Višeň pochází nejspíš z Orientu. Vždy se pěstovala méně než třešeň. Pěstitelé mohou vybírat do zahrady sladší stolní odrůdy a jiné kyselejší.
Kyselky (var. austera) mají plody tmavočervené až černočervené, jejich chuť je navinulá až nakyslá a šťáva červená, dobře barvivá. Existuje řada osvědčených odrůd kyselek.
Amarelky (var. caproniana) mají plody světleji červené, pestré nebo i žluté, jejich chuť je navinulá až nakyslá, šťáva světle žlutá, nebarvivá.
Tmavé sladkovišně (Prunus avium x Prunus cerasus ssp. dulcacerba var. colorata) mají tmavočervenou barvu plodů, jejichž chuť je navinule sladká až sladká, šťáva červená, jen málo barvivá.
Skleňovky (P. avium x P. cerasus ssp. dulcacerba var. vitrina) mají plody barvy žluté nebo pestré, v chuti jsou navinule sladké, šťáva je světle žlutá, nebarvivá.
V minulosti byly pěstovány odrůdy cizosprašné i samosprašné. Všechny odrůdy registrované v současné době jsou však již samosprašné.
Višeň Érdi Bötermö, středně raná kyselka
Višně (Prunus cerasus) nejsou nijak zvlášť náročné na polohu, ačkoliv i zde jsou odrůdové rozdíly, a mají obecně nižší nároky na podmínky stanoviště než třešně. Jsou odolnější proti mrazu ve dřevě, v květních pupenech i květech. Snesou i sušší podmínky než třešně.
Výhodou je i to, že višeň začíná kvést později, než třešeň. Poškození pozdními jarními mrazíky tak většinou nehrozí. Vždy se však musíme vyhýbat mrazovým kotlinám a stanovištím vystaveným mrazivým severním větrům.
Půdy vhodné pro višeň jsou hluboké s dostatkem vápníku, lehčí, propustné. Višeň nesnáší vyšší hladinu podzemní vody a zamokřená stanoviště.
Odrůdy jsou většinou velmi dobře odolné proti pukání plodů za deště, avšak při déletrvajících deštích v době zrání plodů mohou tyto taktéž puknout.
Obecně je vhodnější pěstovat višně na generativně množených podnožích a na podnoži Colt, která je středně bujně vzrůstná; pouze ty nejbujněji rostoucí můžeme s úspěchem pěstovat na vegetativně množených podnožích.
Višeň odrůdy Fanal, pozdní kyselka
Spočívá zejména v odstranění nadbytečných výhonů. Ponechané (podle zvoleného tvaru; zpravidla pěstujeme ve tvaru čtvrtkmene s dutou nebo patrovitou korunou – to se týká zejména stromků pěstovaných na generativně množené podnoži a podnoži Colt – seřízneme na 3–5 pupenů, střední (terminální) výhon ponecháme o něco delší (asi 7 pupenů). Řežeme na pupen vnější.
V prvních letech (4–5) provádíme výchovný řez stromků podle zvoleného pěstitelského tvaru. Tehdy se zaměřujeme na zapěstování koruny, využíváme letní řez. Jarní řez pak spíše pouze jako doplňkový.
Dále se jedná o řez udržovací, kterým odstraňujeme nemocné, poškozené, nevhodně rostoucí a nadbytečné větve.
U starších stromů je pro obnovu růstu a zlepšení zdravotní kondice stromu možný řez mírně zmlazovací, u přestárlého, ale zdravého stromu můžeme provést i kompletní zmlazení, strom tento zásah zpravidla dobře zvládne.
Višeň Bare, středně raná kyselka
Správná doba zralosti se nejlépe určí podle typické barvy plodu odrůdy.
Zralé plody jsou méně tuhé, šťavnaté, v chuti:
Zvláště u kyselek je důležité velmi dobré vyzrání na stromech, aby se zvýšil obsah cukrů a aromatických látek a snížil obsah kyselin.
Výhodou je i to, že na rozdíl od třešní i přezrálé plody vydrží dlouho na stromě a neopadávají.
Sklízíme najednou, na zahrádkách dle potřeby v průběhu několika málo dnů. Vzhledem k tomu, že višně obecně a některé odrůdy obzvlášť mají plody velmi měkké, velmi snadno se otlačují až rozmačkávají svou vlastní vahou. Proto višně nedáváme na sebe v příliš velké vrstvě. Uchováváme v chladnu, skladovat můžeme jen několik málo dnů.
Stránky Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského uvádějí aktuální přehledy odrůd višní a seznam odrůd zapsaných ve Státní odrůdové knize ČR.
Foto autor
Do zahrady můžeme vybrat višně ze čtyř skupin podle barvy a chuti plodů. Co se odrůd týče, nejpočetnější zastoupení mají višně kyselky.
Houbová choroba monilinióza nejsnáze infikuje květy peckovin. Žádný druh není vůči moniliové spále odolný, jen na broskvoni bývá vzácně.
Českým názvem moniliový úžeh nebo moniliová spála se označuje choroba peckovin nejspíš podle toho, že suché zbytky květů, například višní, připomínají poškození vysokou teplotou. Spálené však nejsou.
Mezi višněmi najdeme jak odrůdy určené přednostně na kompoty, džemy, marmelády nebo tradiční griotku, tak takové, které jsou lahůdkou mezi čerstvým ovocem.
Klejotok je slizovitý lepkavý výtok z trhlin a ran listnatých stromů. Na vzduchu výtok tuhne v gumovitou žlutavě až černohnědě zbarvenou hmotu. Vyskytuje se zejména u peckovin, nejvíce u broskvoní, třešní a višní, méně u meruněk a slivoní.
