Sady patří k nejkrásnějším obrazům naší krajiny. Jsou svědky času, zdrojem úrody, místem odpočinku i symbolem venkova.
Staré jabloně, třešně nebo meruňky si zaslouží naši úctu – jsou to živé paměti krajiny, které dokážou přežít i bez člověka.
Vlastně jsme je měli rádi vždycky, ale naplno jsme si naši náklonost ke starým sadům uvědomili jedno dubnové odpoledne kousek od středočeských Votic. Sady na votických kopcích jsme pozorovali cestou na jih léta, často jsme si říkali, že se do nich musíme někdy podívat. Ono dubnové odpoledne jsme to konečně udělali. Byl to čas, kdy kvetly třešně a svahy byly záplavou květů bílé. Cesta jabloňovými a třešňovými sady byla nad očekávání krásná. Tehdy se sady staly jedním z dalších cílů našich toulek krajinou.
Co nás k sadům táhne? Důvodů je mnoho. Sady jsou krásné celoročně – třeba meruňkové sady s podzimem zezlátnou, ořešákové jsou svými statnými kmeny působivé i bez listí. Sady vysázené na vzrůstných podnožích, s vyšším nasazením korun, takzvané extenzivní sady, jsou půvabnými krajinnými prvky plnými života. Mohou přetrvávat generace a někdy je najdeme i tam, kde už člověk odešel. Umí nás přežít a přežijí i bez nás. To je odlišuje od intenzivních produkčních sadů, které jsou spíše než krajinným prvkem „polem na ovoce“.
Proč o tom vlastně píšeme? Protože ovocný sad je symbolem našeho venkova, ať už malý sádek u každého stavení, nebo velký sad jako součást hospodářství. Máte-li na zahradě starý sad, vždy se vyplatí dobře zvážit jeho kácení. Je cenný stejně jako krásný starý dům. Navíc takový sad je sám o sobě venkovskou zahradou z nejkrásnějších. Poskytne úrodu, stín, místo pro lenošení v houpací síti i prostor pro ptáky a ježky.
U starých krásných ovocných stromů, ať už v sadech nebo rostoucích solitérně, více než jinde platí: dvakrát měř, jednou řež. Z úcty k věku a kráse velebného stromu by mělo kácení přijít na řadu až jako poslední možnost – ne jako první, neuvážená a nevratná. Doporučujeme svěřit péči o staré stromy odborníkům – často dokážou udržet i starý strom plodný a krásný.
Pokud v zahradě místo pro malý nebo větší sad máte, založte ho! I my jsme si malý sad navrhli a vysadili, převážně z jabloní starších odrůd. Stromy už plodí, jablka mají voňavá a jedno je zajímavější než druhé. Odrůdy mají často i půvabné názvy: Panenské s malými červenými jablíčky, Řehtáč soudkovitý s jablky tvaru soudku a „řehtajícími“ semeny, Cornwallské hřebíčkové, nebo ’Matčino’, jedno z nejchutnějších jablek vůbec.
Možná se ptáte, co budeme jednou dělat s úrodou, až všechny naše ovocné stromy pořádně vyrostou a začnou plodit. Odpověď už známe: co nesníme nebo nerozdáme, každoročně moštujeme nebo odvážíme na vypálení do pálenice. Mošt i pálenky jsou v našem okolí oblíbenými dary z naší zahrady.
Nemusíte sázet velký sad – stačí i jediný strom. Třešeň nebo jabloň dokáže poskytnout stín, krásu i úrodu v běžné rodinné zahradě. Dobře zvolený ovocný strom je do mnohých současných zahrad velikostně ideální. Je poněkud úsměvné, že právě úroda bývá hlavním argumentem proti výsadbě ovocných stromů v nových zahradách. „Fyzická práce“ ale přináší radost – radost z pohybu, čerstvého vzduchu a z toho, že vypěstujeme něco vlastního.
Prodej ovocných stromků právě probíhá – sázejme, pěstujme, sklízejme.
Foto a kresby autoři
Snad nejčastější chyba řezu dospělých ovocných stromů spočívá v tom, že pěstitel každý rok sestřihne jednoleté výhony na tři očka – na ježka.
V sadech a na zahrádkách se půda pod stromy buď kultivuje, plečkuje a okopává, nebo tam roste tráva a luční rostliny. Jak se na rozdílné přístupy dívat?
Vyměnit stromy v jabloňovém sadu jsem se definitivně rozhodl, když už jim do třicítky chyběly dva roky. A tak se i stalo.
Podle způsobu, hloubky a období řezu je možné strom zmladit, prosvětlit, zahustit, tvarovat, oddálit nebo přiblížit dobu jeho plodnosti.
Pokud půda není zamrzlá, můžeme přesazovat přerostlé trvalky a případně je množit rozdělením trsů. Lze odebírat i kořenové řízky. U rostlin nově zasazených a přesazených nezapomeneme na ochranu mulčováním před promrzáním.
