožích (Pixy) v nízkých tvarech. Vůči šarce švestek je středně citlivá.

Elena

Velmi pozdní pološvestka, zraje 10 dnů po odrůdě Domácí velkoplodá. Pochází z Německa, kde byla vyšlechtěna jako kříženec odrůd Vlaška a Stanley. Vzrůstnost stromu je střední až silná, korunu tvoří středně hustou, habitus má polovzpřímený.

Pološvestka Elena

Plod je středně velký, z bočního pohledu vejčitý. Základní barva slupky je po odstranění ojínění fialovomodrá. Dužnina je žlutavě zelená, středně tuhá, středně až velmi šťavnatá, nevláknitá, sladká až velmi sladká, aromatická, výborná. Pecka je z bočního pohledu široce elipsovitá, z čelního elipsovitá, k dužnině částečně přilnavá. Plodnost je střední až velká. Plody jsou tvarově a velikostně poněkud méně vyrovnané. Pěstovat lze ve všech oblastech, vzhledem k velmi pozdnímu zrání však volíme spíše teplejší polohy. Žadatel uvádí toleranci k šarce švestek.

Presenta

Řadí se mezi velmi pozdní švestky, zraje 12 dnů po odrůdě Domácí velkoplodá. Byla vyšlechtěna v Německu křížením odrůd Orenauer a President. Strom roste středně silně až silně, korunu má středně hustou, její habitus je rozložitý.

Pološvestka Presenta

Plod je středně velký, z bočního pohledu má elipsovitý tvar. Slupka má po odstranění ojínění fialovomodrou základní barvu. Dužnina je žlutavě zelená, tuhá, středně šťavnatá, vláknitá, v chuti sladká až velmi sladká, aromatická, výborná. Pecka je z bočního pohledu široce elipsovitá, z čelního elipsovitá, k dužnině nepřilnavá. Plodnost je velká. Je to velmi pozdně zrající odrůda, pro její pěstování proto vybíráme pouze teplé polohy, v chladnějších polohách a v letech s méně příznivým průběhem počasí plody hůře dozrávají. Uváděna tolerance k šarce švestek.

Nároky na stanoviště

Slivoně jsou v Česku obecně považovány za domácí druh. Slivoně typu domácí švestky jsou lépe přizpůsobené tuzemským klimatickým podmínkám než například odrůdy pocházející z podmínek jižní Evropy. Zejména švestky a pološvestky mají-li dosáhnout plné kvality plodů, vyžadují teplé polohy, chráněné proti severozápadním a severovýchodním větrům, s dostatečně slunným dlouhým létem. Pokud jde o půdy, jsou vhodné půdy hluboké, úrodné, dobře zásobené vodou. V suchých půdách plody předčasně opadnou. Ve studených polohách plody nedozrají.

Důležitá volba podnože

Pro vyšší tvary a do sušších nebo naopak těžkých a vlhkých půd používáme převážně myrobalán (MY-KL-A, MY-VS-1 ad.), pro nízké tvary pak slivoň (St. Julien A, Pixy ad.).

Pěstování

Stromky vysazujeme podle obecně platných pravidel.

Korunku upravujeme vždy na jaře. Odstraněníme nadbytečné výhony, ponechané (dle zvoleného tvaru) seřízneme na 3 – 5 pupenů. U korunky se středním výhonem zakrátíme ponechané výhony o 2/3 délky tak, aby konce postranních výhonů byly přibližně v jedné rovině a střední výhon mírně převyšoval postranní výhony. Řežeme na pupen vnější.

V prvních letech (4 – 5) provádíme výchovný řez stromků dle zvoleného pěstitelského tvaru a posléze řez udržovací, kterým odstraňujeme nemocné, poškozené, nevhodně rostoucí a nadbytečné větve. U starších stromů je pro obnovu růstu a zlepšení zdravotní kondice stromu možný řez mírně zmlazovací.

Sklizeň

Období konzumní zralosti je různé dle ranosti jednotlivých odrůd, od nejraněji zrajících – koncem července (např. odrůda Herman) až po nejpozdněji zrající – koncem měsíce září (Elena, Presenta). Odrůdy dozrávají najednou i postupně, pak musíme sklízet probírkou.

  • U některých odrůd plody i po dozrání na stromech drží, jiné ihned opadávají již v průběhu zrání.

V době sklizně by plody měly být barevně vyzrálé, zaměkající, s rozplývavou dužninou a kvalitních chuťových vlastností. Zejména u odrůd pocházejících z jižních států Evropy (Čačanska najbolja, Čačanska lepotica, ad.) je velmi důležité kvalitní vyzrání na stromě, jinak nejsou plody chuťově jakostní.

Naopak jsou i odrůdy, které nesmíme nechat přezrát, ztrácejí pak šťávu, dužnina se rozpadá a ztrácí chuť (např. President). Skladování plodů je možné podle odrůdy několik málo dnů v chladných prostorách.

Snímky autor

3 komentáře: “Švestka, pološvestka, slíva a jiné: odrůdy slivoní vhodné do zahrady”

  1. Josef Vavřík napsal:

    Z obyčejného pěstování ovoce se stal velký byznys s nekvalitním zbožím. Šlechtěním ovocných stromů se dnes dosáhlo toho, že stromek třeba brzy zarodí, ale za pár let je nutné zasadit nový. Navíc vyžaduje postřiky a neustálé prořezávání. Jak to, že staré stromy rodí i 60 let, nevyrůstají z nich metrové šlahouny a nepotřebují chemii? A kde jsou tradiční druhy ovoce s českými názvy?
    Tzv. šlechtitelům se podařilo zlikvidovat to, co bylo dobré, bez práce a hlavně zadarmo, a zaplavit trh velkým množstvím druhů, na úkor kvality!

    • I. Dvořák napsal:

      Vezmu to popořadě:
      Z obyčejného pěstování ovoce se stal velký byznys s nekvalitním zbožím. Šlechtěním ovocných stromů se dnes dosáhlo toho, že stromek třeba brzy zarodí, ale za pár let je nutné zasadit nový.
      Je pravda, že se liší kvalita i nároky odrůd ovocných dřevin od odrůd vzniklých v minulých staletích. Také se změnil přístup zahrádkářů k zahrádkám. Více je těch, kteří chtějí mít na zahradě menší stromky. Proto jsou na trhu stromky na slabě rostoucích podnožích, které dávají ovoce lépe vybarvené, chutnější, větší než na podnožích určených pro vyšší tvary (PK, VK). Ty jsou zase určené do volné krajiny, polních sadů, ba i do zahrádek, kde chce pěstitel mít jen jeden či dva stromy zabírající plochu třeba poloviny výměry pozemku. Podnože slabě rostoucí mají z hlediska životnosti kratší cyklus. Přitom v zahrádce plodí déle než v komerčních sadech – nemusí se řezat a hnojit na komerčně významný výnos, stromky pomaleji stárnou, vyčerpají se za delší dobu.
      Navíc vyžaduje postřiky a neustálé prořezávání.
      Velká většina dnes vyšlechtěných odrůd jabloní má geneticky danou odolnost proti strupovitosti, což historické odrůdy nemají. Pokud jde o řez, pak je u současných odrůd mnohdy mnohem snadnější než u odrůd historických.
      Jak to, že staré stromy rodí i 60 let, nevyrůstají z nich metrové šlahouny a nepotřebují chemii?
      Z rozsáhlého výběru odrůd historických se pěstuje jen několik málo odrůd. Možná právě to Vás přivedlo ke zkreslenému zobecnění. Mezi odrůdami historickými jsou i takové, které rostou velmi bujně, a proto se nehodí do stromořadí ani na silné podnože. Také jsou mezi nimi odrůdy takové, které, když jsou pro dané choroby vhodné podmínky, bývají doslova „sežrány“. No a protože jsou na pěstování takto riskantní, prostě z vysazovaného sortimentu zmizely. Když si přečtete některé starší knihy, třeba od Kamenického, zjistíte, že do stromořadí doporučuje jen část odrůd, zejména takové, které jsou odolné chorobám, jejichž ovoce nepadá, jejichž koruny jsou snadno tvarovatelné, ovoce bez problémů vyzrává. To, že by solidní sadař neřezal každý rok, je také iluze. Opět stačí nahlédnout do starší literatury autorů jako je Vaněk, Kamenický, Říha, Praizler, Těšitel, ale i Dvořák a dozvíte se, že bez pravidelného řezu nebudete mít slušné ovoce každý rok, ale jen občas.
      A kde jsou tradiční druhy ovoce s českými názvy?
      Asi už Vás budu mrzet, ale nevím, kam míříte. Pojmenování odrůd? Možná. Tak třeba Matčino je americká odrůda Nonetit, Mazánkův zázrak je také původně zahraniční odrůda, Parmena zlatá je doma ve Francii, Průsvitné letní pochází z Pobaltí, Strýmka také nemá český původ, některé malináče pochází z ciziny a dostaly až u nás krajová jména, Smiřické vzácné je odrůda Galoway. Ještě za první republiky probíhala čilá výměna odrůd v rámci Evropy i světa (třeba Golden, Mc Intosh, různé typy Deliciousů, Spartan,…, pocházejí z Ameriky). Některé měly právní ochranu (i když to byly někde v zahradách, nebo u cest nalezené semenáče), ale ono se to tak moc nedodržovalo. Podívejte se do starých pomologií, kolik synonym měly jednotlivé evropsky významné odrůdy pěstovaných ovocných druhů. No a pokud jde o současné odrůdy, záleží na šlechtiteli. Nesmí použít jméno již evidované u starší, existující odrůdy. Osobně si nemyslím, že pojmenování odrůd bylo špatné, pokud se používají názvy planet, hvězd na nebi, drahých kamenů. Nebo když mají dát vědět o místě šlechtění. Z Lednice pocházejí meruňky Leskora, Ledana,,,. Nebo vycházejí z jmen rodičů. Antonovka a Golden, dávají Angold. U odrůd, u nichž nebyl dříve známý šlechtitel, to bylo snadné. Kdo je viděl u cesty první, dal jim jméno. Někdo po někom z rodiny, někdo vybral komerčně lákavý název (viz odrůdy americké).
      Pokusím se Vám trochu vyvrátit, že současné odrůdy nemají česká jména. V současném sortimentu odrůd broskvoní jsou Kamila, Krasava, Modřinka, Moravia, Radosť, Tomana, Vláda,… U meruněk Darina, Jitka, Karola, Kráska, Radka, Veselka, u slivoní Elena, Hanita a další se jmény podle určitého místa jako je Chrudimská, Těchobuzická,… Višně Hana, Morava, Třešně Adélka, Aranka, Debora, Granát, Helga, Halka,… U jabloní vedle těch „hvězdných“ najdete jména Daria, Hana, Nela, Zita, Zlaťák, Pidi, Tolar, Vesna, Aneta, Denár, Bohemia, Jarka, Rajka, Tábor, Luna, Zuzana, Blaník,…
      Tzv. šlechtitelům se podařilo zlikvidovat to, co bylo dobré, bez práce a hlavně zadarmo, a zaplavit trh velkým množstvím druhů, na úkor kvality!
      Víte, ten kdo se o podobné věci zajímá objektivně, ví, že se pěstují jak odrůdy historické, tak současné. I školkaři si to rozdělili. A následně pěstitelé. Kdo Vás tlačí k tomu chodit do marketů, když máme farmáře, kteří pěstují a produkují odrůdy historické, ale v kvalitě tržní, tedy ze stromů ošetřovaných i řezem. Takže i Vy si můžete najít svého školkaře, který množí odrůdy let třeba již dávno minulých, ale i školkaře, který má v nabídce jak to dobré z minula, tak i ze současnosti, nebo který má jen odrůdy současné.
      Pokud jde o kvalitu, je to jen subjektivní názor. Osobně mám v zahradě jak odrůdy starší, tak i ty současné. Nad některými staršími odrůdami děti ohrnují nos. Ty současné mají své kvality. Je jimi odolnost ke strupovitosti, pravidelná plodnost, zpravidla jemnější slupka, v mnoha případech harmoničtější chuť.

      Přijde mi, že jste poměrně málo informovaný nebo zdroje informací, které používáte, neodpovídají realitě. Mimochodem, zmiňujete trh zaplavený množstvím druhů ovoce. Nejspíš máte na mysli odrůdy, proto jsem je výše uváděl. (Odrůdy hrušně nesou jména Blanka, Monika, Denisa apod.) Ale kdyby přece jen Vaše poznámka směřovala ke druhům: V tržním sortimentu přibylo během posledních let několik ovocných druhů. Asijské hrušně, muchovníky, lonicery, fíkovníky, třeba i kaki a tzv. banán severu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Aby vám nic neuteklo...

2v1: tipy na zahradu i do kuchyně

předplatit si časopis darovat předplatné

Kalendárium

22. 9. 2020

Tipy k výsadbě cibulovin: skalky, záhony, trávník, truhlíky, růže…

Konec září a také měsíc říjen jsou nejdůležitějším obdobím pro výsadbu cibulovin do trvalkových záhonů, skalek, květináčů a truhlíků pro jarní a předjarní radost z květů. Nezapomeňme přitom na výsadbu ve skupinkách.

zobrazit další rady a tipy