Kdo pěstuje ovocné stromy, má možnost ukončit ve vhodném okamžiku růst koruny tak, aby další její vývoj směřoval ke kvalitě úrody. Co je k takovému rozhodnutí potřeba a jak řez provést?
Měli bychom mít představu o tom, kdy stromek dosáhne konečné (chcete-li dospělé) výšky. Ta výška bude odpovídat tomu, zda jde o například o zákrsek nebo vřeteno. Růst je potřeba ukončit nenásilně.
Vyhneme se určitě totálnímu seříznutí všech větví, které nad konečnou výšku sahají.
Řežeme v období po rašení, klidně ve stádiu myšího ouška, ale nic nám nebrání řez odložit až na dobu zeleného či růžového poupěte.
Bez výčitky lze odhadnout, že začínající pěstitelé mnohdy tápou v rozpoznání květních a listových pupenů na jednoletém dřevě. Ale právě ty poskytnou přehled, co v koruně i na vrcholu stromku odstřihnout, a co ne. Možností řešení je víc:
Řez ukončíme na postranní výhony, které však na konci již neřežeme. Odstraníme konkurenční výhony, řezem se snažíme strom vracet stále nad střední osu. Aby nám v případě, že bychom řezali jen na očka, na jedné straně neutíkal do strany. Při tomto ukončení nijak nepodporujeme žádný výhon, který by mohl tvořit eventuální terminál. Příroda si s tím poradí.
Rozdělí živiny tak, že částečně podpoří další větvení, možná si vybere některý pupen jako budoucí terminál, přispěje k jeho růstu, ale více energie vloží do vodorovně nebo mírně šikmo rostoucích větví.
Když produkty fotosyntézy dojdou až na konec větve, která nebyla zastřižena, nezačnou se – nechce se jim – zase vracet, nebo prosazovat další intenzivní růst. Místo toho se v klidu uloží v pupenech, které tady jsou. Jen několik jich proroste a další se přemění v pupeny květní. To je dobré pro příští rok.
Budoucí jablka zatíží a ohnou větve, které by měly sklon k nárůstu do výšky, obrost na jednoletých přírůstcích bude mít nasazeno na květ, bude se nám lépe řezat, a udržovat konečnou výšku stromku. A s výhonem, který by strom měl rád jako svůj nový terminál, si nějak poradíme. Třeba už v létě, stačí na něj zavěsit závaží, nebo zahoužvit a ohnout, vyvázat drátem, nebo ohnout tahem pásky. I na něm už by mohly být do jara květní pupeny.
Pokud přece jen chceme, aby strom měl terminál, ale ten nebyl tak výrazně dominantní, (například u vřetene), tak jako možný terminál vybíráme slabší vzpřímeně rostoucí větev, třeba i když vyrůstá pod nově založeným horním patrem. Ostatní větve zkracujeme na boční vodorovné výhony.
Část energie asimilátů půjde do těch vodorovných větví, část do toho jen málo podporovaného terminálu. Ten proroste z vrcholového pupenu, ale vytvoří i další větve. Na některou z nich, obyčejně jednu z nejslabších, ho sesadíme příští rok. Dost silně se tím omezí prorůstání dalších pupenů, které by chtěly být terminálem.
U korun zákrsků a dalších kmenných tvarů jabloní přihlížíme k tomu, že vedle řezu směřovaného na letošní úrodu bychom měli připravit podmínky pro tvorbu květních pupenů na příští rok.
Horší je to tam, kde hospodaří milovník krásných pravidelných korun, který zkracuje vše v koruně na 3–5 pupenů. Z těchto větví vytvoří základ kytičkových či květákových konců větví, které sice tvoří krásné pruty na oporu k hrachu, ale nezakládají květní pupeny na jablíčka. Po takovém řezu mnohdy kvetou stromy jen tam, kam jsme se s nůžkami nedostali, nebo kde jsme nebyli pro únavu ze zaštipování stovek větví tak důslední.
U některých odrůd, které jsou schopné vytvořit květní pupeny na jednoletém vyzrálém dřevě, na vodorovných větvích, k tzv. diferenciaci dojde, ale pokud následuje příští rok obdobný způsob řezu, nebude to stejně k ničemu.
Pokud kytičkový řez aplikujeme u odrůd plodících nejprve na koncích neřezaných výhonů, nastane katastrofa. Při tomto způsobu řezu se u těchto odrůd úrody nejspíše nikdy nedočkáme. A tak u tohoto typu plodnosti je možné konstatovat, že kdo si počká, ten se dočká.
Stromy, které nebyly řezány moc pravidelně, nebo takové, ke kterým sadař přišel po třiceti letech, raději řežeme v roce, kdy by měly mít úrodu. Na jednu stranu jim zkorigujeme plodný obrost, na stranu druhou je násada plodů udrží v méně bujném růstu.
První rok koruny spíše jen prosvětlíme, další roky už pak upravujeme i obrost v koruně. Z vlků na správných místech můžeme založit obrost na dlouhých vyholených větvích.
U slabších stromů, kde nám záleží spíše na tom, aby začaly znovu bujně růst, zahajujeme řez klidně po Novém roce, ale u stromů dobře rostoucích, vitálních, raději až po rašení. Ne všechny stromy určené ke zmlazení jsou slabé a málo rostoucí.
Foto autor
K častým chybám při jarním řezu dospělých jabloní patří krácení nových přírůstků. Takovým řezem omezujeme úrodu. Proč strom tak reaguje?
Formování a vedení jabloní obnovovacím řezem přizpůsobíme přirozenému odrůdovému vzhledu. Stromy udržujeme v rovnováze růstu a plodnosti.
Je známo, že naši předkové pěstovali kvalitní jablka. Málokterá z nich by se ovšem mohla velikostí, vzhledem a vybarvením rovnat dnešním plodům ze supermarketů.
Půdu využívanou pro pěstování ovocných stromů, která neobsahuje vápník, je třeba dohnojit vápenatými hnojivy: vápencem či raději dolomitickým vápencem.
Je-li teplo, rostliny schované pod chvojím začínají růst a vytahovat se. Navíc hrozí nebezpečí rozšíření plísní. Pod chvojím se také schovávají hlodavci. Proto za teplého počasí chvojí nadzvedneme a větráme.
