Proč a jak omezovat plodnost slivoní, broskvoní, meruněk, jak je to s regulací úrody třešní a višní, čemu napomáhá jarní řez peckovin a lze jeho účinek srovnat s řezem jádrovin?
Pro tzv. červené peckoviny (třešně a višně) zpravidla nepřichází v úvahu omezovat plodnost kvůli vysoké pracnosti a menšímu efektu na konečnou velikost celkově malých plodů.
Naproti tomu modré peckoviny (slivoně všech pomologických skupin s výjimkou drobnoplodých mirabelek), ale i peckoviny teplomilné (broskvoně, meruňky) reagují na redukci květní násady nebo probírku malých plůdků převážně pozitivně. Souvisí to především s pěstováním výkonných odrůd, jejich tendencí přeplozovat, a s komplexnější péčí o současné výsadby v nízkých tvarech.
Ve srovnání s jádrovinami při průklestu peckovin v optimálním termínu posunutém do doby kvetení (před květem až po odkvětu) neřežeme „naslepo“. Hloubku tohoto zásahu můžeme citlivě usměrnit podle intenzity kvetení: Čím více stromy kvetou, tím hlubší řez si můžeme dovolit.
Je však třeba zohlednit i případné předchozí nebo pozdější možné poškození květů pozdně jarními mrazíky. Zatímco u třešní a višní, pokud zmrzne více než 30 až 50 % květní násady, to může znamenat citelnější pokles výnosu, u většího ovoce mohou obdobné mrazíky znamenat první stupeň probírky, protože k dobré sklizni stačí podstatně menší počet plodů na stromě.
Při velmi bohaté násadě nelze ovšem řezem snížit počet květů natolik, aby se neúměrně zmenšil produkční objem koruny, neboť by to mělo za následek malou sklizeň. I proto je odůvodněná pozdější probírka plůdků. Je třeba vzít v úvahu, že peckoviny plodí na jednoletém dřevě (diferenciace květních pupenů, přesněji oček, probíhá již na letorostech), intenzita kvetení zvláště mladších stromů bývá větší než u jádrovin. Zkracování kvetoucích jednoletých výhonů je v tomto případě namístě.
Důraz na řez peckovin v období kvetení je dán i tím, že zmíněné druhy po tomto termínu nejméně trpí klejotokovou rakovinou ve srovnání s jiným obdobím řezu (podzim a zvláště zima).
V roce očekávané nadúrody, stejně jako u jabloní a hrušní, prosvětlujeme peckoviny řezem při současném snížení počtu květů na stromě více než v málo úrodném roce.
Předpokládáme, že stromy byly ořezány podle zvoleného pěstitelského tvaru s co největší péčí a s ohledem na ponechanou „zátěž“ květy s odpovídající rezervou, zohledňující fyziologický propad, nedostatečné opylení, mráz a případné další škodlivé činitele.
Pokud však nastanou optimální podmínky pro vývin plůdků a násada bude nad očekávání vysoká, je nutné přistoupit k ruční probírce plůdků, a to co nejdříve po jejich přirozeném propadu. Časnější probírky znamenají zbytečnou práci, protože odstraňujeme i to, co by stejně spadlo, příliš pozdní jsou odůvodněné pouze při mechanickém poškození plůdků například hmyzem, ptactvem nebo kroupami, protože již neovlivní diferenciaci květních pupenů.
Hlavním cílem probírky je podpořit diferenciaci květních pupenů a zvětšit průměrnou velikost, tudíž i hmotnost plodů v daném roce. To příznivě ovlivní vnější i vnitřní kvalitu ovoce čili jeho chuťové vlastnosti.
Potvrzují to i naše praktické zkušenosti, kdy přetížení dospělých broskvoní nadměrnou úrodou vedlo k takovému oslabení, že stromy pro nedostatek zásobních látek přes zimu zmrzly. Přitom stejně staré, ale plodností nepřetížené stromy téže odrůdy na stejné podnoži přezimovaly bez úhony.
Toto opatření pak logicky omezuje alternující (střídavou) plodnost těch odrůd, které k tomu mají sklon.
Kolísání výše výnosů však nemusí vždy nutně znamenat, že budou stromy každý druhý rok bez úrody. U broskvoní pravidelně na jaře ošetřených průklestem za účelem silnější redukce květní násady, zejména při krátkém (klasickém) řezu, se s nepravidelnou plodností setkáváme málokdy.
Technika ruční probírky broskvoní a meruněk na rozdíl od jádrovin nemusí brát ohled na stopky. Ty jsou totiž velmi krátké, plody bývají v určitých odstupech, takže šetrné oddělení nadpočetných z nich nevede k zastavení růstu plůdků zbylých na stromě.
U většiny odrůd slivoní s delšími stopkami, pokud vyrůstají z jednoho místa, vytrháváme plůdky při probírce bez stopky. Rostou-li na výhonu či plodném trnu nenahloučeny (v alespoň malých odstupech), na technice nezáleží, dbáme jen, aby nebyly poškozeny ponechané sousední plůdky.
Průměrná vzdálenost plůdků, ponechaných po probírce mezi sebou, se liší podle předpokládané velikosti plodů, korigované našimi požadavky na jejich vnější i vnitřní kvalitu v době sklizně, a pohybuje se podle ovocného druhu a odrůdy
Technika ruční probírky plůdků broskvoně
Vždy záleží na genetické dispozici dané odrůdy, ale i na stáří stromů a na klimaticko-půdních podmínkách. U maloplodých odrůd se ponechávají menší odstupy, u velkoplodých výrazně větší. Některé odrůdy slivoní vytvářejí tzv. „dvojčata“ (dvojice srostlých plodů). Ty se při probírce odstraňují přednostně.
Probírka násady dnešních velmi plodných odrůd peckovin štěpovaných na slabě rostoucích podnožích je důležitá již u mladých stromků vstupujících do plodnosti. Urychlí mimo jiné i nárůst koruny, která je pak schopna díky optimální funkci dobře osvětleného asimilačního aparátu poskytovat v následujících letech pravidelnou a vysokou úrodu kvalitního ovoce.
Díky probírce je kvalita meruněk Leskora před sklizní vyrovnaná
Foto autor
Třešně patří v Česku mezi nejoblíbenější ovoce, zejména pro svou ranost – v sezoně dozrávají jako první stromové ovoce.
Většina odrůd slivoní pěstovaných na českém území geneticky vychází z druhu Prunus domestica, tedy ze slivoně švestky neboli švestky domácí.
Zní to podivně: Proč regulovat plodnost, vždyť přece platívalo, že čím větší úroda na stromě, tím lépe. Pokusím se objasnit, jaké dopady s sebou přináší nadúroda, a co naopak získáme, když násadu plůdků včas…
Meruňky máme rádi kvůli jejich chuti i možnostem kuchyňského zpracování na kompoty, džemy, klevely či rosoly. Dají se sušit i zamrazit.
Zahradu na venkově bychom měli upravovat tak, aby odpovídala místním pěstitelským tradicím, klimatickým poměrům i okolní přírodě.Víc než jinde tu platí, že v jednoduchosti spočívá půvab i svéráz zahrady.
