Pořídit do zahrady odrůdy různých skupin slivoní, to chce dobrý plán. Místo pro ně ovlivní i volba velikosti stromu a péče o tvar slivoní.
Mezi peckovinami zaujímají slivoně zvláštní postavení: Zahrnují hned několik skupin ovocných dřevin, jejichž plody mají pecky: švestky, pološvestky, slívy, renklódy, mirabelky, špendlíky a další. Označení slivoň domácí (Prunus domestica) tak figuruje v názvech řady hybridních slivoní.
Třívětevná palmeta velkoplodého myrobalánu s bohatou násadou plodů. Řezem potlačený terminál příznivě ovlivnil růst obou hlavních postranních větví, tedy i tvar slivoní.
Slivoním se daří nejlépe v hlinitých, středně těžkých, přiměřeně vlhkých (nikoliv podmáčených), živinami a humusem zásobených půdách, v nadmořské výšce do 350 až 400 m, při průměrné roční teplotě nad 8 °C.
Pokud se chceme těšit z pravidelné a pěkné úrody, měli bychom pamatovat na:
Z pěstitelských tvarů extenzivního charakteru najdeme ještě dnes zejména v krajině nebo selských sadech a zahradách spíše již věkovité polokmeny a čtvrtkmeny s výškou kmene okolo 1 až 1,5 m, vysazené ve sponech 7 až 8 x 6 až 7 m.
Polokmen švestky Domáci s korunou, která nebyla pravidelně ošetřována řezem. Pokud zůstávají stromy zdravé (bez napadení virovou šarkou) a plodí, měly by se vzhledem k mimořádně kvalitnímu a všestranně využitelnému ovoci této odrůdy co nejdéle zachovat. Předčasně je nelikvidujeme!
Jako alejové stromy, lemující hranice pozemků, se můžeme ojediněle setkat s vysokokmeny (kmen s výškou 2 m). Tvarem u takových stromů bývá nejčastěji volně rostoucí pyramidální koruna s prodlouženým kmenem (terminálem). Na podnož byl použit generativně (ze semene) množený myrobalán (Prunus cerasifera).
Novější, k šarce zpravidla tolerantní odrůdy se v současnosti štěpují na vegetativní podnože středního nebo slabšího vzrůstu. Většina odrůd slivoní má však křehčí dřevo, a proto někdy při nadúrodě dochází ke zlomení přetížených větví.
Podobně je tomu, když při tvarování koruny ponecháme ostré úhly odklonu postranních výhonů od centrální osy. Předejít podobným škodám se dá dvojím pěstebním opatřením.:
Štíhlá vřetena švestky Top 2000 na podnoži Wavit v šestém roce před sklizní (spon 4 x 2 m). Jde o velmi slabě vzrůstnou kombinaci odrůda/podnož.
Tvar slivoní v zahrádkách bývá ovlivněn mimo jiné velikostí a tvarem pozemku, který má pěstitel k dispozici. Při zapěstování vřetenovitého a zejména volně rostoucího zákrsku nebo duté koruny je nutné počítat s většími nároky na prostor, zatímco plošně tvarovanou ovocnou stěnu (palmetu) lze vysadit i podél plotu.
Slivoně mají obecně raději vlhčí mikroklima v koruně, takže není nutné zasahovat řezem tak radikálně do koruny jako u jádrovin.
Zákrsky se sázejí na vzdálenost přibližně 3,5 m v řadě a mezi řadami 5 až 6 m, u ovocné stěny se na vzrůstnějších podnožích volí v řadě spon širší, mezi řadami naopak užší.
Porovnejte tvarování slivoní s přehledem tvarů jabloní a hrušní.
V-systém se střídavě vpravo nebo vlevo šikmo vysazovanými stromky vyžaduje poměrně značně prostoru na vybudování konstrukce pro vyvazování plodných větví. Na českých zahrádlách se uplatňuje zřídka.
Řez volněji tvarovaného a štíhlého vřetena se podobá řezu jádrovin – spočívá v postupné výměně starších větví na střední ose. Stromy se vysazují na vzdálenosti cca 2 m v řadě a mezi řadami 4 m, to podle intenzity růstu odrůdy a podnože.
Pro zmíněné tvary se volí slabě až středně vzrůstné, vegetativně množené podnože, například St. Julien A, Wavit (meristémově množená pološvestka Wangenheimova), červenolistý myrobalán ze Slovenska MY-KL-A, popř. zakrslá podnož Pixy. Z generativních podnoží se používá slaběji rostoucí semenáč Wangenheimovy.
Pro volné vřeteno v horších půdních podmínkách bez možnosti doplňkové závlahy poslouží i semenáč myrobalánu (selekce z Bojnic MY-BO-1).
Doporučuje se trvalá opěra ve formě dobře impregnovaného dřevěného kůlu ke každému stromku. Výjimkou je myrobalánová podnož, na níž odrůdy slivoní po zakořenění dobře kotví. V tomto případě postačí jako dočasná opěra kůl využívaný 4 až 5 let. Spolehlivě zajistí, aby se mladé stromy nevykláněly na různé strany a zakořenily.
Drátěná konstrukce je finančně nákladnější, a kromě toho těsný kontakt větví s dráty může být při odírání příčinou častějšího výskytu klejotokové rakoviny. U většiny odrůd se osvědčilo vyvazování vzpřímených postranních výhonů do skloněné polohy, zvláště v prvních letech zapěstování koruny úzce pyramidálního tvaru.
Při obměně polokosterních větví jarním řezem krátce před květem a během kvetení po třech až pěti letech je třeba počítat s horším obrůstáním ze spících pupenů. Proto se častěji tlustší větve nejprve hluboko zkracují na mladší rozvětvení, a teprve po vytvoření nových výhonů ze staršího dřeva se takto zkrácené větve postupně odřezávají ve větevním kroužku.
Při zapěstování korun i během dalších let respektujeme principy Zahnova řezu na oslabeně aktivní čípky.
Foto autor
Zatímco udržovací řez peckovin během srpna stíháme na poslední chvíli, na doplňkový neboli pozdně letní řez jádrovin je ten pravý čas.
Švestky a další ovocné druhy rozmanité skupiny slivoní zpravidla charakterizuje bujný růst a rychlý vývin. Některé odrůdy plodí na slaběji rostoucích podnožích již ve druhém až třetím roce po výsadbě.
Letní řez peckovin je součástí výchovného řezu. Hodí se však i jako doplněk k udržovacímu řezu starších stromů. Podpoří plodnost, omezí růst.
Od přelomu jara a léta až do podzimu se můžeme těšit z rozmanitých chutí plodů peckovin. Připomeňme si, kdo je kdo v rodině modrých slivoní.
I ve vyšších polohách již v těchto dnech vyséváme na záhony kořenovou a jinou zeleninu. V příznivých podmínkách sejeme do volné půdy pod netkanou textilii okurky nakládačky. Sklízíme první řapíky reveně, květní stvoly včas odstraňujeme.
