
Jak a kdy na výchovný řez po výsadbě ovocného stromku
12. 3. 2023Výchovný řez ovocných stromků a keřů by měl následovat co nejdříve po výsadbě. Jeho jarní provedení se však liší od podzimního.
Pěstitelské tvary hrušně se mnohdy podobají jabloním. Na bujně rostoucích podnožích se však hrušně dožívají vyššího věku než obdobné jabloně.
Připomeňme, že hrušně vyžadují teplejší lokality a záhřevné půdy černozemního nebo hnědozemního typu s dobrou propustností.
Hladina podzemní vody by měla být nejméně 1,5 m pod povrchem půdy. Podmáčení, ale ani extrémní sucho stromům nesvědčí.
Z historických kmenných tvarů jmenujme vysokokmeny a polokmeny, které se sázejí na vzdálenost 10 až 12 x 8 až 10 m. Tyto vzrostlé stromy se dožívají vysokého stáří (80 až 120 let). Takové mohou i dnes najít uplatnění v krajině a poskytovat extenzivní ekologickou produkci ovoce. Po výsadbě však potřebují nezbytnou základní péči.
Dalšími kmennými tvary hrušní jsou čtvrtkmeny s volně rostoucí pyramidální korunou. Výsadbové spony nejsou zpravidla výrazně odlišné od sponů jabloní. Na svazích lze sázet stromky hustěji.
Zploštělá koruna čtvrtkmenu hrušně na semenáči po zimním řezu. Výsadbový materiál byl získán roubováním na slaběji rostoucí odrůdu v korunce, což se projevilo ztlustěním kmene v horní části.
Jako podnože pěstitelé využívají téměř výhradně:
Z perspektivních je vysoce suchovzdorná a mrazuodolná hrušeň břízolistá (Pyrus betulaefolia). Dobře srůstá nejen s našimi evropskými, ale i asijskými odrůdami.
Tyto generativně množené, hluboko kořenící podnože velmi dobře kotví. S výjimkou prvních pěti až šesti let se stromy obejdou bez trvalé opěry. Určitým nedostatkem podnoží je genetická variabilita a podrůstání kořenových výmladků.
Většina odrůd hrušní vytváří koruny přirozeně užší než jabloně. Proto dáváme přednost pyramidálnímu tvaru koruny s prodlouženým kmenem (terminálem). Starší obtížně dostupné stromy je samozřejmě možné snížit. Korunu upravíme hlubším řezem na přijatelnou výšku.
Hrušně totiž velmi dobře reagují na zmlazení. I větší řezné rány se snadno zacelují, aniž by bylo nezbytné jejich ošetření hojivým balzámem nebo štěpařským voskem.
V zahrádkách je dosud poměrně rozšířen tvar volně rostoucího nebo vřetenovitého zákrsku a v řadě zploštělé palmety (ovocné stěny) zúžené ve směru řady pro lepší využití plochy. To ocení zejména zahrádkáři na menších parcelách.
Pro tyto tvary většiny odrůd využijeme v dobrých humózních půdách především kdouloň typu MA.
Slaběji rostoucí odrůdy (například letní Červencová, podzimní Konference, ze zimních Dicolor, Konvert) lze štěpovat na hrušňový semenáč.
V případě horší afinity (schopnosti srůstat), nebo pokud roste některá odrůda hrušně křivě, se již ve školkách pěstují stromky s využitím mezištěpování: Na podnože kdouloní ovocnáři očkují kmenotvorné odrůdy hrušní (Hardyho nebo Konference) a na ně v korunce naroubují požadovanou ušlechtilou odrůdu hrušně.
Zákrsky sázíme na vzdálenost 3–4 m v řadě a ty s odstupem alespoň 5 m. U ovocné stěny na bujných podnožích volíme v řadě spon často širší, mezi řadami užší, podle typu koruny.
Systém Tatura Trellis vyvinutý v Austrálii lze obdobně jako u jabloní využít pro velmi zahuštěné spony výsadby s využitím velmi slabě rostoucích podnoží (zakrslé typy kdouloní). Rozlišuje se V-Trellis a Y-Trellis. Tyto systémy se u nás zatím objevují zřídka vzhledem k vysokým pořizovacím nákladům na výsadbový materiál a vybudování konstrukcí.
V-systém (Güttinger V-kordon) vyvinutý v Německu Ch. Krebsem stejně jako u jabloní je typický v řadě nahusto (0,9 m) vysazenými úzkými stromky rostoucími do stran střídavě vlevo a vpravo. Ty se vyvazují ke konstrukci a tvarují na způsob štíhlého vřetene.
Jako podnož se osvědčila zakrsle rostoucí kdouloň MC a vegetativně (dřevitými nebo bylinnými řízky) množená hrušeň Pyrodwarf vyšlechtěná v Geisenheimu, SRN.
Štíhlé vřeteno ve sponu přibližně 3,5 až 4,0 x 1,2 až 1,8 m na různých typech vegetativně množených kdouloních (MA, MC) nebo hrušní (Pyrodwarf) a výškou kmene 0,5 až 0,9 m má v posledních letech svoje nezastupitelné místo nejen v intenzívních sadech, ale i na zahrádkách.
Vyšší stromy (3,0 až 3,5 m) kónického tvaru se neobejdou bez trvalejší podpěry, kterou představuje nejčastěji dřevěný kůl nebo jednoduchá drátěnka. U většiny odrůd je žádoucí vyvazování vzpřímených postranních výhonů.
Speciální způsob tvarování hrušně na drátěnce s využitím krátkého zimního a doplňkového letního řezu
Protože hrušně mají mladé výhony křehčí než jabloně, vyvazujeme je velmi opatrně, jen mírně skloněné. V lehkých, živinami a humusem chudých písčitých půdách s omezenou možností zálivky se může jako podnož pro slaběji vzrůstné odrůdy uplatnit i hrušňový semenáč.
Této schopnosti obrůstání i ze starších větví využívají i další způsoby tvarování, především systém Mikádo. Ten spočívá v tom, že na jednom stromku se již ve školce zapěstují čtyři rovnocenné výhony, které se později na trvalém stanovišti vyvazují mírně šikmo ke speciální opěrné konstrukci tak, aby dovnitř pronikalo dostatek světla. Připomíná to do určité míry dutou korunu vázovitého typu.
Každá z těchto čtyř budoucích plodných jednotek se však ošetřuje řezem jako samostatné štíhlé vřeteno s kratšími polokosterními větvemi a dobře osvětleným plodonosným obrostem. Stejně jako u jabloní vysazujeme tyto tvary hrušně do sponů širších než u klasického štíhlého vřetena (okolo 2 m v řadě a 4 m mezi řadami).
Obdobou je Drilling systém s tím rozdílem, že místo čtyř zapěstujeme tři hlavní plodné větve na krátkém kmínku. Spon výsadby může být ve srovnání s předchozím poněkud hustší. V obou případech použijeme jako podnož vegetativně množené kdouloně.
Kromě uvedených existují i další tvary htrušně, které se mohou uplatnit také na zahrádce. Jde například o typy tvarování, které jsou k vidění v zahraničních botanických nebo jiných veřejných a soukromých zahradách.
V každém případě počítáme s rychlejším stárnutím plodonosného obrostu a s jeho pravidelnou obnovou detailním prosvětlovacím řezem, zejména u bohatě plodících stromů. Jinak dochází k vyholování větví (odumírání reprodukčních orgánů v koruně stromů).
Foto autor
Broskvoně plodí na jednoletých výhonech, zatímco starší obrost postupně odumírá. Snahou je proto vypěstovat pevné korunní větve s bohatým plodonosným obrostem a volnou kotlovitou široce rozevřenou korunu bez středového hlavního výhonu.
Vynikající hrušku jsem zrušil kvůli vosám páč ji celou sežrali. Druhou jsem musel zkratit a zhebla. Tak jsem dal novou zimní a budu ji držet u země.
Hrušky u nás skončily kvůli rzi. Dokud budou v okolních zahradách sousedé udržovat hřbitovní kulturu s jalovci a thujemi tak hezké hrušně nelze vypěstovat.