Domů » Zahrada » Ovoce » Peckoviny » Řez ovocných stromů od základu, jak ho vidí ovocnář
Řez ovocných stromů od základu, jak ho vidí ovocnář
12. 1. 2023
Řez je jako chirurgický zákrok. Díky němu měníme daný stav, který ovlivňuje budoucí vývin stromů. Věnujme mu proto patřičnou pozornost.
Je podstatnou složkou komplexní péče o ovocné dřeviny. Má stejný význam jako tvarování, ohýbání, vyvazování nebo zalamování letorostů nebo výhonů.
Odříznutí letorostu jabloně za použití žabky začátkem srpna. Málo vyzrálé, etiolované letorosty odstraníme hladce ve větevním kroužku, ostatní na krátkou patku
Řez se může projevit jako málo účinný, nebo dokonce škodlivý při nevhodném způsobu ošetřování půdy, zanedbané ochraně před chorobami apod. Současně je nutné respektovat vlastnosti použitých odrůd a podnoží v daných půdně klimatických podmínkách, vzdálenost rostlin při výsadbě, úroveň výživy, srážek nebo doplňkové závlahy.
Pro lepší a přesnější pochopení kroků a postupů, které se řezu týkají, je užitečné sladit si používanou terminologii.
Orgány ovocného stromu
Ovocný strom je živý organismus, v němž dochází k přeměně ve vodě rozpuštěných minerálních látek z půdy, oxidu uhličitého ze vzduchu za pomoci energie slunečního záření a zeleně listové na složité organické látky, jako jsou škrob, cukr, bílkoviny a další. Skládá se z:
- vyživovacích orgánů – kořenů,
- vegetativních orgánů – kmene, koruny, listových a dřevních pupenů,
- rozmnožovacích čili reprodukčních orgánů – květních pupenů, květů, plodů a semen.
Schéma orgánů ovocného stromu:
Ovocný strom a jeho orgány
- Hlavní (kůlový) kořen
- Vyživovací (boční) kořen
- Vlásečnicové kořeny
- Kořenový krček
- Kmen
- Hlavní (základní) postranní větev
- Postranní větev druhého řádu
- Postranní větev třetího řádu
- Postranní větev čtvrtého řádu
- Kratší plodonosný obrost
- Boční obrost hlavní větve
- Konkurenční výhon
- Terminální výhon (prodloužení kmene)
Kořenová soustava
Prakticky kopíruje korunu stromu, upevňuje jej v půdě, přijímá a rozvádí z půdy vodu s rozpuštěnými minerálními látkami.
- Hlavní kořen – roste jako první, a to až do hloubky několika metrů. Dobře upevňuje strom v půdě a zásobuje jej vodou i za sucha. Stromy s kůlovým kořenem mívají zpravidla mohutnou korunu a dožívají se obvykle vyššího věku. Vegetativně rozmnožené stromy hlavní kořen nemají.
- Boční kořeny – rostou víceméně vodorovně, zpravidla do hloubky 0,1 až 0,4 m a napomáhají stabilitě stromu. V praxi by nemělo docházet k necílenému poškozování kořenů rytím nebo orbou.
- Obrůstající kořeny – vytvářejí na bočních kořenech hustou síť jemnějších kořenů. Nejvíce jich je na obvodě kořenového systému.
- Vlásečnicové kořeny – jsou nejjemnější a nejaktivnější kořínky s velkým povrchem. Umožňují příjem vody a živin do rostliny, které se dále rozvádějí difúzí buňkami do cév a transpiračním proudem do nadzemních orgánů. Mohou asimilovat oxid uhličitý i bez přítomnosti světla a zeleně listové.
Kořen dýchá a vylučuje zplodiny látkové výměny z rostliny. Na povrchu je kořen chráněn pokožkou, která je tenkostěnná, proto není schopna ho chránit proti suchu a mrazu.
Kořenové soustavě zakrslých podnoží množených vegetativně ve srovnání s generativními podnožemi ze semene chybí kůlový kořen. Její boční kořeny jsou výrazně kratší a tenčí a má mnoho jemných obrůstajících kořenů. Strom proto hůře kotví v půdě a vyžaduje většinou trvalou oporu ve formě kůlu nebo drátěnky.
Při vlastní výsadbě stromků je třeba kořeny co nejvíce šetřit. Řez omezujeme na odstranění části zaschlých nebo zlomených kořenů.
Řez kořenů těsně před výsadbou musí být šetrný
Kořenový krček tvoří rozhraní mezi kořenovou soustavou a kmenem.
Kmen
Je jako nerozvětvená svislá část stromu od kořenů až k nejspodnějším větvím tvoří s korunou nadzemní část stromu.
Koruna stromu
Tvoří ji soustava hlavních a vedlejších větví různého stupně vývoje, stáří a rozmístění. V koruně rozeznáváme:
1.část:
- Patro (etáž) – skládá se ze tří až pěti základních větví, které vyrůstají ze střední osy. Strom může mít jedno nebo více pater, které rostou v odstupu 1 až 1,2 m. Známe i koruny bezpatrovité.
- Terminální výhon (střední osa) – neboli terminál, je prodlouženým kmenem v koruně.
- Hlavní větve (nosné větve nebo větve prvního řádu) – základ koruny. Z nich vyrůstají větve druhého řádu, z nichž rostou dále větve třetího řádu a dalších řádů.
- Vedlejší větve (větve nižšího řádu) – jsou růstem podřízeny větvím vyššího řádu. Postupně zpomalují růst a sklánějí se do vodorovné až skloněné polohy.
- Polokosterní větve – tenčí větve vyrůstající ze střední osy (prodlouženého kmene). Nemají trvalý charakter, po třech až pěti letech se odstraňují a jsou nahrazeny mladšími. Typické jsou zejména pro tvary štíhlých vřeten jabloní a hrušní, ale i dalších ovocných druhů.
-
-
Narašený pupen jabloně ve stadiu myšího ouška
-
-
Narašený květní pupen hrušně v sobě skrývá zpravidla více květů než jabloň
2.část:
- Obrost – jednoleté nebo víceleté přírůstky vyšších řádů (zpravidla 5. až 6. řádu), vyrůstající na starším dřevě, nesoucí během vegetace očka, listy, popřípadě květy a plody. V době vegetačního klidu pak pupeny.
- Pupeny – jde o základy budoucích letorostů, květů nebo plodů. Na jednoletých výhonech jsou uspořádány v genetické spirále. Dokud jsou stromy olistěné, nazývají se očka. Mohou být buď vegetativní (růstové, dřevní), generativní (květní), nebo smíšená (typické například u broskvoní). Vytvářejí se na letorostech v úžlabí listů nebo v listových růžicích.
Spící pupeny vyrůstají v paždí listů a přecházejí postupně ve větevní kroužek. Probouzejí se po zkrácení postranního výhonu na krátký čípek nebo patku.
Nahodilé (adventivní) pupeny se vytvářejí roztroušeně na větvích, kmeni a kořenech poblíž kořenového krčku. Vyraší po poškození, zmlazovacím řezu. Vyskytují se také během stárnutí stromu přirozeným samozmlazováním v podobě tzv. vlků.
- Květní pupeny bývají zpravidla nápadně velké, baňaté a často na povrchu plstnaté. Podle druhu a odrůdy ovocného stromu v sobě skrývají rozdílný počet květů.
U meruněk, broskvoní a mandloní je to zpravidla jeden květ, u slivoní dva květy. Třešně a višně mají 1 až 5 květů, jabloně 3 až 8 a hrušně 3 až 11 květů.
Květní pupeny jádrovin se vytvářejí převážně na dvouletém a starším dřevě, u peckovin a některých odrůd jabloní na jednoletých výhonech.
- Letorosty jsou olistěné bylinné přírůstky, které postupně ukončují růst a dřevnatějí. Na konci vegetace po opadu listů se mění v jednoleté výhony. Letorosty i výhony mohou být vrcholové z vegetativního pupenu, nebo postranní z postranních pupenů vedoucích výhonů.
Dále rozeznáváme předčasné letorosty resp. výhony, vyrůstající z vrcholových i postranních letorostů v průběhu dané vegetace. Typické jsou pro peckoviny a některé odrůdy jabloní a hrušní. Předčasný obrost se záměrně podporuje ve školce při zapěstování dvouletého stromku s jednoletou korunkou.
Řez, jeho význam a základní cíle
Cíle řezu po dobu života ovocného stromu jsou rozdílné. Obecně však mají splnit tyto úlohy:
- Vytvarovat pevnou kostru (neplatí třeba u sloupcových jabloní) a rozmístit účelně větve.
- Přivést dřeviny včas do plodnosti, nikoli však za každou cenu co nejdříve.
- Udržovat koruny v rozměrech odpovídajících sponu výsadby a systému pěstování.
- Umožnit optimální osvětlení a provzdušnění všech částí koruny stromu, což blahodárně působí nejen na plodnost, ale i na omezení některých chorob a škůdců.
- Zajistit fyziologickou rovnováhu mezi růstem a plodností .
- Stabilizovat vysoké výnosy kvalitního ovoce bez výrazných výkyvů v jednotlivých letech.
- Zlepšit zdravotní stav a prodloužit životnost výsadeb.
Čtvrtkmeny třešní. I v zimě mohou zdobit zahradu.
Řez dřevin a jeho fyziologická podstata
Jedním z hlavních úkolů řezu je regulovat rovnováhu mezi nadzemní částí a kořeny. Jejich přirozený vztah v různých etapách vývoje stromu není stejný.
Dřeviny v mládí – období převažujícího růstu
Podíl kořenů ve vztahu k celkové hmotnosti rostliny je největší. V této době nastávají příznivé podmínky pro růst nadzemní části prodlužováním výhonů v korunce. Nezakládají se většinou květní pupeny.
Bohatá minerální výživa a zásobování vodou přes kořeny stimulují více vegetativní růst. Aby se strom dobře ujal a rostl v prvním vegetačním období, seřezáváme hlouběji nadzemní část. Tím se zlepšuje rovnováha narušená poškozením větší části kořenů při přesazení.
Příliš radikální zkracování výhonů v dalších letech si však vynucuje opakovaný hlubší řez v dalším roce. Tím se oddaluje plodnost a rostliny se celkově oslabují. Jejich fyziologická rovnováha je narušena. Potlačující vliv řezu na celkový růst je maskován zvětšením délky nových přírůstků. Ve skutečnosti však celková délka výhonů, nové i starší přírůstky a objem koruny na konci vegetace zůstává při silnějším zkracování menší, protože délka odřezaných částí nemůže být kompenzována novými jednoletými přírůstky.
Období plodnosti, stárnutí a řez ovocných dřevin
Je spojeno se zmenšováním poměru kořenové soustavy k nadzemní části. To je zvláště významné u stromů přetížených úrodou. Vysoká plodnost omezuje celkový růst, neboť hlavní část produktů fotosyntézy směřuje do plodů.
-
-
Květy jabloně bývají atraktivní i pro hmyz zajišťující opylování
-
-
Miskovitý typ květů broskvoně je typické pro mnohé odrůdy
Kořenový systém je ve srovnání s nadzemními orgány oslaben více. Asimiláty se k němu začnou pohybovat až po vyživení plodů, letorostů, větví a pupenů. Následkem toho se tvoří menší počet nových kořenů, včetně savých. Oslabený kořenový systém nemůže objemově větší korunu dostatečně zásobovat vodou a minerálními živinami. Následkem toho se zmenšují přírůstky, obrost rychle stárne a klesá produktivita stromu.
Efektivním opatřením k obnově narušené rovnováhy je zmlazení nebo obnovovací řez ještě před objevením prvních příznaků stárnutí. Na druhé straně v přehuštěných, silně zastíněných korunách nemohou listy syntetizovat ani tolik asimilátů, kolik jich samy spotřebují při dýchání.
Větší, dostatečně osvětlená listová plocha přispívá k zakládání květních pupenů, vysoké a jakostní sklizni a také zlepšuje celkovou kondici stromu.
Samotný zimní řez však mnohdy nestačí. Odřežeme-li například silné, zahušťující a nežádoucí výhony neboli vlky, v koruně mladších, dosud neplodících stromů, nepotlačíme je úplně. Na jaře se v blízkosti seříznutých patek ze spících pupenů vyvinou nové letorosty, které pojmou téměř všechny rezervy, nahromaděné během předcházejícího období vegetace a přemění se ve vlky o téměř stejné tloušťce.
Cíle však dosáhneme, když během června vylomíme letorosty poblíž místa řezu. Plně tím odstraníme zásobní látky, které jsou letorosty nashromážděné.
Při velkém zahuštění koruny nesnižuje odstranění určité části listů výnos ani celkový fotosyntetický produkt rostliny, protože se posiluje asimilační činnost zbývajících listů. Mírný řez v horkém a suchém létě zlepšuje částečně vodní bilanci stromu, protože se snižuje odpařování vody.
Silnému letnímu řezu je třeba se vyhnout u mladých stromků, protože nadměrně oslabuje také kořenový systém.
Foto autor
Zajímá toto téma vaše přátele? Dejte jim vědět!
Prosíme, nezapomeňte článek pochválit klepnutím na ❤
Velmi dobře udělane a přehlédne. Dekuji
Velmi zajímavý článek. Lidí, kteří umí dobře stříhat stromy je málo ,
většinou se stříhá jako u holiče.Stromy potom ženou divoce a je to na úkor plodnosti.
Dobrý den
před 8 lety jsem vysadil asi 40 odkopků švestek.Na jaře plno květů , zelených švestek a na podzim žádná nebo pár znetvořených.Loni na podzim jsem zakoupil 3 slivoně a 1 rynglodu a vysadil asi 100 metrů od nich.Bylo mi sděšleno ,že tato choroba je šárka-jak na to,co dělat?
Dobrý den, pane Adámku. Prosím vložte svůj dotaz do rubriky Otázky a odpovědi. Na odkazované straně najdete návod, jak vyhledat nebo zadat téma. Máte-li, vložte i fotografie.
Děkuji a zdravím
jt